~°Absurde°~

Napříště

2010-03-10T16:51:00.000+01:00

Všehochuť

2010-03-01T01:27:00.003+01:00

Jsem ve stavu počínajícího zoufalství. 31. březen je proklatě blízko a ten malej černej zrádce, kterýho jsem nazývala broučkem, koupila mu obal, leštila ho a bránila před bláznivejma ajťákama začne stávkovat. Prostě si uděláte plán, máte největší snahu ho dodržet a najednou vám klekne počítač. Nemluvě o tom, že jsem bez něj jako bez ruky.

Když jste v pátek večer zoufalí, nechce vám najet počítač, kde máte práci za poslední tejden, kterou nemáte zálohovanou, termín odevzdání se blíží, a rozešlete zoufalé esemesky na několik stran, tak jedna reakce je fajn a ty ostatní chybí. V neděli ráno je na jakoukoliv reakci pozdě. Takže ačkoliv to takhle nikdy nedělám a ráno toho budu moýžná litovat, díky jmenovitě Adě a Kalirce za reakci a podporu a Claire za omluvu.

Těším se do Brna, až na sebe vezmu svoje nové slušivé dva kousky oblečení (bohužel nekompatibilní) a budu hezká. Po týdnu v teplákách, sněhulích a zimní bundě co mi slušela naposledy na základce, ale pořád se do ní vejdu, kdy jsem nepotřebovala bejt k světu protože jsem viděla dohromady 5 lidí (když počítám i sousedy, kterejm jsem mávala z dřevníku), to bude prima změna.

Závěrečná etapa mého studia mi leze na mozek. Vypěstovala jsem si mánii, kdy několikrát denně kontroluju, jestli mám správný počet předmětů ke státnicím, jestli jsem ve správnou chvíli klikla na správné místo a tak. Myslím, že poslední semestr je tak příšerný proto, aby to vyvážilo smutek z konce školní docházky.

Sháním práci. Kdybyste věděli o někom, kdo v Brně hledá například koncipienta, vzpomeňte si, jak mě máte rádi a jak jsem chytrá.

Ta týdenní izolace mi vlezla na mozek. Až na vás budu protivná, vzpomeňte si, že jsem strávila týden někde, kde si musíte naštípat dříví před tím, než se budete moct osprchovat a kde dva dny vyvážíte sníh ze dvora, aby vám tam v noci napadal ze střechy. To nic nemění na tom, že se mi tam líbilo a ještě týden bych tam byla. To by ovšem ta malá černá věc nesměla stávkovat.

Nevěřila bych, že to řeknu, ale už aby bylo jaro. Mám ráda zimu a nemám ráda léto (a jelikož se na sluníčku osypávám, nemůže se mi nikdo divit), ale letos to stačilo. Krom toho mě nebaví, jak se mi furt potěj brejle a běhat po Justičním paláci s kabátem v jedný a lejstrama v druhý ruce taky není moje oblébená činnost.

Přemýšlím, že se přestěhuju. Jako kousek vedle na blogspotu. Protože tenhle blog není můj natolik, abych k němu měla správcovský práva a Lairen nemá heslo nebo co. Neštve mě vzhled, ten stejně lepší neudělám, vrchol mýho umění je Trimeles, a to ještě nejen mýho, ale chtěla bych si přidávat a ubírat odkazy podle svýho, no. Tak až vymyslím název, tak se asi odsunu jinam. Nějakej nápad?:)

Spot o cheesburgeru aneb jak jsem trošku litovala, že nemám před maturitou, ale před státnicema

2010-01-09T09:57:00.002+01:00

Moje kuriózní dny vlastně začaly už ve středu, kdy jsem málem (teda skoro úplně) vletěla pod auto. Jsem myslela, že mě vidí, a tudíž zastaví, a ne že ještě zrychlí!

Pak se ozvala Channah, že by v pátek přijela, a tak jsem si řekla, že teda nepojedu domů ve čtvrtek po praxi, ale až v pátek někdy odpoledne. Tak jsem zavolala domů, kdy teda přijedu a nenápadně jsem jim sdělila, že vzhledem k tomu, že jsem zaplatila nájem a koupila si čtvrtletní šalinkartu mám na účtě 18 korun a v peněžence dvě stovky, z čehož stovku dám za vlak domů. Bylo mi sděleno, že to mám teda blbý, a že s tím nic dělat nehodlají, minimálně do pátka.

Ve čtvrtek jsem hledala praxi. Teda já už jí měla domluvenou, teď jsem se tam měla jít jenom ukázat a domluvit, kdy budu chodit. Je to malá advokátní kancelář v úplně nejhezčí části Brna, kde jsem zatím byla, v Masarykově čtvrti, takže v krásný asi tak prvorepublikový vile. Ukázalo se, že už jenom se dostat dovnitř je docela oříšek. Chápala jsem, že musím zazvonit, když na vrátkách byla koule zvenku, žjo, ale na co mám asi tak zvonit, když tam nebylo nic, co by vypadalo jako zvonek? No každopádně jsem něco zmáčkla, a dostala se za vrátka, kde jsem (podotýkám, že v Brně od střed skoro nepřetržitě sněží) obešla tu vilku třikrát, než jsem to vzdala a napsala kamarádce, která tam byla přede mnou, abych se zeptala, jak se dostanu do vily. Povídala, že se musím vrátit před vrátka, zazvonit znova a pak utíkat k hlavním dveřím, abych stihla bzučák. :D Když jsem se teda dostala dovnitř, jako úplně, připadala jsem si nejen kvůli tomu sněhu venku jako na horách. Tam měli krásný dřevěný schodiště! Naštěstí paní doktorka pochopila, že za ní asi netrefím a přišla si pro mě dolů sama. Pak už to bylo dobrý. Budu tam chodit dva dny v týdnu a budu mít vlastní kancelář a budu dělat, co bude potřeba.

(Tenhle rozsáhlý úvod byl nutný, aby bylo jasné, v jakém rozpoložení jsem byla, když jsem v pátek ráno čekala na přeplněným brněnským nádraží na Channah.)

Když jsme se teda v pátek ráno s Channah našly (což byl problém, protože u příjezdové tabule zacláněla jakási německy mluvící skupina, kde měli všichni skoro stejný boty), vyrazily jsme hledat FIT VUT, kde měli den otevřenejch dveří. Jeli jsme šalinou jedničkou směr Řečkovice a seděli jsme vepředu, kdyby to někoho zajímalo. Božetěchovu ulici jsme našly docela rychle (bylo to u Slovanského náměstí, takže tam byly samý takovýhle vtipný ulice, třeba ještě Metodějova a Kosmova) a FIT jsme poznaly podle velké cedule "Den otevřených dveří" na dveřích, které byly zavřené. Jen jsme vlezly dovnitř takové skleněné asi budovy, co byla počáraná barevnejma věcma, odchytla nás nějaká slečna a začala nám cpát materiály a pak nás poslala na exkurzi do laboratoře, kde mají úplně nevhodný schody na boty s podpatkama a spoustu divnejch přístrojů a kluka, co vypadal, že nás nebude chtít pustit ven. A asi jsme s Chann budily docela pozornost, protože nám bylo k smíchu úplně všechno.

Takže, proč jít studovat na FIT?

1) můžete plivat z vejšky na lidi

2) když jste holka, nikdy nebudete čekat frontu na záchodech

3) mají tam pány s vtipnejma vozítkama na odhrnování sněhu, co vás budou chtít svízt

4) jako holka tam budete středem pozornosti

5) je tam kavárna s kapučínem za 35,-, banánovou roládou za 28,- a hezkým číšníkem. Víte jak se jmenoval? Michal.

A proč tam nejít?

1) z toho plivání budete mít závrať

2) taky na vás někdo může plivnout

3) budete muset myslet na to, že když se jde do laboratoře, nesmíte mít podpatky

4) jako holka tam budete za exota.

Každopádně, hlavní poznatek dne: Informatici jsou tak líný, že když udělaj den otevřených dveří, než by vás provedli po fakultě, natočej radši video.

A ano, bylo mi líto, že nejsem o pět let mladší a nemám před sebou celou vysokou školu.

Pak jsme odtamtud vypadly a šli na to kafe, mňam! A pak do Vaňkovky, kde měla Channah nějakej program, a než program přišel, tam jsme si daly cheesburgery, který byly z celýho dne nejdůležitější, mňam mňam!

A pak jsem jela domů, což mi dalo asi nejvíc zabrat:D A v půl osmý psala Chann, že taky ještě nedojela... tak doufám, že teď už je doma.

A protože říkala, že má ráda takový psycho fotky, tak jsem jí jednu udělala:)

A jinak se samozřejmě strašně učím na pondělní zkoušku žjo. Vypadá to asi tak:

1) Udělám si plán

2) Snažím se dodržet plán, ale nejde to

3) Zahodím první učebnici, protože se nedá číst

4) Zahodím druhou učebnici, protože má mrňavý písmenka

5) Vzdám to, a jdu hledat vypracovaný otázky

PS: Taky mi našérujte obsahy svých kabelek/kapes/tašek, ať má Channah radost:)

Jak jsem se taky rozhodla bilancovat

2010-01-02T23:46:00.003+01:00

Celé odpoledne a celý večer píšu diplomku. Samozřejmě. Takže jsem četla spoustu blogů, kde se bilancuje a shrnuje uplynulý rok, až jsem se k tomu rozhodla taky.

Takže:

Leden

Klasika, zkouškový, nervy a tak, dvě úspěšný zkoušky, Liška Bystrouška, nový šaty, jednou bazén dokonce, jo je to divný, ale byla jsem v bazénu, já. Už tam asi ale nepůjdu, celej zbytek dne jsem se klepala zimou. Den s bazénem byl vůbec divnej den, víte, protože jsem se dozvěděla něco, co jsem se asi dozvědět nechtěla. Ale bylo hůř. Hlavně leden divně začal, když jsem se probudila v posteli nějakého Makrelčina sourozence, bylo mi blbě a věděla jsem, že za dvě hodiny budu muset sedět u novoročního oběda a jíst.

Únor

Na to, že je únor krátkej měsíc se toho stalo docela dost. Udělala jsem další dvě zkoušky (den pozemkového práva byl další velice divný den, pokračování dne s bazénem), byla jsem v Praze u Elízy, byla za mnou Makrelka, se kterou jsme byly ve fajn cukrárno-pekárně a která mi neskutečne zvedla náladu po krizi dne pozemkového práva, a pak se na konci ukázalo, že jsem měla od začátku pravdu, nicméně jsem z toho byla tak hotová, až jsem se vypravila na výlet. Den výletu byl taky divnej den, protože došlo k tomu trapasu, díky kterýmu to byl poslední výlet asi, jelikož to ten chudák nemá zapotřebí. A den po výletě byla Manon <3.>

Březen

V březnu se asi nestalo nic zásadního, protože si ho nějak nevybavuju... maximálně jsem se začala bavit s někým, s kým jsem se bavit nikdy neměla začít, a bylo to divný. Taky jsem byla v Praze v čajce se šilhavou obsluhou a pořídila jsem si kapustňáka, což samozřejmě ovlivnilo celej můj další život. A chodila jsem samozřejmě do školy a do práce. A 11. března na další středeční odpolední sraz v Brně.

Duben

Měla jsem narozeniny a dostala jsem medvídka a opici a med a hrneček a motýlka a náušnice a já vůbec nevím, co jsem dostala od našich. Jo, vlastně žlutý tulipány od tatínka! A asi něco na sebe od maminy. A byl Pragocon. A jinak se asi nic moc nedělo. Teda jako Pragocon samozřejmě byla událost nad události, z který jsem žila až do konce měsíce, a nejen proto, že mě bolely záda, jak jsem ležela na silnici <3.>

Květen

Hned na začátku sraz v HK, a zase ty chodníky a silnice a použitý nohy a Ada u mě doma, tentokrát přes noc, a Bubáci z Pampelic a Krchovský. Od tý doby nesmím v noci kecat na skypu a hledám si přítele jménem Jiří, abych ho měla na narozeniny. Přestala jsem chodit do školy, protože skončil semestr a pořád jsem chodila do práce. A myslím, že jsem ani jednou nebyla v Praze, ale byla jsem v Ostravě, kde se ukázalo, že Claire umí krásně křičet "ne, kapustňáka ne!". A na chalupě se začal rýsovat můj pokoj.

Červen

Zkouškový v plným proudu a překvapivě už 24. června hotovo. Tak jsem se nakvartýrovala k Eff a poprvé v životě jsem se strašně opila. Naneštěstí si pamatuju všechno, co jsem blábolila a vykřikovala. A nikdy nepijte před stěhováním privátu domů, bude vám ještě hůř. A určitě jsem byla v Praze, protože jsme byli na castingu superstar, kde jsme s Adou zfalšovaly její rodný číslo, abychom se tam dostaly, protože tam někde byla Channah. A taky jsem si ten den pořídila klubko hadů, na stejným místě jako kapustňáka, ale ty jsem už stačila poztrácet. A byl ten soukromej sraz, kdy jsem měla doma Claire a Channah a na sobě žlutý šaty. A začala jsem chodit na praxi a přestala jsem chodit do práce.

Červenec

Začala druhá půlka roku, ta lepší, a začala tím, že jsem byla na 4 dny u Channah, kde mě málem znásilnil její pes, ale jinak tam bylo super (a taky jsem si tam vysvětlila pár věcí s někým, kdo tam vůbec nebyl), jak moc super už tu popisovat nebudu, opakovala bych se. A se Zvířátkem jsme byli na HP6 a potkali jsme Adu s Diskorem (prostě jdete po Pardubicích a potkáte Pražandu s Ukrajincem) a Diskor pak večer zvonil u nás a způsobil našim šok. Pořád jsem chodila na praxi a když jsem přestala, odjeli jsme do Dánska, což se s odstupem půl roku jeví jako dovolená, která může konkurovat i Paříži. To znamená super. A taky jsme se v HK sešly s Claire a s Makrelou.

Srpen

Nové Hrady, Újezd u Brna, Nové Hrady, Česká Třebová, Nové Hrady, Praha, Brno, Děčín mezitím občas Pardubice.

Jsem byla v srpnu velkej cestovatel koukám.

Dlouhých pět dní na chalupě, pak do Újezda na letňák, nepřijela Ada, protože měla mononukleozu, ježek cupitá a má malinkatý roztomilý nožičky, když spíte venku u zdi, tak na vás nefouká, když spíte na houpačce a překulíte, probudíte se ve vzduchu těsně před tím, než dopadnete na zem a újezdem první vlak projíždí v půl pátý ráno.

Pak zase chalupa, sraz v Třebový a taková divná ženská v televizi a pak Channah na víkend v mým pokoji:) Pak za Adou do Prahy a dokonalej den v Brně a konečně kino<3

A pak odjezd do Českýho Švýcarska.

Září

Začalo Českým Švýcarskem a dlouhejma telefonátama odtamtud a zoufalejma esemeskama. Víc se asi netřeba vyjadřovat. Přesunula jsem se zpátky do Brna a v jeden den se viděla se dvěma lidma, co se nechtěli potkat a pak ještě s Kalirkou a s ní jsem měla svoji první vodnici a nepamatuju si příchuť. A začala jsem zase chodit do školy. A měla jsem dokonalý kafe, protože si Silvinka pořídila novej presovač. A byla oslava narozenin v Jihlavě, kam jsem jela se zánětem ledvin a antibiotikama, protože začala moje honba za vyšetřením lymfatických žláz, bez kterýho by mi maminka nedala pokoj. Tam jsem zatím nebyla, ale skoro jsem se nastěhovala na urologii. A vařila jsem kuře na medu a na kari.

Říjen

Asi nic moc, vyléčili mi zánět, maminka vyběhala doporučení, kvůli kterýmu jsem musela k tomu nejprotivnějšímu doktorovi a začala jsem psát diplomku. Pokračovaly úterní setkání s Kalirkou u vodnice a jednu noc jsem spala u Lynn na kolejích. A byla jsem švorc. Pořád jsem chodila do školy a už zase jsem chodila do práce. Taťka se říznul do prstu na cirkulce.

Listopad

Konečně výplata, nakupovala jsem dárky, pokoušela se o diplomku a seminárky a měla hlavu plnou starostí se školou a tak, a měla jsem svátek a dostala jsem broučka a sama jsem šla do toho obchodu pořídit si na něj obal. A skoro jsem se nastěhovala do MZK, kde jsem dělala výpisky z knížek, který mi nechtěli půjčit domů. A občas jsem obědvala v parku. A s Albertem jsme byli reklamovat jeho router, aby nemusel lovit net pod stolem. A jednou jsem jela Pendolinem. A maminka mi zase uklidila skříň.

Prosinec

Prosinec strašně utekl, samý seminárky, testy, prezentace, kolokvia, ale všechno jsem zvládla, dokonce jsem byla i na konzultaci k diplomce a mám toho asi tak půlku. A pak byly Vánoce, který strašně rychle utekly a na který jsem se těšila. A měla jsem polívku, ve který plavalo chapadlo z chobotnice! A napadl sníh a zjistila jsem, že zasněžený Lužánky jsou strašně krásný a miluju svoji novou štrasovou kouli na krk a svoje sněžítko od Kalirky, se kterou jsme stáhly láhev vaječňáku a pak rušily noční klid paní domácí a svýho kofoláčka od Claire, kterýho jsem málem ztratila v kolejích, ale Justýna mi pro něj sáhnul a já jsem si ho pověsila na tyč na závěs ve svým pokoji na chaloupce, kde jsme strávili super Vánoce, který můžou konkurovat těm předloňskejm, kdy jsem ležela v horečkách (jakože byly taky tak super). A zjistila jsem, že i v pohádkách uhání princezna prince a proto jsem si přestala dělat těžkou hlavu a odeslala jednu žádost o přátelství na fb. Já vím, je to jenom fb.

Tak a na závěr si sama sobě popřeji, ať je ten novej rok aspoň takovej, jako byl ten minulej. Teda spíš jako jeho druhá půlka, tam bylo míň divnejch dní.

Jak jsme zase jednou chtěly péct málo druhů cukroví

2009-12-11T12:02:00.003+01:00

Každý rok je to v podstatě stejné. Mamina rozhodne, že letos to s cukrovím nebudeme přehánět, což je rozhodnutí chvályhodné, neboť ať je cukorví jakékoliv množství, ať vypadá a chutná jakkoliv, vždycky se během svátků sní a na Nový rok na sebe koukáme, jaktože už nic není. Takže proč se s tím dělat. Včera večer jsme se shodly, že asi šest druhů. Perníčky a linecký už máme, to mamka zvládla někdy předminulej víkend, takže přidáme už jenom klasiku - vanilkový rohlíčky, medvědí pracky a myslivecký knoflíky. To bylo pět druhů. Jenže musíme udělat ještě mrkový, to by nám děda neodpustil a mandlový lupínky, to by nám neodpustil tatínek, a když už budem dělat mrkvový, uděláme kvasnicový, který je dobrý a vypadá hezky a pak taky kokosový, který je dobrý k čaji. Stíháte počítat? Už jsme na devíti druzích. Pak sedneme ke kuchařské knize, ehm tedy k tomu salátu, co nám z ní po letech používání zbyl a začneme hledat recepty. A při tom najdeme další recepty, na které jsme zapomněly... konkrétně marokánky, které jsou velké, takže zaberou hodně místa na talíři. A pak samozřejmě nepečený cukroví, který se bude dělat těsně před Vánocema, protože bez rolády by to nešlo. Pokud počítám správně, je to 11 druhů, což je skoro dvakrát tolik, než jsme původně chtěly a určitě to není konečný číslo. Jenže to je těžký, když každej má svoje oblíbený cukroví, bez kterýho by si Vánoce neužil. Já bych třeba nemusela mít linecký, mrkvový a kvasnicový a ani ty knoflíky a vlastně vůbec nic, když by byly perníčky a vanilkový rohlíčky a kdyby se mi podařilo ukecat maminu, že zase zkusíme zázvorky. Jenže knoflíky vyžaduje brácha, mandlový lupínky tatínek a mrkový nepochopitelně děda. (Mimochodem, to je opravdu příšerný cukroví, víte?) Mamina má zas ráda kvasnicový a kokosový a linecký je prostě tradice:D Po roládě se můžeme utlouct všichni a perníčky dáváme na stromeček a tak to nabývá a nabývá, až nebudeme celej víkend dělat nic jinýho, než píct. Já teda jako každej rok prohlašuju, že jenom udělám těsta a pak budu pracovat na věcech do školy, ale sama nějak nevěřím, že to tak opravdu dopadne:D
Jaký je Vaše oblíbený cukroví?:)

PS: Jsem na sebe hrdá, mám deset stránek diplomky, což je asi tak pětina:)

Jak se ze mě stala podezřelá osoba

2009-12-02T15:10:00.001+01:00

Mám teď poměrně hodně učení. Projevuje se to tak, že počet učebnic na mém nočním stolku začíná dorovnávat počet beletrie (takže se docela bojím, že to na mě jednou spadne), že se kolem mojí postele válí desky s poznámkami (dokážu dělat cokoliv místo učení, tak jsem si roztřídila poznámky od začátku semestru) a v neposlední řadě tím, že jsem míň ve škole a víc doma (oceňuju výhody svýho broučka, nemusím tisknout kila materiálů, stačí pár kliknutí). No a jak jsem víc doma, tak jsem víc ve styku s paní domácí (hlavně jí pořád potřebuju opakovat, že ten víkend, co jsou škrkny tu zůstávám, a postupně k tomu přidám, že tu bude spát Kalirka). Dneska jsem se zase tvářila, že se učím (projevovalo se to zíráním do zelené učebnice Mezinárodního práva veřejného) a najednou na mě ťukala paní domácí. Jsem si říkala, že asi něco potřebuje, tak jsem ochotně vyskočila z postele (je druhýho prosince a já nemám zaplacenej nájem, a jen tak mít nebudu, tak se snažím) a jdu jí otevřít. A ona, jestli ještě svítila, když jsem včera přišla domů. Zašrotovalo mi v hlavě, kdy jsem včera dorazila a říkám jí, že asi teda jo, protože jsem přišla brzo. A ona, že koukala na televizi a že měla pocit, jako by se tu někde střílelo a tak že se mě jde zeptat co o tom vím. Vypadám jako někdo, kdo z nudy střílí do zdi? (Mimochodem ne, opravdu o tom nic nevím, sice dokážu dělat místo učení cokoliv, ale střílet do zdi bych nemohla, pistoli nevlastním.) Paní domácí to teda uzavřela s tím, že to bylo asi v televizi. (Kdyby se mě zeptala v neděli, tak bych se nedivila, to jsem dělala popcorn v mikrovlnce, ale včera jsem spala... ehm teda, samozřejmě jsem se pilně učila.)
Víte, že budou Vánoce?:D Taaakže všichni povinně!:D

Jak jsem dneska sentimentální

2009-11-08T00:00:00.003+01:00

Myslím, že kdo si to měl přečíst, si to už přečetl:)

Jak jsem začala brát vážně konec školy

2009-10-31T23:16:00.003+01:00

Začalo to minulý pondělí. (Kruci, to už je to tak dlouho?) Přišel mi mail od toho milého pána, co mi má pomáhat v psaní diplomky. A v něm bylo napsáno, že mi sice nechce předepisovat žádný termíny, ale že by bylo dobré mít do Vánoc (těhle Vánoc). Takže prostě... chápete. Měla bych sedět a psát diplomku. Mno a nebojte, bude hůř. To, co mívám každý zkouškový, jakože hlava narvaná k prasknutí a věčnej pocit, že ať dělám co dělám, měla bych dělat něco jinýho (=učit se), se dostavilo letos nějak už v půlce semestru. Jinými slovy, neustále mi v hlavě šrotuje, co hoří, co počká, co se musí udělat dneska a kam musím dojít zítra a co musím udělat hned jak mi přijdou peníze na další měsíc (zatím je pořadí takovéto:
1. kartička do MZK
2. učebnice na Mezinárodní právo veřejné, 3 kusy
3. ÚZetko Zpravodajské služby; pořadím 2. a 3. si nejsem úplně jistá.).
Spoustu věcí musím stihnout do Vánoc, po Vánocích je zkouškový, po zkouškovým je termín odevzdání diplomky, a to už je konec března a 19. dubna začíná další zkouškový, to znamená obhajoby a taková maličkost, státnice. A to nemluvím o tom, že bych měla shánět praxi, práci, bydlení a vůbec, zařizovat si život v Brně, abych mohla skončit školu a bejt dospělá. Takže až se mnou budete mluvit, a budete mít pocit, že nevnímám uplně plně to, co mi říkáte, tak si zkuste vzpomenout, že moje hlava má velikost asi tak dýně, aby se do ní všechno vešlo.

Stěžuju si, že jsem dneska nenapsala ani čárku a že mám tendence mazat to málo, co jsem napsala včera. A že jsem celej den přebírala krabice, kde byly věci uklizený na výměnu oken a přestavbu bytu (která proběhla, ehm, před dvěma lety), protože jsem hledala svoje učebnice dějepisu (samozřejmě, měla jsem u toho strašně provinilej pocit). Ale mám je, existenční krize doufejme překonána. Horší to bude s bratrem, jelikož do těch nástavců jsem lezla původně kvůli mýmu plášti na chemický laborky, kterej teď on potřebuje taky. A ten jsem prostě nenašla.

A velká stížnost na to, že jsem dneska viděla 3 filmy. Jaktože zase dávali Básníky? To je jako dávaj každej rok touhle dobou?

Jenom pro představu (a utřídění pro Felisku):
Co hoří (tenhle týden)
1. jít v pondělí do práce
2. jít v úterý, ve středu a ve čtvrtek do školy
3. vybrat si téma na kolokvium z kriminilogoe (na čtvrtek)
4. udělat příklady na životko (na čtvrtek)
5. projít si zákon o zpravodajských službách (na čtvrtek)
6. zařídit si kartičku do MZK

Co doutná (do Vánoc)
1. diplomka (50 stránek)
2. esej na právo zpravodajských služeb
3. testy: soudní lékařství, vybrané problémy teorie práva, právo zpravodajských služeb
4. prezentace na teorku, téma právo a sport
5. kolokvium z kriminologie (diskuze na vybrané téma)
6. úkol na finanční právo
7. každých 14 dní příklady na životko

Co teprve hořet bude
1. zkoušky: finanční právo, mezinárodní právo, právo životního prostředí
2. diplomka
3. praxe
4. vybrat si předměty na státnice
5. státnice
6. sehnat práci
7. bydlení

Ještěže dárky na Vánoce už mám většinou nakoupený.
A taky jíst, spát a vůbec žít bych někdy chtěla:)

Jak jsem začala lízt sama sobě na nervy

2009-10-18T14:46:00.002+02:00

Znáte ten pocit, kdy pořád dokola řešíte to samý, víte, že to nevyřešíte, ani s tím nic rozumného neuděláte, ale stejně s tím nemůžete přestat? Tak takový pocit mám já. A neskutečně se v tom plácám a lezu si s tím na nervy a bojím se, že ostatní sdílí tento názor. Je to takovej proces na pozadí, kterej dycky vyplave v nějakým okamžiku, je jedno jak moc se bavím nebo nudím nebo tak.
A taky moc mluvím, a pak se bojím, že jsem byla trapná, a s tím si taky lezu na nervy.
Jak se mnou můžou vydržet ostatní, když já sama s tím mám problém?:D

Jinak, mám za sebou naprosto dokonalej víkend, miluju takový ty akce, kdy odejdete z domu v sobotu v devět ráno, a pak je najednou neděle odpoledne, a vy jste se ještě nevrátili. A nejlepší je, když je to naprosto nečekané a neplánované.

A nechápu, proč se mi pořád motají písmenka. Zas tolik jsem toho včera nevypila:)

Jak se svět začal zase točit

2009-10-09T17:04:00.002+02:00

Jak nemám ráda přísloví, tak teď by se asi hodilo použít, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Zní to divně, protože je podzim no, ale krásnej podzim, všimli jste si? Každopádně, i přes to, že jedna vlaštovka jaro nedělá, a že za týden může být všechno jinak, mám pocit, že to bude zase dobré, že to co bylo, a pak nebylo a vypadalo, že nebude, zase je, nebo by aspoň mohlo být a mám z toho dneska hrozně dobrou náladu. A to navzdory tomu, že jsem měla zánět ledvin a ještě pořád nejsem v pořádku a z toho, že doktorka říkala, ať se připravím na dlouhodobý braní prášků a časté kontroly na urologii, usuzuji, že jen tak asi nebudu. Moje ledviny asi prostě potřebují nějak pomoct, nebo co. Nevadí mi ani, že jsem přijela domů, a tady jenom špinavý nádobí, který jsem umyla, a mokrý prádlo, který jsem pověsila, a pak maminka, která mi řekla, ať hned nesedím u počítače. Mimochodem, k doktorce přes lymfatickej systém musím, maminka říkala, že všichni (to znamená maminka, její kamarádka - odbornice přes feng-šuej, která nám na jaře přestavila byt, a její dcera - zdravotní sestřička) se shodli, že tam mám jít. Tak tam půjdu, aby byl v rodině klid. Dokonce mi moje akční maminka už vyběhala doporučení, kvůli kterýmu tohle všechno vlastně začalo. Když už jsem u toho, jak mi může doktorka, co mě v životě neviděla, napsat doporučení kamsi?
Mám ráda podzim. Kalirka říkala, že půjdem pouštět draka, tak musím dumat, jak se jde tam, co jsem byla toho draka pouštět před třema rokama:)

Svět se zase točí. A zítra budou švestkový knedlíky.

Jak jsem začala mít ráda prázdniny

2009-09-14T22:14:00.007+02:00

Vždycky jsem byla takovýto dítě, co nemá rádo prázdniny. Už na začátku července jsem měla přečtený všechny nový učebnice (pokud to byl dějepis, tak už na konci června) a během prázdnin jsem si opakovala (ale Opakuj si o prázdninách mi koupili jenom jednou) a tak. Uznávám, že později už to bylo proto, že jsem byla ve škole do někoho strašně zamilovaná, a nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím. A ano, s rodičema a malým bráchou byla poměrně nuda.
Ale poslední tak asi dvoje prázdniny byly prostě jiný - byly fajn. Tak třeba tyhle jsem byla u Chann, ona pak byla u mě, byla jsem v Dánsku, v Českým Švýcarsku (no comment), v Český Třebový a prostě pořád někde, a ono to bylo fajn, víte?
Mimochodem, kdybyste mi před rokem řekli, že moje první oficiální návštěva, kterou si přivezu k nám domů (jo, dobře, na chalupu) a zároveň, že první člověk z Hog, kterýho poznaj (jinak než přes mluvítko u zvonku) bude zrovna Channah, poslala bych vás... na vyšetření. Jo, tenhle rok byl divnej:D A prázdniny byly fajn. Nevěděla jsem, že prázdniny nemusej bejt nuda a otrava a že člověk nemusí bejt nadšenej, že konečně začala škola a bude se něco dít.
A tuhle písničku teď poslouchám, kdyby to někoho zajímalo.

Má to háček. Samozřejmě, že to má háček. Tyhle prázdniny byly moje poslední.

Postřehy odjinud III aneb Velkommen til Danmark

2009-07-31T18:16:00.002+02:00
V Dánsku je opravdu hodně větrných elektráren.

Rozebranej větrnej mlýn vypadá větší než složenej.

V Dánsku fouká vítr.

V Dánsku je spousta malých roztomilých domečků z cihel.

V Dánsku jsou taky slimáci.

Dánsko je placka.

Grinsted má ve znaku hrnec.

V Legolandu je moc lidí, málo laviček a dlouhý fronty.

V Dánsku mají perfektní dopravní značení.

Dánové jsou bloňďatí.

Dánky nosej legíny.

Dánové mají mánii stavět na kruhákách kopečky a na kopečkách nejrůznější vopičárny. Třeba hrnce.

V Dánsku je dýl světlo.

Na konec světa vede jen jedna cesta.

Na konci světa rostou růže.

V Grenenu prší.

Dánsky nosej holínky.

V Dánsku všechno vypadá jako z Lega.

Mrtvá medúza vypadá jako silikonová výplň do prsou.

Dánové jsou hračičky a rádi skládaj věci na sebe.

Katedrálav Roskilde je prostě velikánská.

Katedrála v Roskilde je plná mrtvol. Ale ty poslední dvě už musej ležet venku.

Ne každý, kdo vypadá jako troll vám nerozumí.

Když vám někdo koupí zmrzlinu, bude chtít, abyste se s ním rozdělili.

Dánský katedrály nejsou vevnitř tak tmavý jako naše.

Na Kronborgu je hodně berušek.

V kostele sv. Albana mají český výklad.

V Kodani je ráno mrtvo a odpoledne blázinec.

Na ostrově Falster je v osm hodin ráno jak po vymření.

V Dánsku nic nevyroste do výšky. Ani stromy ani Dánové.

Stráže v Amalienborgu jsou mrňavý.

Dánové jsou pohodáři.

V Peenemünde je hodně vos.

Ano, dovolená v Dánsku byla velice poučná:)
Fotky najdete na příslušném místu na facebooku, pro ty, kdo by se chtěli podívat.
Kdyby někdo chtěl jet do Dánska na dovolenou, tak rozhodně doporučuju, je tam krásně, žádný vedro, žádný kopce, milí lidi, jenom s sebou nesmíte mít pošahanou rodinu:D

PS: vysvětlivky:
Grinsted - malý městečko poblíž Legolandu (pro naprostý neznabohy - Lego je dánskej výrobek:D)
Grenen - nejsevernější mys Dánska, setkávají se tam Baltský a Severní moře, a vypadá to tam jak konec světa
Roskilde - město poblíž Kodaně, církevní centrum Dánska, v katedrále je pohřebiště dánských králů a jejich rodin - poslední král Frederik IX. a jeho manželka Ingrid leží venku, pže se dovnitř už asi nevešli
Kronborg - Hamletův hrad, původně strážní hrad vjezdu do průlivu Oeresund, je asi 4 km od Švédského Helsinborgu
kostel sv. Albana - anglický kostel v parku Winstona Churchilla v Kodani

Jak jsem jela na převýchovu a přivezla si novou závislost

2009-07-06T21:11:00.003+02:00

Nikdy bych nevěřila, že mi dvou a půl hodinová cesta s milionem přestupů uteče tak rychle. (Začalo se mi chtít spát klasicky v Třebový, ale naštěstí jsem si uvědomila, že z Třebový do Zábru je to fakt kousek a neusnula jsem.) V Zábru jsem si ani nestihla koupit medvídky, a už jsem musela nastoupit do autobusu, z kterýho jsem vystoupila v Bludově (Channah říkala, prostě jenom půjdu s davem, ale zrada! Ten dav se rozdvojil, takže jsem musela dávat pozor, kdo se ptá, jakej vlak jede do Šumperka, abych neskončila v Jeseníku, kde mají nejmladší Okresní soud, mimochodem.) a pokračovala vlakem do Šumperka, kde čekala Chann se slunečnicí a pizzou, obojím pro mě. (Ano, všichni si z ní vemte příklad!) Pokračovaly jsme autobusem do Malína (Ano, to střídání vlaků a autobusů je trapně pravidelné.), kde mě nutila hádat, v kterým baráku strávím příští tři dny... no, neuhodla jsem. Když mi teda prozradila, ke které brance to jdem, říkala, že zavře psa, abych mohla v klidu projít. Já, velká milovnice psů, jsem jí přesvědčila, že to není nutný. Měla jsem bejt ticho, ušetřila bych si pokus o znásilnění:D Ale zase bych neviděla, jak se pes vrhá po mojí slunečnici (člověk by čekal, že ho bude spíš zajímat ta krabice s pizzou, ehm.).
Pak jsme byly na poště (a před náma stál kluk s nápisem Bezdrátový internet na tričku!) a na jídle (moc dobrý maso a točená kofola <3) a pak jsme seděly a drbaly, a jedly, a spaly, a koukaly na seriály (ano, moje nová závislost se jmenuje Gossip Girl) a na Amelii z Montmartru (konečně jsem ten film viděla!) a tak:)
Teda ještě jsme samozřejmě byly na večeři s Amélií (ne tou z Montmartru), která nám nabízela galeon, když si sednem na koně uprostřed rybníka (btw, co to vlastně je, ta americká limonáda?:D) a na obědě u babičky (a cestou jsme dostaly zmrzku zadarmo a viděly jsme úžasný sochy) a občas si zpestřily den dalšími pokusy o znásilnění, ale to že jsem málem sežraná a znásilněná Johnym Walkerem vás stejně nezajmá:D Ale vlastně jsme se zkamarádili, jenom mu občas hráblo a pak děsně roztomile dupal předníma packama. A dělal, eh, zajímavý pohyby:D
A dneska, než jsem odjížděla, jsme uvařily tohle:
Závidíte? Máte co, bylo to moc dobrý!

A pak vystoupíte v Pardubicích z vlaku, a jdete domů, a tam nikdo není, a vám se strašně nechce druhej den vstávat... ale to už je jiná záležitost:)

PS: Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale mám tě ráda;)

Bridge over troubled water

2009-05-28T20:29:00.003+02:00

Na tuhle písničku poslední dobou často myslím. A pak ještě na tuhle. Možná je to tím, že mám chuť pálit mosty, psát dopisy na rozloučenou a mizet. Ale vím, že to nikdy neudělám, protože vím, že bych toho v další minutě litovala.
Vůbec si teď připadám nějak divně, taková zacyklená, ztracená a celkově rozbitá, potřebovala bych opravit. To je tak, když vám zmizí ze života někdo, kdo tam byl, co si pamatujete a pak prostě zmizí, bez jedinýho slova rozloučení, vysvětlení, zmizí. Tři roky o něm neslyšíte a pak se zničehonic začnete bát, že vám zase vtrhne do života a rozbije ho na kousky. Ne že by byl nějakej důvod, proč bych se měla bát, ale minule to taky bylo po třech letech... no říkám, zacyklená a zamotaná, neuměl byste mě někdo rozmotat?
Taky jsem si vybrala dokonalej byt, kterej si půjdu prohlídnout a pak si podle něj nechám postavit maják na pobřeží v Litvě. Teda pod zemí. Krtci totiž nemají majáky, a tak určitě nějakej budou potřebovat. Pod zemí mi bude fajn. Takže až mě někdy v budoucnu budete shánět, rozkopejte litevský pobřeží. Pokud teda neumřu a nezapomenu vám to dát vědět:D (Kdybyste mě na tom pobřeží nenašli živou a stejně mě postrádali, tak asi shánějte Pískomila, Claire na něj má číslo, ten by měl vědět, co se mnou je:D)

Čekám komenty, jak bych vám chyběla:D

Jak se plní sliby

2009-04-15T12:59:00.006+02:00
Když jsem ještě neměla jak, tak jsem dycky slíbila někomu něco vyfotit a ukázat. Takže teď to plním:)

Můžete vidět úzetka (to je pro ty, co nevědí, o čem to vždycky mluvím), pak moje zvířectvo na poličce, moji úžasnou obloženou postýlku, můj stůl (to je ta věc pod tím nánosem věcí) a vůbec celej můj nepořádek, protože já jako správnej inteligent zvládám chaos.
Jenom se tenhle spot nesmí dostat do rukou našim:D Obávám se, že maminka by mi byla schopná jet do Brna uklidit. A ano, slíbila jsem, že vám vyfotím ty šaty, co jsem měla na Lišce Bystroušce, a mám je vyfocený, ale musím přijít na to, jak je otočím (jediná správně otočená fotka je ta, kde jsem v těch šatech já, ale tu vám neukážu:D)

Jak jsem se zbláznila

2009-04-02T10:32:00.006+02:00

Většina lidí má apríl jeden den, totiž prvního dubna. Já osobně apríl nemám vůbec ráda, protože je to den před mýma narozeninama (čímž vám nenápadně sděluju, že dneska mám svoje další narozeniny a že to nesu rok od roku hůř, takže na mě buďte milí), a většině lidí přijde vtipný vyvádět mi apríly typu "měl jsem pro tebe super dárek, ale cestou mi ulít/utek/snědl jsem ho".
Nicméně já mám apríl už někdy od soboty, protože od tý doby se kolem mě dějou divný věci.
Ano, začalo to divným sobotním ránem. Byly doby, kdy jsem se o podobný náhody musela těžce snažit a stejně to nevycházelo. Příště pojedu dřívějším vlakem, slibuju.
Claire říkala, že kdybych byla na svým majáku na litevským pobřeží, tak bych se zbláznila. V neděli svoje tvrzení opravila. Prej ten maják nepotřebuju.
Prostě mi v neděli hráblo, a od té doby to se mnou jde z kopce:D Tu věc, co jsem udělala v neděli večer tu rozebírat nebudu, jenom podotýkám, nebyla jsem opilá! (A nebyla jsem opilá, a nebyla jsem opilá ani v noci z úterý na středu, nevěřte Claire, která vám bude tvrdit opak!)
Viděli jste už bláznivý trolejbusy? Já jo, v pondělí jsem se kvůli nim málem nedostala včas na nádraží a následně do Brna. Jo, mělo mě varovat, že nám doma blikaly všechny spotřebiče.
Ty nový dětičky, co mám na agličtinu, jsou nějaký přítulný. Nejen že se mi věšej na stůl a lezou mi po klíně, ale i kapustňák na ně má nějakej opačnej efekt. Minule jsem je s ním strašila, a teď se po něm ptaly, a že je škoda, že nepřišel. (Jako by chudák mohl přijít, když nemá nohy.) Nebo prostě neumím strašit malý děti.
V úterý to pokračovalo, když jsem se doplazila na přednášku, abych tam vyřešila problém s knížkou na fildě, kterou si půjčila kamarádka, ale já si ji chtěla přečíst, takže jsem si ji půjčila od ní, a že ji pak vrátím. Mno, já ji vrátila, ale jelikož knihovna na fildě má divnej systém, tak oni nepochopili, že jsem ji vrátila, a Adélu upomínali o její vrácení. Ještě že ona je od rány a nevadilo si s nima psát výhrůžný maily:)
Večer jsme chtěly jít s kamarádkou poctit Livingstone svou ctěnou přítomností (usoudila jsem, že po propařený noci by se mi nemusely zdát divný sny typu držení někoho za ruku na pohřbu.), ale nebylo nám přáno. Možná to bylo tím, že bylo úterý a ne středa, a že to byl poslední v měsíci, ale nikde nikdo nebyl. Ani v tom Livinu se nic nedělo. Tak jsme s kámoškou skončili u menšíka na láhvi červenýho. Chtěly jsme Rulandské modré z Mutěnic, ale měli jenom Znovín, a nakonec neměli ani to Rulandské, a tak jsme pily Frankovku:D. A pak jsme se šly projít na Mendlák:D Závěrů z večera je několik:
1) Dostanu náušnice! (Iveta si je koupila v sadě s nějakejma černejma, a tyhle jsou fialový a prej moc šílený na to, aby je nosila )
2) Budu chodit hrát bambington! (Každou sudou středu v osm ráno:D Ne, nebyla jsem opilá.)
3) Dlužím Ivetě 90 korun. (Neměla nazpátek:D)
4) To červený světýlko je svině mrňavá:D

Včera jsem byla venčit Kalirku, takže kdyby jste slyšely o tom, jak se podvečerním Brnem potulovaly dvě individua, mávaly vlaječkama z Mekáče a zpívaly písničky z pohádek, tak to jsme byly my dvě. Všechny kašny jsou naštěstí ještě vypuštěný:D Dostala jsem žlutou cestovní lžičku a vidličku<3.> Závěry z oslavy apríla:
1) Vlaječky ve vlasech jsou dobrej nápad, jak upoutat pozornost.
2) Když si začnete prvního dubna na ulici zpívat koledy, lidi, co jdou před váma, zrychlí.
3) Když se hodně moc usmějete hrudníkem na prodavače zmrzliny, dostanete kornoutek navíc.
4) Plyšová propiska mi ve vlasech sluší mnohem víc než vlaječky z mekáče:D
Na moji spolubydlu leze jaro. Dneska strávila asi hodinu tím, že se bavila představou, že jsem těhotná. (Nejsem. Byla by to děsně blbá náhoda:D) Dokonce si už vymyslela, koho pozve na netradiční rande s vožením kočárku. Pak toho nechala, když jsem jí řekla, že by s tím dotyčným pak asi nic nebylo, protože půjčit si dítě je nejlepší antikoncepce.
Děkuju všem, co mi popřáli, i těm, co to ještě udělaj:)

Na nostalgické vlně

2009-03-28T15:23:00.008+01:00

Včera cestou z práce jsem si úplně vzpomněla na tuhle písničku. Uhlíře se Svěrákem jsem jako malá strašně žrala, nutila jsem rodiče, aby mi nahrávali každou Hodinu zpěvu, tehdy ještě na kazety na magneťák, protože video jsme neměli, a nejsem si jistá, jestli tehdy vůbec bylo:D A tímhle mě strašně provokovali:) Naši se mnou vůbec dělali nejrůznější vopičárny, to víte, jedináček:). S Pískomilem už se tolik cirátů nenadělalo:) Taky jsem strašně žrala Gumídky a tohleto:). Na Sport Billyho jsme si dokonce hrály s jednou holčičkou ve školce. Já byla ta blondýna, co jí dycky zachrání, odmítala jsem bejt kluk. Dokonce jsem měla období, kdy jsem všechny plyšáky s klučičíma jménama přejmenovávala na holčičí, takže z Pepy byla rázem Klárka a tak. Já jsem byla prostě divný dítě, ačkoliv to nebylo vidět teda, protože maminka si zakládala na tom, že mi česala dva culíčky a oblíkala mě do okanýrkovanejch a omašličkovanejch zástěrek (Akorát jsem teda měla plný kapsy kamenů). Prostě taková roztomilá holčička, co si vymejšlí fantasmagorie. Pamatuju si, jak jsem chodila s dědou na houby a vykládala mu o Houbový královně, nebo o něčem, na co jsem si zrovna hrála. Nutno podotknout, že jsem si na to hrála vždycky sama, ostatní děti mě vždycky spíš rušily, protože kdo jim to měl pořád vysvětlovat, žjo. Možná se nelze divit babičce, že když po šesti letech přišlo normální akční dítě v podobě bratránka, kterej byl pravej opak, chvíli neposeděl, zatímco mě dycky našli tam, co mě nechali, šla jsem automaticky na druhou kolej. Musím se přiznat, že jsem to babičce neodpustila do smrti. Její.

Řekla jsem si, že je strašná škoda, jak se vůbec neposílají dopisy, takže to poslední asi dva týdny napravuju. Kdo ještě nedostal dopis od Felisky a horoucně po něm touží? Jenom teda nečekejte žádný opěvování vlastní osoby, takový věci už nepíšu.

Jsem hrdá na svoje zvířátko, protože natočilo se spolužákama tohle video, a ví, co je to kapustňák. Taky dostalo poznámku za účst v křídové bitce. Teď experimentuje s granulovaným čajem a citronem, ptá se po prsatý ženský na titulní stránce a dělá mi svačinu (se slovy "že seš to ty...tak mi nic jinýho nezbejvá"). Doufám, že to čertstvě uklizená kuchyň přežije ve zdraví. A prej mi večer zazpívá ukolébavku!

Na Apríla jdu venčit Kalirku. Nejdeme trapně slavit vlastní narozeniny, ale Apríla. To je stylový. Kdo znáte Kalirku, víte, že by byl hřích s ní na Apríla nikam nejít.

A nakonec se cyklicky vracím na začátek. Poslechněte si písničku, a važte si lidí kolem sebe, dokud tam jsou, protože pak by se vám mohlo stát, že se rozhlídnete, a oni budou pryč.

:)

Chyběla jsem vám?

2009-03-12T13:10:00.003+01:00

Čím dál víc mě udivují rozdíly v myšlení mém a v myšlení těch divnejch stvoření, co mají něco navíc a něco jim chybí, prostě toho divnýho plemena. Zvířátko balilo na lyžák. Podruhé během měsíce, člověk (ehm, ok, ženská) by čekal, že to bude brnkačka. Nebyla. Já teda tvrdím, že by to zvládl, a když ne teď, tak za rok... pokud by něco zapomněl, předpokládám, že by si to pamatoval. Mamina byla jiného názoru (jako ostatně poslední dobou vždycky) a rozhodla se, že zvířátku pomůže. Pomoc vypadala tak, že se postavila doprostřed pokoje, ukázala na nástavec, kde máme přeskáče, a zavelela "sundej si boty a dej je na dno krosny". Zvířátko sundalo pantofle a dalo je na dno krosny. (Teď se máte zasmát.) Takže to, co já jsem zvládala za půl hodiny i s hledáním věcí, zvířátku za asistence maminy trvalo třikrát tak dlouho a obě strany to stálo třikrát tolik úsilí.

Btw, co je divnýho na tom, když potkám spolužáka, kterýho jsem tak někdy od druháku, kdy jsme spolu byli pouštět draka na Palačáku, neviděla, a zeptám se ho, jestli ještě žije? Přijde mi to originálnější než "jak se máš". (Jinak, už jste slyšeli historku o tom, jak se mě tento spolužák na semináři z občanského práva zeptal, co dělám po semináři, a když jsem mu sdělila, že mám jenom dějiny soukromého práva, tak mě začal přemlouvat, ať s ním jdu pouštět draka? Neslyšeli? Tak už ji znáte, dobře vám tak.)

Až umřu a budu mít pohřeb, nepouštějte mi tam Yesterday, nebo budu brečet, děkuju.

K tomu nadpisu, abych předešla případným nedorozuměním, nechci slyšet nic takovýho jako "tys někde byla?", prostě jsem dlouho nic nenapsala, a teď chci slyšet ujištění, jak jste rádi, že můžete číst moji fungl novou slátaninu:P

A možná bych měla přestat poslouchat ty koledy.

Zajímá Vás jak se mám? Tak se mě někdy zeptejte, povykládám o sangrii.

Postřehy odjinud II aneb V Praze je blaze

2009-02-23T09:50:00.003+01:00

V Praze nejezdí trolejbusy, ale Monny má vystudovanou dopravku, takže ví, jak vypadají.

Na jezdicích schodech se stojí vpravo, aby vlevo bylo volno pro ty, co strašně spěchají.

Když se zastaví jezdicí schody, musíte se držet madel, aby vás to nesmetlo, až je spustěj.

Kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici nevypadá moc jako kostel.

Eliza má 3 kočky, jedna je přítulná, druhá se otrká a třetí možná vyleze z pod postele. Elíza má tři kočky, tudíž černý tričko a černý kalhoty nebyl zrovna super nápad.

Když se s váma zastaví řetízák v 50 metrech, není to sranda. Ještě menší sranda to je, když ti chlapci od kolotoče neustále lezou pod konstrukci a mají starostlivé výrazy. Ale aspoň se Ineska s Oříškou pěkně povozily:D

Ineska je nepřehlédnutelná. Teda její blonďatá hříva. Našly jsme ji i na tom řetízáku v nehorázný vejšce!

Elizina maminka výborně vaří. Její segedin byl rozhodně lepší než můj guláš. A její tousty byly taky mňam!

Všichni mají tendence mě pořád něčím krmit. Vypadám jako, že potřebuju nakrmit?

V sobotu odpoledne mají čajovny zavřeno. Jediná otevřená je plná. (Nebo to byla jediná, kterou jsme našly?)

Když máte zpoždění, sveďte to na metro!

Aaano, byla jsem v Praze, a bylo to fajn:) Děkuju Elíze za azyl:-*
Příště ale nikam nepojedu, protože mi maminka opět uklidila skříň, zatímco jsem byla pryč... a tentokrát se nevyhla ani batohům a kabelkám. A teď mě omluvte, jdu snídat svačinu, co jsem dostala včera na cestu:)

Chlupatý minisněhulák, adventní věnec a hitparáda

2009-02-18T01:18:00.008+01:00

V neděli u mě byla Ada. Teda ona jenom tvrdí, že jela za mnou. Ve skutečnosti jela vykoupit kamínkový bonbony do stánku na nádraží. Což se jí nepovedlo, protože v pondělí jsem tam troje koupila. Už je nemám, jedny jsem rozdala a dvoje spapala v práci, když jsem se uklidňovala po tom, co jsem jednomu tatínkovi vysvětlovala, že kurz jeho dcery skončil před týdnem a že není můj problém, že on to neví. A že skutečně žádná výuka nebude. A že mě opravdu nezajímá, že on se žene z práce, aby dcerku dopravil na angličtinu. A že je víceméně jejich problém, že minule a předminule bez omluvy chyběli a tudíž se k nim informace o konci kurzu nedostala.

Při příležitosti Adiny návštěvy (po tom, co se pozdravila s myčkou, snědla poslední borůvky, co v létě nasbíral děda, prohlásila "tak sis mě zašpinila, teď si mě umeješ?" a pak mi zašpinila mejdlo, v jehož snědění jí zabránil fakt, že je magnetický, zneuctila tabuli a zatvářila se divně nad mým prvním gulášem) jsem si všimla, že máme na stolku adventní věnec. To jsme ho nezapomněli uklidit, to jsme v předstihu.

Včera (teda jakože předevčírem, mno, znáte moji teorii dnů... dokud nejdu spát, je dneska, až se vzbudím bude zítra... prostě v pondělí) jsem dojela do Brna za krásnýho chumelení. Mám ráda Brno a mám ráda chumelení, i když pak mám poďobkaný brejle a mokrý rukavice. Teda ty jsem samozřejmě měla mokrý z toho, jak jsme stavěli sněhuláka. Minisněhuláka. A jak jsou ty rukavice chlupatý, tak to byl minisněhulák se žlutejma chlupama. Možná tam ještě stojí. Nevím kam se dívá, protože jsme mu nestihli udělat obličej. Co taky chcete za 27 minut i s procházkou stihnout. Ale sebekriticky přiznávám, že mu to slušelo. Tomu sněhulákovi.

Hitparáda reakcí na zoufalý vzkaz kdekoliv vypadá nějak takhle: (Od nejlepší k nejhorší)
1. včasná starostlivá reakce
2. včasná jakákoliv reakce
3. žádná reakce
.
.
.
(dlouho nic)
.
.
.
xx. pozdní jakákoliv (i starostlivá) reakce

Mrznout má ještě týden!

tak jo:)

2009-02-14T13:27:00.007+01:00

Tohle je moje esej do Literárního semináře:) Ansí ji asi moc nepochopila, ale Makrelce se líbila, tak, že je ten Valentýn (kterýho samozřejmě neslavím, proč taky:) I když se mi líbilo, jak včera Monny říkala cosi o tom, že ho prostě oslaví sama se sebou, protože to má ráda... Jenže já samozřejmě slavím konec zkoušek, že:))

Tehdy a teď

Seděla ve vlaku, pozorovala ubíhající krajinu a přemýšlela nad tím, že je škoda, že letos nebudou bílé Vánoce. Vlastně už dlouho nebyly, řekla by, že tak sedm let.

Pospíchala zasněženým městem ke kinu. Nechápala, proč jim na tenhle poslední den před Vánočníma prázdninama nemohli dát volno, když stejně jdou na nějakej stupidní film do kina. Ale doufala, že to snad nějak přežije, a pak už bude až do ledna volno. A hlavně, odpoledne se po 14 dnech konečně uvidí se svým miláčkem. Vlastně měla docela dobrou náladu, je bílo, mrzne, takže sníh snad vydrží i do Vánoc a je poslední den školy…tak proč by měla být smutná?

Tdn, tdn, tdn, tdn… rytmické drncání vlaku ji skoro uspalo. Pravda, v noci toho moc nenaspala, z vánočního posezení nad svařákem se vrátila pozdě, a pak musela ještě sbalit věci a uklidit. Moc se jí nelíbilo, že se vrací skoro na tři týdny domů k mamince, ale docela se těšila na ten servis, co jí doma čeká. Určitě už se tam na ni těší. Jen kdyby ten sníh napadl, aby byla ta správná vánoční atmosféra.

Kino konečně skončilo, takže nedočkavě zapla mobil v očekávání přívalu zmeškaných hovorů a esemesek od miláčka. A ono nic. Asi jejich akademie ještě neskončila. Zkřehlými prsty tedy vyťukala esemesku.
„lasko, my už skončili, jak si na tom ty?“
Jenom doufala, že odpověď přijde brzy, potřebovala vědět, kdy se uvidí, tak strašně se na to těšila.
Odpověď nepřišla esemeskou, ale mobil se rovnou rozezvučel příchozím hovorem.
„Ahooooj, kočko, my už skončili dávno, jsme s klukama v hospodě, přijď sem za náma, bude sranda!“
To se jí zrovna moc nelíbilo, hospody neměla v lásce a miláčkovy kamarády taky moc ne.
„No tak, miláčku, víš že já na to moc nejsem, uvidíme se jenom sami, jo?“
„A tak jo, ve čtyři jo?“
Odkývala by mu v té chvílí cokoliv, jenom když jí slíbil, že se konečně po takové době uvidí. Zahnala špatnou předtuchu a začala přemýšlet, co si vezme na sebe, aby nezmrzla a aby jí to slušelo.

Vlak vjížděl na nádraží. Vstala, aby si posbírala své věci a připravila se k vystupování. Věděla, že to bude muset táhnout až domů sama, a v tu chvíli ji docela zamrzelo, že není nikdo, kdo by na ni čekal na nádraží a pomohl ji s věcma. Vystoupila na vylidněný nádraží a s nostalgií si vzpomněla na Brno, které právě opustila, a které bylo vylidněné úplně stejně, jenom to tam působilo tak nějak…líp. Na okamžik ji přemohl stesk nejen po Brně, ale rychle zamrkala, zahnala ho a vydala se domů.

Bylo půl čtvrté, měla nejvyšší čas vyrazit. Ještě se zkontrolovala v zrcadle, byla se sebou docela spokojená, tak vyrazila. Měla v plánu zařídit ještě poslední vánoční nákupy, neměla dárek pro bráchu, takže doufala, že miláček nebude mít jiné plány. Taky byla trošku nervózní, v kabelce měla malý balíček v zeleném papíře převázaný oranžovou stužkou a nevěděla, jestli vybrala dobře, jestli se dárek bude líbit. Očima popoháněla auta na silnici, aby zrychlily, aby mohla být co nejdříve se svým miláčkem. Když konečně dorazila na místo, byla trošku zklamaná, že tam ještě není, přeci jen, už bylo pět minut po čtvrté…

Když se doplazila s veškerou bagáží domů, byla ráda, že si může sednout. Maminka ji samozřejmě nadšeně přivítala, a hned ji ponoukala, ať si zrovna vybalí, čisté věci uklidí, špinavé dá do prádla… jako by to tak nedělala vždycky, když přijede domů. Povzdechla si, a šla otevřít skříň.

Bylo už skoro dvacet minut po čtvrté, když se konečně objevil. A nebyl sám. Přivedl s sebou zrovna toho kamaráda, který ji nejvíc nesnášel a kterého nejvíc nesnášela ona. Zůstala jenom nevěřícně zírat.
„Co to? Co on? Proč? Já myslela…“
„No co, jdeme nakupovat ne? Tady kamarád půjde s náma.“
Ne, tohle si přece nemusí nechat líbit. Proč vodí na rande zrovna tohohle kamaráda? Neměla slov. Jenom se otočila a šla pryč. Ani jeden ji nemusí vidět, jak brečí.

Otevřela skříň a zůstala jenom zírat. Už zase. Zase ji má uklizenou. Takže zase nic nenajde, aspoň tak čtrnáct dní. Jenže, vlastní matce vynadat nemůže. Takže dělala jakoby nic, a uklidila si čisté věci, co přivezla z Brna. Špinavé šla dát do prádla, přesně podle pokynů.

Celý zbytek dne čekala, že jí zavolá nebo napíše, že se jí omluví, že to přeci jen tak nepřejde… Napsal. Poměrně nevybíravými slovy jí napsal, že tohle byla poslední kapka, že s ní končí, protože nemá smysl pro humor a neumí se bavit. Ani mu na to nic nenapsala. Jenom si vzpomněla na malý zelený balíček převázaný oranžovou stužkou, co má v kabelce, a na slova básničky, co jí poslal, a nebylo to tak dávno.
Není sudá, není lichá,
Není žal ani pýcha,
Není peklo ani nebe,
Není nic, bez Tebe.
Zbývaly tři dny do Vánoc.

Když si vybalila, přišla za ní do pokoje mamka s košíčkem věcí, které našla při úklidu, a které si má laskavě roztřídit a někam uklidit. Na vrhu vévodil malý zelený balíček převázaný oranžovou stužkou.
Zbývaly tři dny do Vánoc.

Co to jako je?

2009-02-09T18:10:00.005+01:00

Pondělí:
Možná je to tím, že jsem od čtvrtka prakticky nic nejedla (ve srovnání s obvykle), nebo tím, že ujíždím na týhle písničce (a na týhle a týhle taky), možná tím, že jsem zase začala víc nosit sukně, nebo tím, že se těším na středu a na zítra a na víkend, co bude za 14 dní, protože pojedu do Prahy, ale připadám si, jako bych se probouzela ze zimního spánku. Kterej musel trvat několik let. Dneska se celý den usmívám. A poprvé za dlouhou dobu můž poslouchat Abbu, aniž bych měla tendence jít drhnout koupelnu. A uvázala jsem si do vlasů modrej šátek, kterej jsem měla naposled, když jsem ve druháku na podzim byla pouštět draka na Palačáku. A když jsem přijela do Brna, šla jsme z nádraží pěšky. Skoro až na privát. Stálo mě to deset korun, protože jsem potkala úžasný žlutý chlupatý rukavice. A v podchodu se chodím dívat na jeden úžasnej žlutej chlupatej svetr.

Středa:
Včera chumelilo! Jsem byla jak sněhulák! Ale strašně se mi líbilo sedět v kavárně v knihkupectví, prohlížet si knížku s fotkama z Paříže a pít horkou hrušku. A jsem moc ráda, že jsem do tý Paříže jely.
Dneska mám poslední zkoušku. Doufám, že to dobře dopadne, i když kvůli ústní části asi nestihnu sraz tak, jak bych chtěla. Ale nevím, jestli si můžu dovolit nejít na ústní část a přijít tak o půl stupně... a nechci riskovat vyhazov, protože už mám naplánováno, jak zítra utratím hříšný peníze za knížky. A to nechci dělat, dokud nebudu mít fakt volno, protože se znám.

Taky se usmívejte!

Chci spát!

2009-02-05T09:02:00.006+01:00

Proč nemůžu spát, když chci? Posledních pár dnů se mi doma blbě spí. Buď se budím zimou nebo horkem, nebo je mi tak všelijak jako zrovna teď. A to bych se měla učit. Jenže myslím na milion věcí a hlavu z toho mám taaakovouhle. Ale příští týden udělám správu proces a pak budu asi tak deset dní spát.
Odpoledne mám sraz s Makrelkou, kterou jsem neviděla od novoročního rána, kdy jsem se s ní loučila v jejich, řádně posilvestrovsky vypadajícím, bytě a obě jsme připomínaly mrtvolky. Tak si říkám, jak na Nový rok, tak po celý rok? Poslední dobrou se mi totiž stává, že mě někdo potká a první, co mi řekne je "ahoj, ty vypadáš mrtvě". Jestli tohle přísloví platí, tak teda potěš koště. To mě čeká pěknej rok. Ale zase, to by se mi mělo spát dobře ne? Když jsem celej Novej rok prospala...
Včera jsem dělala zkoušku z pozemku, začínala nehorázně brzo, v půl devátý:D Když jsem přišla do třídy, chtěla jsem se optat, zda jsem správně, ale pak jsem koukla na množství zákonů, který měl každej před sebou a usoudila jsem, že jsem správně. A pak tam ze sebe začal takovej aktivní kolega chrlit znalosti podložený číslama paragrafů, tak jsem si říkala, jestli si zase nemám pobalit svá úzetka a jít. Nicméně jsem zůstala, a dobře jsem udělala. Protože nakonec jsem nejlepší test měla já, což mě ve finále zachránilo od vyhazovu. Neboť jsem si vytáhla restituce, a ačkoliv si přesně pamatuju, jak mě z toho Albert v úterý zkoušel, neřekla jsem skoro nic. Takhle zmateně jsem u zkoušky už dlouho neblekotala. Naposled snad v září u obchodu. Každopádně, i trojka je zelený políčko, a já jsem ráda, že ji mám, učit se to znova by se mi fakt nechtělo.
A už od soboty mě brní malíček na levý ruce. Nevíte proč?
Mimochodem, co říkáte na téma Zákon na ochranu republiky z roku 1948?:) Líbí? Mně jo:D

Krizový den - pokračování

2009-01-30T20:18:00.003+01:00

Chtěla jsem dělat haura a chtěla jsem si Pardubickou kartu nabít ze svýho - jsem velká holka, a nepotřebuju víc peněz, než mi i tak naši dávají přece. Ne, nepřiznám, že jsem neustále švorc. Jenže jsem to nějak furt odkládala, až jsem na kartě měla asi 13 korun. Takže jsem se dneska vypravila do města, že si kartu dobiju (z peněz od maminy mimochodem). Zavolala jsem tatínkovi, ať na mě v práci počká, abych se zpátky svezla s ním a vyrazila. Nastoupila jsem normálně do autobusu, žjo, chci si disciplinovaně pípnout a ejhle, přiložím peněženku a nic. Hledám kartu, a nic. Pak jsem si vzpomněla, že mám druhej kabát. (Jinak, kdyby vás zajímalo, tak mám kabáty dva, přičemž ten první jsem si musela koupit, protože ten první už nebyl podle maminy nositelnej. Tak jsem si koupila kabát, a pak si jednou vzala ten starej, a mamina se strašně podivila, proč ho vlastně nenosím, když mi tak sluší... to jen tak na okraj.) Pardubická karta samozřejmě byla v druhým kabátě. Takže jsem zase vystoupila, a šupajdila domů. Na druhý pokus už jsem do města dorazila, kartu si nabila, zaťukala tatínkovi na okno, ať mě ráčí pustit dovnitř (všímáte si, že tohle dělám poměrně často?), a jeli jsme zas domů. Přes Obi teda, kde jsme okukovali palubky (takový dřeva na strop do ložnice prej), já se pak nechala vysadit u Kauflandu, kde jsem měla koupit ovoce a zeleninu. Byla jsem zděšena z toho, že tam mají už Velikonoce, v lednu, chápete? Jestli se mi tak, jako poslední dobou, bude dařit i nadále, tak se zítra v tom bazénu utopím.

Ale furt jsem na tom líp než tatínek. Ten v úterý odešel do práce bez klíčů, bez mobilu a bez oběda. Když šel na "náhradní oběd", nechal tam druhej mobil. Pak zapomněl, že je v práci autem a odešel spokojeně domů pěšky.

Krizový den

2009-01-30T13:02:00.003+01:00

Pískomil je na lyžáku a říká se, že třetí den je krizový... mno nevím jak moc měl středu krizovou on, ale já teda dost. Nejdřív to vypadalo nevinně, v úterý večer jsem vyvenčila Kalirku (v čajovně byla moc hezká obsluha, mimochodem, i když to samozřejmě nebyl ani sexy Francouz ani pan Urbánek), a pak jsem se stavila na netu, To jsem ještě netušila, že to mám na dvanáct hodin. Úterý se nenápadně přehouplo ve středu a já si říkala, že je nejvyšší čas jít domů. Mno vážně, fakt jsem to měla v plánu. Než jsem ale stihla opustit lékařskou, zjistila jse, že nemám klíče. Vzhledem k tomu, že jsem Péťu vzbudila svým časně ranním příchodem už v neděli, opravdu jsem si netroufla tahat ji z postele a nutit ji, aby mě pustila domů. Takže jsem si zase sedla a pustila si zbytek Soukromých pastí. Mimochodem, nezkoušejte koukat na víc jak tři v kuse, já jich viděla pět, a myslím, že mi z toho slušně hrabe:D No ale, vzhledem k tomu, že jsem spala prakticky celý úterý, tak jsem v pohodě přežila do devíti, kdy jsem usoudila, že spolubydla už prostě musí být vzhůru, a napsala jí nesmělou smsku, jestli by mě mohla pustit. Nemusím připomínat, že jí to přišlo strašně vtipný. Asi v deset jsem konečně vytuhla a probudila se ve dvě odpoledne, opuchlá a nevrlá, což bylo super, vzhledem k tomu, že mě čekalo divadlo. Nicméně jsem teda ulovila něco k jídlu a začala ze sebe dělat člověka. Když už jsme u toho, je to strašně nefér. Někdo prolítne křovím, a vypadá úžasně, a někdo se snaží jako blbec a vypadá taky jako blbec. Hádejte, do které kategorie patřím já:)
Ale jo, divadlo bylo fajn, nejlepší byly prostě slepice:D Nicméně jsem ráda, že jsem ty lístky měla zadarmo:)
Teď bych se měla učit pozemek, ale strašně se mi do toho nechce.
Hezký den přeju:)

3 v 1

2009-01-25T16:24:00.005+01:00

Tenhle spot plánuju už strašně dlouho. Dokonce jsem si 10. ledna napsala koncept, fakt:D Nevěřila bych, že to umím:)

Tákže, proč tři v jednom?
Protože mám v plánu napsat vám takový shrnutí loňskýho roku, pak vám sdělit svoje novoroční předsevzetí (letos jsou celý tři!) a taky napsat první lednovej spot:)
Máte radost?:D

1. Rok 2008
Vlastně by se dal shrnout několika slovy.
Výlety, intriky, zmatky, únava, léto, učení, komunikace, zklamaná očekávání, praxe, kino, Újezd, beton, seznam. Ne nebudu to vysvětlovat:P (Ano, Masáně, to máš za to, že sis loni stěžovala, že je to moc krátký:P)
Chtěla jsem si ještě udělat soukromý vyhodnocení nejlepšího a nejhoršího dne roku 2008, ale u každé kategorie je jich trochu víc.
Nejlepší - dva dny, kdy jsem udělala šílený zkoušky, Obchodní právo a Mezinárodní právo soukromé, no a co, že napodruhý. A pak asi všechny srazy. I ty soukromý. A párty ve Studentský radě!
Nejhorší - hm, když mě poprvé vyhodili od zkoušky, z procesního práva. A pak ty další tři, který si s dovolením nechám pro sebe:)
Děkuju všem, který mě v průběhu roku nechali, abych je otravovala na krbu a štvala je špatnou náladou. Jmenovat nebudu, Vy víte proč:)

2. Slibovaná tři předsevzetí
Nenechat se vyhodit ze školy.
Nezahltit privát věcma.
Nic od nikoho nečekat.

3. Spot
Všimla jsem si doma, že máme špinavou vanu a taky není vycíděná konvice na čaj. Což je ale vlastně dobře, protože to znamená, že už dlouho jsem nebyla tak naštvaná, abych drhla všechno, co mi přijde pod ruku. A taky to znamená, že u nás doma nějak nikdo nemá čas uklízet. Tak jsem utekla do Brna. Ne že by tam větší pořádek, to ani náhodou, i s málem věcí se dá udělat velkej bordel. A navíc, pořádek je pro blbce, že.
Musím se přiznat, že jsem se celej víkend naprosto flákala:) A bavilo mě to. A samozřejmě mě taky bavilo šmírovat toho strašně charizmatickýho a sexy Francouze, se kterým se neustále na lékařský potkávám. I když samozřejmě není tak úžasnej jako pan Urbánek, tak ho prostě chci domů na hraní. Ale do Litvy se se mnou stěhovat nebude. To má vyhrazené pan Urbánek. Ale musím zjistit, jestli si umí zavázat kravatu. Protože jinak bych si ho vzít prostě nemohla.
Zabývali jste se někdy pravdivostí přísloví?
Já nedávno jo, a to "podle sebe soudím tebe". Asi na něm něco opravdu bude. Zjistila jsem, že já prostě od lidí čekám, že budou chovat tak, jak bych se chovala já. A oni to nějak nedělají, a já jsem z toho pak zklamaná... A prostě, už se těším na svůj maják:)
A poslouchám Rednex:)

Merry Christmas Everyone!

2008-12-22T00:37:00.010+01:00

Předně bych vám chtěla sdělit, že mám splněný podmínky pro postup do dalšího semestru. Jsem na sebe hrdá. A taky mám konečně ukončenej třeťák, což včera dost vyšokovalo Sama. Myslel že mi je míň. No...míň:)

Poslední dobou se nějak pořád vyskytuju ve společnosti, co dělá ostudu. A vždycky jsem v tom nevinně. Teda, dobře, mělo mi být jasný, že když půjdu venčit Kalirku, že to nebude jen tak. Ok, mělo mi být jasný, že když si navlíknu na krk žlutý korálky s červenejma autíčkama, bude to budit pozornost. Ale fakt jsem nemohla tušit, že když nám dají na stůl svíčku, olivovej olej a párátka, že to Kalirka smíchá... V té kavárně můžou být rádi, že nevyletěli do povětří. A že jim nějaká párátka zbyla. Že jim tam vůbec něco zbylo, Feliska měla strašně žravou náladu. Ani se neptejte, co všechno jsem spořádala:D. (A my můžem bejt rády, že se nedívali do tý konvice plný kousků ubrousků hnedka.)
Včera (jakože 20. 12., ale jelikož jsem dneska ještě nešla spát, tak je dneska, i když by mělo být zítra, tudíž včera je včera. Chápete to?:D) byl skvělej den, prostě bomba. I když jsem musela vylízt z postele a jít na devátou chytat Claire na nádraží, a pak tam s kafem z Mekáče v ruce čekat, až dojdou ostatní. Kafe by mi vydrželo asi dlouho, kdyby kolem půl desátý nepřišel někdo rozespalej, a netvářil se jako kakabus, a já mu to kafe nestrčila do ruky. Pak ještě vánočku, kterou mě vybavila paní domácí. Pak teprve byl ochotnej se s náma začít bavit. (Věřte mi, kdybyste viděli jeho výraz, vrazili byste mu kafe do ruky taky.)
Postupně jsme dělali ostudu na nádraží, v Tescu, ve Vaňkovce (tam Claire vrazila do jedný paní a strašně vtipně zařvala - Claire, ne ta paní), zase na nádraží, kde se k nám přidali Pražáci (Monny přijela v úžasný čepičce, kterou mi pak dala, protože mi moc slušela O:-) a já v ní půjdu zítra na besídku, a bejvalý spolužačky budou strašně nadávat, že jim zase dělám ostudu. To maj za to, že si předtím stěžovaly:D) a vůbec ten ostatní zbytek a šli jsme dělat ostudu do Mekáče, protože tam mají lepší kafe. A oříškový McFlurry, o který se nedělím. Ani o jiný McFlurry se nedělím. V mekáči jsme si taky rozdávali dárky, protože budou Vánoce, jak jste si možná už stačili všimnout. Já jsem toho dostala spoustu, Medvídka, kachničku s potápěčskejma brejlema, dopisní papíry, bonbon v žlutým obalu, kostičku na krk, mno hafo toho:)A tu čepičku samozřejmě! (I moje maminka usoudila, že mi sluší!) Asi jsem byla moc hodná. A to ještě nepočítám autíčka od Kalirky a svíčku od Bertíka, díky který mi krásně voní pokoj po skořici. Ten brněnskej. Pak jsme šli na slíbený trhy. Já byla se Silvinkou na výstavě a tam měli tři exponáty! A každej v jiným patře! Jezdily jsme si je prohlížet výtahem.
Ostuda v restauraci a v čajce byla už pak prostě...klasická. Ale fajn, jako vždycky.
Prostě skvělý to bylo:) Největší radost jsem měla z toho, že moji maňásci na prst měly úspěch a líbily se:) Fakt.
Jenom mi na těhlech akcích vadí to, že se mi pak stýská. Strašně moc. A po někom se mi stýská ještě než stačí odejít, možná proto, že nevím, kdy se zase uvidíme. Vlastně...obvykle se mi až tak nestýská, teď je to nějaký speciální. Možná těma Vánocema. Jsem sentimentální. Strašně moc.

Tím jsem se dostala k nadpisu:)
Protože už Vám do Vánoc prostě nic nenapíšu, tak Vám sentimentálně popřeju krásný svátky plný pohody a skvělý atmosféry, šťastnej a úspěšnej novej rok a ať má Ježíšek velký sáně:)
Mám Vás ráda:-*

PS: Litry rumu, tuny drog, ať přežijem nový rok! (Ne, to není moje dílo, našla jsem to na netu a teď přesvědčuju maminu, ať to napíšeme na pohledy, co chce už třetí rok rozesílat a furt se nám to nějak nedaří. )

A ještě musíte vědět, jak to u nás doma dneska vypadalo! Maminka uklízela. Sčítání škod dopadlo následovně: jeden vysátý uzávěr od dřevěné krabičky, jeden hnutej lustr, jedny odlepený řasy na panence, tři hodiny nefungující internet a neurčité množství vysátých kaštanů z Pískomilovy sbírky. Do tlučení hřebíčků do zdi za účelem pověšení hodin jsme se nepouštěly. Radši.

Perníčky, myslivecký knoflíky, marokánky, kokosový sirky a mandlový lupínky

2008-12-14T10:12:00.006+01:00

Včera jsem pekla cukroví. Ačkoliv jsem oznamovala, že se musím fakt učit, že mám tři zápočtový testy (Jsem šikovná, ten čtvrtej z Práva EU jsem si napsala v předstihu už ve čtvrtek a na 10 bodů z 10. Jo, musela jsem se pochlubit.), byla jsem nějak zatažena do kuchyně a donucena zadělávat těsta a cpát nádivku na myslivecký knoflíky. Sebekriticky musím uznat, že se mi povedly. Mamka večer u počítače zdobila perníčky, takže mi to tu teď voní pod nos. Letos jsem se na perníčkách podílela akorát ochutnáním hotového, jsem z toho nesvá. Perníčky dycky byly moje doména. (I když, maminka se zdobičkou mezi zuby - to aby ji poleva nevytekla - a ptající se mě, jestli musím u toho počítače sedět, to je úkaz co se jen tak nevidí.)
Zvířátko uklízelo ve společném pokoji. Já se u toho pokoušela v jiném pokoji učit. Po čtyřech větách typu "tady máš ..." nebo "kam ti mám dát ... ?" zařvaných na mě přes celej byt jsem to vzdala a začala si psát s Claire, která po zvířátku chce, aby příští tejden na škrkny vzalo železný piliny, papír a magnet. Musím podotknout, že s těmi pilinami to bylo tak, že zvířátko přišlo do obýváku, vítězně drželo pytlík s pylinami a řvalo: "mám důkaz, že Santa existuje!" Když jsem vykulila oči, tak na mě zaječelo cosi ve smyslu, že když řeknu, že neexistuje, tak umře. Radši jsem se teda jenom zeptala, proč jsou zrovna železný piliny klíčovým důkazem o santově existenci. Prej jsou z lyžin jeho saní. Podotýkám, že jsem se se zvířátkem odmítla pustit do diskuze na téma, že to dokazuje pouze existenci saní, ne Santy. Ani jsem se neptala, jak souvisí Santa s existencí Velkého světla a zvířátkovou úlohou padiody. Někdy ho nechám vysvětlit vám jeho nové náboženství.
Nicméně to, že zvířátko dokončilo úklid našeho pokoje jsem poznala podle zařvání: "Kakuuu, máš na posteli velkej bordeeeel!" Ano, všechny věci, které nevěděl kam dát dal na moji postel. Takže nejdřív uklidí zvířátko pokoj, a pak abych já šla uklidit zvířátko. Mívám chuť ho zamknout do sklepa k lenochodovi. (Ano, máme ve sklepě lenochoda, už několik let. Aspoň to tvrdí zvířátko.)

PS: Už jste někdy zkoušeli psát si s někým na krbu, když vás někdo jiný škrtí? Nic moc:D

A už nemám žádný červený políčko! To znamená, že všechny předměty, co mám mít ukončený mám ukončený:)

Vánoce, svařák, sluchátka a kyselina sírová

2008-12-08T14:06:00.007+01:00

Kdybych pořád neměla užvejklý sluchátka a kdybych byla bývala schopná místo nakupování pořád dalších a dalších vánočních dárků a učení se na zkoušku, což je samozřejmě velice záslužná činnost, koupit si nový, tak bych pořád poslouchala Merry Christmas Everyone. (Všimněte si, že už to zase není klikatelný, pže jsem to od minule zapomněla a koneckonců spoleéhám na Vaší nesmírnou inteligenci a schopnost najít si to v minulým spotu.)
Nemůžu psát smsky a telefonovat, protože mám vyčerpány volné tarifní jednotky. (Volné tarifní jednotky mám vyčerpány protože jsem včera hodinu telefonovala s maminou.) Až do 19. prosince. Což jistě neznamená, že máte přestat psát vy mně, chudince přiotrávený, právě naopak.
Ano, v sobotu jsem málem přiotrávila výpary z kyseliny sírové. To mám z toho, že jsem chtěla být čistotná a vůbec hodná žlutá a čistila jsem záchod. Copak já vím, že když tam naleju domestos a pak něco na čistění odpadů, co obsahuje kyselinu sírovou, tak že to zreaguje a já se toho nadejchám? Ano, smrdí nám to v bytě doteď. Pokud by vás to zajímalo, jsem v naprostým pořádku, teda neumřela jsem. Zatím.
V sobotu jsem kromě srazu, kterej byl moc fajn (jo, jsem ráda, že jsem doma nepředstírala učení civěním do knížky a šla tam) byla na Mikulášským posezení v práci, protože jsem to slíbila. Bylo nás tam hafo moc. Sekretářka, která to organizovala, pak já a ještě jedna učitelka a pak maminka a tchyně paní šéfový. Pak teda přišla ještě celá jedna zákaznice s celým jedním svým synem. Ale měli tam moc dobrý jídlo. A moc dobrej svařák. Jo, toho svařáku bylo hodně:) A jo, byla chyba jíst naposledy v té Vaňkovce, což znamená někdy kolem jedné?:D Ale do vlaku se mi podařilo nastoupit, i v podpatkách:)
Ale kombinace svařáku, kyseliny sírové a rozhodčího řízení není úplně to pravé pro příjemný sobotní večer:) Nezkoušejte to:)

A ve středu všichni povinně od 16.40 držet pěsti, palce, ocasy, cokoliv co bude po ruce a co uznáte za vhodný!:P

Telegraficky

2008-11-28T10:04:00.009+01:00

Jsem praštěná zelenou učebnicí mezinárodního práva soukromého a v důsledku toho mám na nose brejle, který jsem před rokem po 6 letech nepřetržitého nošení slavnostně odložila. Jsem z toho nervózní. Svoje milovaný nový brejle budu mít až za 14 dní, protože příští víkend zůstávám v Brně. (Ale ano, objevím se, máte radost? Bylo mi řečeno, ať se tou školou tolik nenervuju.) By člověk neřekl, že nový sklíčko mu nedají na počkání.

Štve mě, že mi smázli modrý třeštidlo. Já jsem jí to říkala.

Poslouchám Merry Christmas Everyone.
Všimněte si laskavě, že je to klikatelnej odkaz a ne jenom cosi zkopírovanýho z toho horního řádku v prohlížeči.

Poslouchala bych to i ve škole, ale užvejkla jsem si drátek ve sluchátkách, takže nehrajou. Stejně nekomunikovaly s počítačem.

Našla jsem doma sluchátka s mikrofonem, takže nemusím zkoušet, jestli tamten mikrofon, co začal nevysvětlitelně dunět, už funguje ok. To jenom na okraj, kdyby měl někdo zájem se mnou skypovat.

Za pár hodin budu deportována mimo civilizaci, ale zejtra večer by mě měli zase vrátit. Strejda s tetou usoudili, že když mi chcou přát k svátku, že by bylo fajn, abych u toho byla taky. Takže mi přijedou pogratulovat na chalupu a pak mě odvezou. Těším se, až se budu mačkat v jejich autě za milion a půl s dalšíma čtyřma lidma.

Pořád se děsím toho, že mě tento víkend čekají dvě (!) jízdy autem.

Letos přišlo všechno nějak dřív, zima, zkoušky a tak.

A nemám ráda, když mě mamina vzbudí a vede se mnou filosofický debaty na téma "proč tu halenku hodíš přes křeslo a nedáš ji rovnou do prádla?" následovanou debatou o tom, jak je pohodlné říci nevím. Já se kruci v noci učila! (A brečela do polštáře, to je fuk.)

Omlouvám se všem, na který jsem byla poslední dobou hnusná. Ti, co jsem na ně hnusná nebyla, nelitujte, to přijde. A všem se omlouvám za neveselej spot.

Něco je špatně?

2008-11-21T18:06:00.006+01:00

V noci jsem nemohla spát. Jako skoro každý čtvrtek jsem koukala na Comeback, pak na kriminálku, na kousek Zoufalek a završila jsem to Sběratelema kostí. Pak jsem disciplinovaně vypnula počítač a šla spát. Teda myslela jsem si, že jdu spát. Ale nemohla jsem se usnout. A pak se stalo něco neuvěřitelnýho, zjistila jsem, že je mi líto jen tak ležet a koukat do tmy, tak jsem vstala a vzala si Mezinárodní rozhodčí řízení a přečetla asi 80 stránek. Pak jsem konečně usnula.
Co se věcí do mudloškoly týče, mám něco odevzdávat v neděli a něco v úterý. A teď se držte, mám to hotový a odevzdaný, od včerejška! jsem z toho až nervozní.
Mám tak nějak pocit, že mám místo hlavy nějakej mega meloun, protože myslím na milion různých věcí, nedokážu vypnout, a potom se stane, že mám kuchyň plnou kouře, místo řízku k večeři uhlík a popálenou ruku. A taky jsem zapomněla, že bude advent. Teda to jsem si všimla, na Svoboďáku už se zase rojej domečky, ale nějak mi uniklo, že bych taky měla péct perníčky. No co, jsou stejně tvrdý každý rok, a stejně se vždycky snědí do jednoho. (Jo, mám na tom velký podíl.) Je jedno, jestli je peču s předepsaným předstihem nebo den před Vánocema. Mamina sice furt shání recepty na "měkký perníčky" ale když ty nejsou tak hezký, jako ty moje:)
Ve středu jsem pila svůj první Cosmopolitan. Moc dobrý pití:) Připadala jsem si uplně jako v tom nemravným seriálu, co dávaj v pátek na jedničce:) Jenom to téma hovoru nebylo tak fajn. Opravdu mě nebaví poslouchat, jak se mé tři kamarádky baví o tom, jakou použijí metodu zpracování dat na diplomku a jak si při jakémsi psychovýcviku hmátly na dno. Nebavilo mě to a nerozuměla jsem tomu. Tak jsem pila Cosmopolitan a horkou čokoládu.
A hrozně mě baví venčit a krmit červený:) Fakt:-*

Jak jsme rodinně oslavovali

2008-11-10T10:02:00.006+01:00

Ano, oslava proběhla. Ano, přežila jsem to.
A jak to probíhalo?
Celé páteční odpoledne jsme s maminou matlaly pomazánky. 5 druhů. Nivovou, křenovou, česnekovou, křenovou, mletou a máslovo-hořčicovo-sýrovo-žloutkovo-kouskovou do rolády. Ano, po umatlání 5 druhů pomazánek jsme matlaly ještě sýrové rolády.
V sobotu dopoledne jsme 4 druhy pomazánek přesunovaly takovým tím pytlíkem s umělohmotným koncem na rohlíky, to dělala mamina a já na to zodpovědně umísťovala ořechy (na nivové rohlíky), hroznové víno (na česnekové rohlíky), rajčata (na křenové rohlíky) a mandle (na rohlíky s mletou pomazánkou). A pak samozřejmě ještě párátka.
Dokonce mi bylo dovoleno samostatně si vytvořit na hlavě iluzi účesu a obléci se podle vlastního výběru. (Musím se pochlubit, maminka mi v lázních nakoupila hafo oblečení a ani jedno nevypadá jako malý stan...co se to děje?)
V jednu hodinu nám zavolal strejda, že nás nevyzvedne v půl třetí podle původní domluvy, ale už ve dvě. (To brzo no, hlavně přijel asi ve 14.20, tak nevím, jestli mělo cenu nám něco volat...) Naštěstí už jednohubky vypadaly jako jednohubky a roláda byla většinou na rohlíkách, takže jsme to dorovnávali do krabic, a střídavě se strojili a vůbec se ze sebe snažili udělat člověka. Když teda strejda přijel, a my se naskládali i se vším tím jídlem a dárkama do jeho auta za milion a půl (tohle je rozhodně podstatná informace), mohli jsme vyrazit. Do Chrudimi jsme dojeli jako první, když nepočítám tetiny rodiče, kteří tam oxidovali od rána. A pak to začalo... všeobené vítání, ptaní se na školu, na práci, sdělování kdo koho kdy potkal a kdo koho teda pozdravuje a tak... jelikož mě nikdo dva roky neviděl, tak se všichni vrhali na mě, a už to jelo - co brno, co škola, nekecej že si už ve čtvrťáku, no to to letí, a učíš teda angličtinu, a co budeš po škole dělat... s velikou úlevou a s výmluvou, že potřebuju nabít mobil jsem se zašila k bratránkovi do pokoje. Dát mobil na nabíječku mi trvalo asi 20 minut.
Když už jsme se konečně všichni sešli, a dostavil se i děda, tedy oslavenec, shromáždili jsme se všichni v hale, a začalo velké gratulování a obdivování dárků a tak.
Dort co pekla sestřenka byl fakt moc dobrej, pohoštění taky, pak jsme si u bratránka pustili Jedna ruka netleská...no pohoda, asi tak do šesti jsem se zvládla tak nějak všemu vyhejbat. Akorát ne teda tomu vínu, co mi strejda furt nalejval.
A potom to přišlo. V hale kdosi pustil jakousi dechovku a rozhodlo se, že se bude tančit. Já ráda tancuju. Pokud mám boty. (Botama nemyslím svoje pantofle na 8cm šteklích.) Pokud nemám boty, tak ať mám aspoň nějaký kloudný ponožky, ne silonky. Pokud tancuju s taťkou, bráchou, strejdou (i když jeho valčík co se mnou motal doleva, doprava a to tak, že jsem to absolutně nestíhala sledovat stál za to... a pak ten žižkovskej taneček na Šlapeto taky:D) a tak. Ale vadí mi tancovat se strejcem, kterej neumí vést, šlape to jak zelí a ještě na mě mluví střídavě rusky, německy, anglicky a brněnským hantecem, a když zjistí, že mu rozumím jenom tu angličtinu, začne mi kázat o tom, jak bych měla dělat jazyky. Měla jsem chut´mu říct, že kdybych bydlela v Horno Porno, chodila bych na vietnamštinu. Mimochodem, tenhle strejc byl vůbec zážitek. (On je teda zážitek vždycky.) Když se mnou později loučil, cpal mi něco o moravský mentalitě a o tom, že bych se neměla uzavírat před světem. Nepochopila jsem co. A taky mi šlápl na zhnisanej palec, kterej jsem si následně ukopla na schodech, takže jsem oholila spolubydle aloe a kulhám. Valčík, polka a blues ještě šly. Ale představte si svoje rodiče a jejich rodiče, jak tančí charleston. A do toho ještě "parodují" zpěv. (V jejich podání to vypadalo asi tak, že se v hale nějak kroutili, občas vykopli nohou a občas zařvali nějaký slovo z textu písničky hrající z věže.) Ano. Seděla jsem na schodech a nemohla jsem se přestat smát. Větší chudák než já byl už jenom bratránek, kterej bohužel pro něj zrovna chodí do tanečních. Ano, zašití se v pokoji u Gladiátora mu nepomohlo. Ano, každá příbuzná (kromě mé maličkosti a jeho sestry, kterou čekají taneční příští rok) měla tendence zkoušet, co všechno už umí. Ale tohle všechno ještě pořád šlo. Pak, už značně ovínění, pustili Evu a Vaška (ti ale nevyrželi moc dlouho) a Šlapeto, popadali do křesel v hale a začali zpívat. Ano, stejně jako moji adoptivní strýčkové na srazu, uměli pouze první sloku (zčásti) a refrén. Ano, při zpěvu je hudba značně rušila. Ano, pak to vypli a zpívali sami. Po poněkolikátém Vínečku bílém a Hodoníně zpěv ustal a došlo na diskuze o starých Pardubicích (taky poněkolikáté, ale předtím to byli chabé pokusy) ve stylu:
"Pamatuješ jak tam bylo (následuje popis místa)?"
Tázaný odvětí, že pamatuje.
"Tak to už tam dávno není."
Kolem půl dvanácté byli téměř násilím odvezeni nejhlučnější příbuzní a vypadalo to, že teď se bude v poklidu slavit. Jenže naše maminka zavelela, že jedem domů taky. Vezl nás soused policajt. Ano, bylo to zklamání večera. Nejeli jsem domů s houkačkou, ale jeho soukromým autem.

dodatek

2008-11-05T14:24:00.002+01:00

Ten nuz neshanej.
Od: Piskomil
Datum: 05/11/2008
Čas: 14:22

státní svátky, jantar, nože a nkú

2008-11-05T12:48:00.003+01:00

Po včerejším semináři z finančního práva jsem učinila životní rozhodnutí. Přestěhuju se do Litvy. Sice neumím litevsky, ani rusky, nikdy jsem tam nebyla a vlastně o Litvě nic nevím (seminárku v druháku jsem psala na Lotyšsko), ale je mi sympatická jejich úprava státních svátků. V Litvě totiž, když státní svátek připadne na sobotu nebo neděli, tak to mají nahrazeno volným nejbližším pracovním dnem. (Jenom mě tak napadá, kdo ve mně zabil tu osobu, co neměla ráda státní svátky, prázdniny a víkendy?) Je fakt, že nám, co chodíme do práce i ve státní svátek by to mohlo být jedno...ale třeba v Litvě seženu svoji vysněnou práci strážce majáku, a pak bude s nadšením pracovat i ve státní svátek. Když o tom tak přemýšlím, v Litvě mám dokonce větší šanci stát se strážcem majáku, mají tam moře. Majáky bývají u moře. V Litvě taky mají jantar. Jantar je žlutý. Prej je tam jantaru hafo. Další důvod, proč se tam musím přestěhovat. Než začnu balit, musím ještě počkat, až si moje životní láska odpracuje těch 200 hodin obecně prospěšných prací, ke kterým ho odsoudili ve čtvrtek. Pak může zbalit mačetu a stěhovat se se mnou do Litvy. Jenom si ho musím hlídat, Litva je prej plná hezkejch bab... ale najdou se prej i hezcí chlapi, i když na moji životní lásku samozřejmě nikdo nemá.
Mám něco v oku. Byla jsem venku, shánět pro pískomila dárek k dědovejm sedmdesátinám a něco mi tam vlítlo. Miluju tyhle nesplnitelný úkoly. "Sežeň mi pro dědu houbařskej nůž s kartáčkem, bude to stát tak tři stovky." Kde mám jako sehnat něco, o čem ani ve specializovaných obchodech nemají ponětí, kde to vzít? (Aspoň ale matně tuší, že to exituje.) A kde mám jako před výplatou vzít jen tak tři stovky? Myslím, že pískomil bude muset vymyslet jinej dárek, jelikož já fakt nehodlám trávit celý děkanský volno lítáním po městě.
Včera jsem se dozvěděla zadání nkú. Není to tak strašný, jak jsem se obávala, ale vyděsilo mě, že termín odevzdání je stejnej jako termín odevzdání jedný seminárky na finance a pokud se přiliš nepletu, tak i dalších příkladů na pozemek. Nějak nestíhám, no. A to nemluvím o blížících se zápočtech a zkouškách. Ten semestr vždycky tak rychle uteče...

Soud, zlatíčka, nádobí a kosočtverečky

2008-11-01T15:59:00.003+01:00

Byla jsem u soudu. Ne, nikoho jsem nezabila, ani jsem nepřestala platit výživný na děti, který nemám, ani jsem nebudila pohoršení na veřejnosti a ani jsem nevyhrožovala nikomu násilím. (Teda o tom posledním až tak přesvědčená nejsem, ale zase jsem přesvědčená o tom, že vyhrožuju jenom inteligentním lidem, který to stejně neberou vážně.) Ale ten pán je moje životní láska, definitivně jsem se pro něj rozhodla. Musím zjistit, kde bude vykonávat těch 200 hodin veřejných prací, ke kterejm byl odsouzenej za to, že svojí bývalé a jejímu novému příteli vyhrožoval a pak je ohrožoval mačetou. Pán byl prostě vtipnej. Strašně smrděl, málem povalil ohrádku, skákal soudci do řeči a zmateně vypravoval co se to vlastně stalo. My jako veřejnost jsme málem brečely smíchy, a nepokrytě se smála i slečna zapisovatelka. Soudce a státní zástupkyně se drželi etikety a jenom jim cukaly koutky.
Jedna hláška za všechny:
Soudce: "50 je minimum"
Pán: "Tak 35, no"
Napsala bych vám jich víc, ale nejsem si jistá, jestli by to nebylo protizákonný:D
Taky jsme se spolubydlící zjistily, že se nemůžeme hádat. Já totiž nemám žádnej talíř a ona má jeden umělohmotnej. Nemáme po sobě prostě co házet. Teda ona chtěla, abych po ní případně mrskla Felixem, ale to je týrání plyšáků! Ještě bych byla ochotná po ní hodit třeba obchodním právem, no...ale ona říkala, že si radši počká, až si koupím novej talíř. Nebo že si půjdeme půjčit talíře od paní domácí. Cituji: "Stejně jich má moc."
Jinak, pokud mě máte rádi, je to od vás moc hezký, ale neoslovujte mě zlatíčko, děkuji. Připomíná mi to větu "no, zlatíčko, rád jsem tě poznal", kterou mi řekl jeden, co se potom už neozval. Teda ozval, ale když jsme mu řekla, že spát s ním hned nebudu, a když už něco, tak ne v jeho miniautíčku. Až potom se neozval teda.
Děda má příští týden oslavu sedmdesátin. (Ano, až vám za týdne touhle dobou budu psát zoufalý sms, tak mějte na paměti, že jsem v baráku plným příbuznejch co mě tak rok a půl neviděli a za tu dobu jsem určitě přibrala, pořád nedělám vrcholovej sport a pořád nemám vážnou známost, a odpovězte mi prosím. Jemně.) A na tu oslavu právě musím napéct sýrový pečivo. Kdysi jsem dělávala kytičky se stonkem, s hřebíčkem ve středu a umělecky posypané bylinkovou solí. Dalo to strašně práce a nikdo to neocenil. Takže jsem dneska porstě na tu placku vzala rádýlko a nakrájela jakýsi kosočtverečky...spíš protáhlý obdélníčky...spíš tyčinky se skosenejma stranama... nerada bych slyšela, že jsem radši měla jít ven.

A dávají Básníky! Miluju je! Taky bych chtěla, aby mi někdo psal básničky...

seznamy, kamarádi a trepka velká

2008-10-23T19:39:00.004+02:00

Slyšela jsem spoustu hodně blbejch vysvětlení, proč na mě kdo zapomněl, ale "psal jsem to narychlo a tys nebyla online" patří k těm nejblbějším. Proč si lidi píšou seznamy kamarádů a oblíbenců a já nevím čeho všeho ještě, když vždycky hrozí, že na někoho zapomenou, a ten pak bude smutnej?
Asi bych si měla prostě zvyknout, že se mnou nikdo nevydrží ani jako kamarád, protože jsem prostě nesnesitelná a i kdyby třeba ne, tak se vždycky objeví někdo (něco), kdo (co) je v tu chvíli důležitější. Racionálně tohle všechno chápu, to ale neznamená, že nebrečím večer do polštáře. Až vás někde v Brně, nejspíš v blízkosti internetu, porazí rozcuchaný strašidlo s nepřítomným "do blba" upřeným pohledem a hromadou zákonů v náručí, tak jsem to já, a právě dumám nad tím, co jsem zase zkazila a koho jsem zase od sebe odehnala. Když jsem si vynucovala pozornost naposledy, bylo to snad aspoň jakžtakž pochopitelný, i když ten kluk to nepochopil a údajně se mnou už nikdy nepromluví, ale teď v tom ten skrytej význam nevidím ani já. Nedivila bych se, kdyby se mnou už taky nikdy nepromluvil. Vlastně se divím, že se se mnou vůbec ještě baví...jestli se ještě baví...
A tu trepku velkou mám v pokoji. Člověk není 14 dní doma a to zvířátko mi pěstuje na okně v senným nálevu prvoky. A prej to zatím nesmrdí, cituji: "to je škoda!" A taky mi bylo oznámeno, že zvířátko dělá ve škole ekologickej projekt do angličtiny, a já budu pomáhat. Cituji: "My to vymyslíme, ty to přeložíš." Dělba práce u nás doma.

Studentský život, zlomená ruka a počasí

2008-10-11T14:03:00.006+02:00

Mám hrozně moc práce, takže jsem se rozhodla, že napíšu novej spot.
Všichni mi vždycky říkali: "počkej až budeš na vejšce, to si teprve užiješ flámů a nedostatku spánku!" Na vejšce načínám čtvrtý rok, a zatím jsem pocítila tak nějak akorát ten nedostatek spánku. (I když ano, uznávám že loni na jaře jsem se naflámovala do aleluja...ty hovory s tamtím na krbu do tří do rána...) Momentálně můj bohatý studentský a vůbec společenský život vypadá následovně: v neděli v odpoledních až podvečerních hodinách se doplazím do Brna, a přes Billu nebo Tesco nebo něco podobného se dokodrcám na privát, kde se ze sebe snažím udělat člověka, případně dohnat to, co jsem o víkendu nestihla, takže přípravy do práce, úkoly na hog a tak. Jdu brzo spát.
V pondělí ráno vstanu v půl osmý, a jdu do školy, kde přetrpím příšerně nudné správní právo procesní, abych si vyposlechla docela fajn evropské právo a docela fajn trestní právo. Ve škole jsem do tří. O půl čtvrté a 6 minut mi jede vlak, který bezpodmínečně musím stihnout, abych mohla od půl páté učit. Odučím si své dva kurzy a dvoje individuálky, je devět hodin. Jelikož se mi nechce sprintovat na vlak, tak se pokouším dělat přípravy až do 21.50, abych v 22.08 mohla odjet zpět do Brna. Jsem ráda, když se na privát dostanu před jedenáctou. Jdu rychle spát.
V úterý ráno vstanu v sedm, a se strašlivejma nadávkama se doplazím do školy buď na pozemkové právo, nebo na evropské právo. (Druhé jmenované mám radši, tomu vyučujícímu s hezkým úsměvem odpustím i to, že se usmívá od osmi ráno ve druhém patře.) Odkroutím si svůj příšerný úterní rozvrh, někdy se zadaří a mám už v 11 volno, což se ale povede už jenom jednou, a to příští týden, jindy mám do 18.15 nebo do 15.00. Když jsme schopni se domluvit, jdu ven s červeným. Každopádně jdu ale brzo spát.
Ve středu vstanu v sedm, a už s menšíma nadávkama jdu do školy, buď na správu proces, nebo na trest. Od půl desáté mám volno, takže se snažím o plnění úkolů na další týden. Když nejdu večer s holkama na kafe, jdu brzo spát.
Ve čtvrtek ráno vstanu v sedm, a jdu na přednášky. Na přednáškách sedím do tří a divím se, co tam dělám. Jednou za 14 dní nemusím vstávat v sedm, ale stačí až v půl deváté, pže není správko, ale jenom finance, PMO a pozemky. Ve tři se buď vyřítím ze školy a řítím se směr hlavní nádraží, abych co nejdříve oblažila rodinku svou přítomností, nebo se pokouším o dohánění restů. Jdu brzo spát.
V pátek jsem buď už doma, a tak spím, nebo jsem v Brně, nikam nejedu a tak taky spím. Rozhodně ale spím. Včera jsem ale byla v práci, po práci jsem sprintovala na vlak, a dopravovala se domů. Přijedu domů v domnění, že tam bude akorát spící mamina... a ono houby. Spící byl Pískomil a mamina byla v naprosto bdělém stavu, takže jsem šla spát až v půl jedný.
Pískomil má zlomenou ruku. Chtěl bejt hodnej a dávat na sebe pozor, tak se byli s Vrbou o hodině volna učit. (Btw. co je to za debilní nápad, tyhle hodiny volna? A jaktože nesmějí být ve škole?) A jak se tak učili, zapomněli na čas, takže dobíhali na dějepis...ano, spadl při dobíhání dějepisu. Teď je strašně nemocnej a podkládá si ruku polštářem.
A ano, venku je krásně, ale mně to nějak ke štěstí nestačí. Nevím proč by moje nálada měla záviset na tom, jaký je venku počasí. A nesnáším svoji spolubydlící, když vstává, venku prší a ona nadává, jak je hnusně, a že to bude hnusnej den... a když svítí sluníčko, tak zase má radost, a otvírá okna a žaluzie a všechno... copak počasí ovlivňuje, jakej budeme mít den? Klidně můžu mít dobrou náladu, když prší, proč bych nemohla?

Můj milý deníčku,

2008-09-21T19:58:00.004+02:00

dneškem (teda možná zítřkem, ale dneska se mi to chce psát) končí léto. A je to snad poprvé po hodně letech, kdy tak nějak ani nejsem moc ráda, že končí. Kde jsou ty doby, kdy jsem se těšila na podzim a (konečně!) začátek školy? Možná to bude tím, že jsem si tohle léto fakt organizovala sama (téměř), čehož výsledkem bylo, že jsem na chalupě strávila asi tak dohromady týden. A upřímně, i to bohatě stačilo. A jinak jsem chodila na praxi (*in love*), jezdila po srazech (*in love ještě víc*) a byla doma. Prostě prázdniny snů? Jo a super léto jsem završila báječným týdnem v kouzelné Paříži (*in love nejvíc*). Takovéhle prázdniny si nechám líbit:) (Ne, pořád ještě nejsem normální a nevzdala jsem se myšlenky, že chodit do školy je uplně nejvíc super věc:D)
A jsem zase v Brně! Koupila jsem si šalinkartu, dovlekla svoje věci (hafo moc věcí a může za to Bloomová, protože předtím, než mi zneuctila tabuli, tak řekla "zabal všechno žluté!") na privát, popovídala si s paní domácí (bolej jí kolena, natejkaj jí nohy a má zalehlé ucho) a šla se projít (na lékařskou O:-)). Cestou jsem potkala dvojku burčáku (lepší a levnější než včera v Praze) a pak jsem byla ve Špalíčku (to kino mi prostě není souzený...) a nakoupila jsem v Bille! (Samou radostí jsem si koupila hříšně drahej desert, co mě naučila jíst Silvinka, když mi ho koupila na letňáku a co si nikdy nemůžu vzpomenout, jak se ta zatracená věc jmenuje.) A ještě jsem si dala v KFC kafe do kelímku!:D (Musela jsem do KFC, pže okýnko na Čáře mělo zavřeno.)
A tak prostě:) Super zakončení super víkendu:)

šutrologie, šutry, kameny a kamínky

2008-09-14T09:55:00.006+02:00

Doma mi vždycky říkali, že jsem jejich malej šutrolog. Možná to mělo souvislost s tím, že jsem všude sbírala kamínky a mívala jsem jich plnou kapsu. I teď si z cest vozím hlavně kamínky. Tak mám doma kamínky z jihofrancouzské pláže, oblázky z pláže v chorvatsku, maličké oblázky se SeaLife Centre v Brigtonu... nejnověji kamínky z Versailles, od jižního pilíře Eiffelovky (jsem zvědavá, jak dlouho ho budu nosit v kabelce, než se dostane k tomu, kdo ho po mně chtěl a komu jsem ho přivezla...), od hrobu Jima Morrisona a Edith Piaf... a občas si i dokonce pamatuju, odkud je kterej:) Jenže to jsou všechno kameny, kamínky, oblázky... pak existují ještě šutry. Šutry si nevozím z cest, šutry se na mě lepí tak nějak samy, aniž bych je o to prosila, dokonce aniž bych o to stála. Šutry jsou na světě od toho, aby mi ztrpčovaly život. Občas kvůli nim nemůžui slyšet nějakou písničku, nebo nemůžu chodit určitejma místama... budím se kvůli nim s očima nateklejma a s mokrým polštářem... a jsem protivná na všechny kolem, hlavně na ty, co si to vůbec nezaslouží.
Některý šutry jsou větší a některý menší, ale pořád jsou to šutry. Normální šutr není šutr.
Víte o čem mluvím? Ne? To je fajn.
A na tu stáž mě nechcou, kdyby to třeba někoho zajímalo.

nepamatuju si kolik žvejkaček, lentilek, medvídků a nanuků...

2008-09-12T12:21:00.003+02:00

Včera byl po dlouhé době den, kdy se něco dělo. (Když teda nepočítám těch pět dní v Paříži, což mi momentálně přijde strašně vzdálené...)
Byla jsem donucena vstávat už před sedmou, a na osmou už sedět v posluchárně a čekat na zadání testu. Ne že bych teda měla nějak tvrdý spaní a už od šesti ráno si nečetla knížku o pařížským povstání... kapitálový trhy jsem se radši měla učit! No, přišla jsem včas, narozdíl od zadávající docentky, a začala sjem hledat známé tváře... tak nějak marně. Měla jsem si uvědomit, že moji známí prostě na opravné termíny koncem zkouškového období nechoděj. Moji známí (teda známé) mají zkoušky hotové už desátého června.
Test mi přišel podezřele lehkej, připadala jsem si jak největší magor, když jsem během třetiny vymezeného času zaškrtala odpovědi, rozhlédla jsem se po posluchárně, a všichni ještě civěli do papírů a zuřivě listovali v zákonech. (Mno, jako ještě větší magor jsem si připadala, když jsem si vytáhla svůj olístečkovaný a opoznámkovaný obchodní zákoník, a tu další horu předpisů, co jsem s sebou táhla a všichni tam měli ta skoro nová a neopotřebovaná ÚZetka... a koukali na mě fakt divně). Narozdíl od červnovýho termínu jsem fakt věděla, co dělám, proč zaškrtávám ano nebo ne, a dokonce jsem si to stíhala i ověřovat v předpisech. Nakonec jsem ztratila jenom 11 bodů z povelných 16, což znamená, že jsem dosáhla té výsady jít se nechat vyzkoušet i ústně:) (Ale nadšená jsem z toho teda nebyla, přecijenom radši lítám od testu než od ústní...)
Když jsem čekala na výsledky, šla jsem se vyděsit do knihovny, chtěla jsem si půjčit učebnice na další semestr, kdo to má furt kupovat žjo. Zjistila jsem, že ústavní systémy jsem schopná přečíst tak za týden, ty jsou sympaticky tenké. Ale mezinárodní právo obchodní a finanční právo jsou teda zoufale tlustý, každá tak 800 stránek. No bude to zajímavé. A pak, výpujčního pultu, jsem se málem urazila. Paní co to tam má na starosti si ověřovala, jestli dál studuju, bydlím na stejným místě a tak, to bylo v pořádku, ale kamarádky, co šla za mnou (no ano, nakonec jsem tam známou tvář objevila), se krom toho všeho zeptala ještě, jestli se jmenuje pořád stejně. To jako já nevypadám jako adeptka na změnu příjmení nebo co?
A pak jsem nekonečných dvacet minut čekala na to, až konečně na ty děsný bílý dveře v rohu chodby vyvěsej seznam, kdo jde ke komu na ústní. Děsila jsem se momentu, že u toho mýho jména tam bude viset nějaký obávaný... neviselo. Viselo tam jméno, ve který jsem si vůbec neodvažovala doufat. A tak jsem se začala děsit, že vyletím od tohohle naprosto milýho, příjemnýho, hrůzu a děs nevyvolávajícího pána, navíc, jak jsem tam tak seděli před jeho kanclem a všichni ze sebe chrlili vědomosti a ptali se mě na věci, o kterejch jakože matně tuším, že existujou... tak jsem prohlásila, že klidně pujdu první. Poprvé v životě! Nikdy nikam jsem dobrovolně nechodila první, až teď... a asi se vyplatilo, vytáhla jsem si super otázky (až na ty zatracený kapitálový trhy) a prostě mám zkoušku z obchodu za sebou! A teď už to nechci vidět pěkně dlouho... Ale jako, měla jsem namále, o kapitálovej trzích nevím fakt vůbec nic... a pak jsem byla už tak dopletená, že jsem nenašla v zákoně smluvní pokutu... prostě ani ťuk... jenom jsem tím tak listovala a říkala jsem si, že mě ještě nakonec vyrazí... no nevyrazil, díky za to!
Cestou ze školy jsem se stavila v papírnictví, koupila si nůžky (prostě neměli jiný, než maličký dětský) a tak mám teď vlasy o něco kratší, než jsem měla včera ráno... ale paní domácí říkala, že to mám lepší:)
Taky jsem byla venku s Kalirkou, strááášně dlouho jsem ji neviděla a stráááášně se mi po ní stejskalo:) A tak mi ani nevadilo, že jsem z Petrova od vodních schodů odcházela a kapalo mi ze šosu... mno, maličko mě tam ta příšera červená, zmražená vykoupala no:)
A pak už byl večer a šla jsem spát...
A dneska do žádnýho kina nejdu a štvě mě to, a štvě mě, že mě to štve...

Postřehy odjinud aneb Vive la France!

2008-09-08T10:58:00.004+02:00

Francie se odlišuje ovcema, krávama a větrnejma mlýnama.

V sedm ráno je ve Štrasburku mrtvo.

Pařížský metro je změť mrňavejch chodbiček a spousta schodů.

V pařížským metru je vedro.

Pařížanky nenosej mikiny.

Pařížani jezdí jako prasata - tady by i mně dali řidičák napoprvé!

Ve Versailles nejsou lavičky.

Eiffelovka je prostě obrovská!

Pařížani pořád běhají - kdo neběží, je turista.

Pařížani hodně spěchají, kdo nespěchá, je turista.

Pařížani nenosej batohy, kdo má batoh, je turista.

Lidi v pařížských kavárnách pořád koukají do ulice.

Pařížani se neusmívají, kdo je vysmátej, působí rozruch.

V Paříži jsou všichni hezcí.

Pařížani po jezdících schodech zásadně běhají.

V Jardin de Tuilleries jsou samý hambatý sochy.

Kolem Louvru je hodně Čechů.

Kdo zaváhá, jede dalším vlakem.

Kdo nenatočí deštník proti větru, má ho naruby.

Notre Dame je prostě kolosální.

Kdo není v růžovém, nemůže hrát před Opérou.

Francie se odlišuje hlavně tím, že tam lidi pozdějí vstávají.

Mno, tak jste možná pochopili, že jsem byla týden v Paříži:) Bylo tam prostě krááásně:) Až na ty bolavý nateklý nohy s puchejřema, no:D

Víš co? Buď ticho!

2008-08-26T17:02:00.006+02:00

Tahle věta je naprosto skvělá:D Poprvé jsem ji použila při včerejším obědě (to vrcholně inspirující jídlo byla knedlíčková polévka) proti pískomilovi, a tehdy jsem se rozhodla že je to naprosto super argument. (Takže Monny, až mě zase budeš přesvědčovat o jistých věcech, mám novou zbraň! I když si nejsem jistá, že to na tebe bude nějak fungovat, no:D)
Pískomil se momentálně sociálně sdružuje, přivedl si kamaráda, a ten na mě kouká jako na spadlou z višně (a to jsem si naprosto jistá, že jsem na žádnou višeň nelezla). Jenom doufám, že Vrbovu návštěvu přežíjí moje dvě chudiny porcelánový - Henrietta a ta, co pořád nemá jméno. Ale mám ji teprve od čtvrtka, to se nedalo vymyslet. Zvlášť když se tak usilovně učím obchod, že ano. Tak usilovně, že nemám vůbec čas být na Hog, vykecávat se na krbu a rozhodně nemám čas myslet na nějaký ujetý šutry, který vlastně ale vůbec neexistujou. Kdyby vás to ale zajímalo, tak ten neexistující šutr je ještě ujetější než jakejkoliv předtím a může za to Monny:D
A taky se mi strašně stejská, letňák skončil, do Pragáče daleko, zkouška, škola, práce přede mnou...no samá pozitiva a sociální jistoty.
A další moje kámoška je bakalářka... a mě až ve čtvrťáku vyrazej...
Nevíte někdo, jak by se měla jmenovat ta panenka?
PS: Až zase budu chtít skákat o půlnoci do ledový vody, zakažte mi to:D
PPS: Mám se přihlásit na stáž na Nejvyšším soudu? Jako není jistý, že mě vezmou a asi bych na to ani neměla čas...ale...mám se hlásit?

čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci, čtyři lentilky a dva nanuky

2008-08-03T15:16:00.004+02:00

Aaachjo:) Mám strašně ráda hog srazy, ale člověk je pak taaak moc unavenej (a taaak moc švorc:D), hlavně když neplánovaně zůstane přes noc... felisce se chce spinkat, asi půjde do postýlky. Toho infantilního tonu si nevšímejte, včera jsme byli v brněnský zoo a tam měli dětská hřistě! A jo, ukázalo se, že ve skutečnosti jsme všichni jenom banda malejch dětí, co si ze všecho nejradši hrajou:). Houpala jsem se na houpačce, takový ty romantický s řetízkama:) A byly tam kozy, co se daly hladit a roztomilý černý prasátka:D Bertík říkal, že to jsou jeho kolegové z koleje:) A pak mi nosil tašku, sám od sebe:) Já jsem se teda divila, ale on říkal, že to je běžný, tak nevím:)
A pak jsme dělaly strašnou ostudu v šalině, tedá já jsem dělala ostudu... teda dělala bych ostudu, kdybych myslela nahlas, takhle jsem se jenom smála:) Ale Cohenová taky:D
Dneska jsem jela domů vlakem (jak jinak:D) a okukoval mě tam jeden pochybný pán... nejdřív jsem si říkala, jestli vypadám tak děsně, ale pak jsem to přestala řešit a usnula jsem... ale on na mě koukal až do Třebový. (Ne, pak nepřestal koukat, pak vystoupil a na jeho místě seděl jinej pochybnej pán, ale ten už po mně nekoukal.)
A zvláštní je, že jak jsem vystoupila v Pardubkách na nádru, tak jsem si uvědomila, jak strašně mi Brno chybělo a jak jsem ráda, že jsem tak zase byla... to mám dlouhý vedení, co?:D

čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci, čtyři lentilky a jeden nanuk

2008-07-10T11:05:00.005+02:00

Nemám ráda prázdniny. Už jsem vám říkala, že nemám ráda prázdniny? Je nuda, je teplo, musím bejt doma... dobře nemusím, mohla bych si něco naplánovat... já ale chci bejt doma, a chci si užívat toho, že mám konečně volno, a čas na včechny ty věci, co jsem během zkoušek dělat nemohla... jenže to nejde, přece se nebudu jen tak flákat. Achjo, chtěla bych bejt pro rodiče takvej potomek, aby z něj měli radost, a aby se na mě aspoň chvíli nedívali s takovým tím zoufalým/zklamaným výrazem v očích (což v překaldu znamená - ježiš co to zas máš na sobě/proč se tváříš tak otráveně... atd.). Já už se jim bojím i oznamovat svoje plány. Copak musím pořád obhajovat, proč chci dělat to, co chci? No a co, tak chci jet na jeden den do Hradce, nebo do Prahy, vždyť mám kruci prázdniny... Musím bejt velký zklamání. Ve srovnání s maminou, která pořád jenom někde lítala, když nebyla v práci, kluci se kolem ní točili... a já sedím doma u počítače, nebo spím... a žádnej kluk o mě ani pohledem nezavadí. Proč mě nedokážou brát takovou jaká jsem? Vždyť to se mnou tak strašný snad není... studuju prestižní vejšku, učím v jazykovce, pomáhám doma...

A taky nemám ráda lidi, co si myslej, že mají super nápady, a každý zamítnutí z mojí strany podpořený rozumnejma argumentama berou jako osobní útok a projev nedůvěry. )

A pískomil psal z tábora, konečně:D A stojí to opravdu za to:D
Ahoj Kaku,
díky za nahrávání těch filmů. Dneska jsme vázali trička na batikování. Už nám začalo pršet a já jsem se v noci pozvracel. Pozvracel jsem i holinky a jelikož měli i díru, tak jsem je vyhodil. Ahoj Martin
(Taky vnímáte tu vysokou informační hodnotu toho dopisu?:D)
A další:
Ahoj rodino,
už nezvracím a je mi lépe. Svítí nám sluníčko, ale je tu zima. Co se týče celotáborové hry, tak jsme 2. (zatím) a za jednotlivce se věc má tak, že máme tři stupně: nic - bojovník - válečník, druidové to mají takto: nic - vates - druid. Já studuju válečníka a už jsem udělal zkoušky z ničeho na bojovníka (takto jsme postoupili z 10 čtyři). Jo a Kaku, že nevíš, jakou má naše družina barvu? Samozřejmě, že žlutou. Už se na vás těším...:) Martin
No, příště mu snad řeknem ať nepíše:D
Pro dnešek vše, jdu pro brambory:)

čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci a čtyři lentilky

2008-07-02T15:56:00.010+02:00

Tak tu sedím a čekám na zázrak... ještě pořád nesměle doufám, že mi tam někde třeba těch 18 bodíků vyhrabe... je mi fuk, že to bude za E, bez možnosti zlepšení... ale lepší E než F. Jenže to by musel chudák umět nemožný nebo já nevím... A obávám se, že zrovna tenhle zkoušející není agentura s heslem zázraky na počkání, nemožné do tří dnů... to asi žádnej.

Taky nesnáším balení, teda ono to není ani tak balení jako spíš stěhování zase pěkně domů k mamince, což je samo o sobě věc superveselá (i když je to jenom na dva měsíce... jo, za dva měsíce to budu zase všechno stěhovat zpátky...). Nestačím se divit, co jsem za ten rok zase nashromáždila krámů. Nacházím věci, co jsem rok neviděla a kupodivu mi nijak nechyběly... a jsem na sebe hrdá, odhodlala jsem se vyhodit svoji milovanou bílou koženkovou bundu, která se už ale rozpadala a navíc se patrně srazila, pže jsem se do ní nemohla vejít... a pak jsem taky vyhodila boty na naprosto příšerně vysokým podpatku, který jsem na sobě měla naposledy někdy v lednu, když mě v nich vyhazovali od zkoušky. Chjo, mám pocit, že mě od těch zkoušek vyhazují nějak moc často.

Jo, už mám hotovej rozvrh na podzimní semestr... no veselo no.
Však se podívejte:
Pokud se v tom nemůžete vyznat, tak si z toho nic nedělejte, chce to praxi:)
Tím asi pro dnešek končím...

PS: Nesnáším vedro!

čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci a tři lentilky

2008-06-20T11:27:00.004+02:00

Proč společný věci jako ručníky a tak vždycky balím já? Jedem tam snad všchni stejně, tak proč si prostě každej nemůže vzít jeden ručník a svůj kartáček na zuby?
A vůbec, nemám ráda, když se někam balím. Teda jo, ráda balím, ale nemám ráda, když mi do toho někdo kecá. Ok, přežiju, když mi do toho někdo kecá, ale nesnáším, když to dělá mamina. (Proč si budeš brát tohle tričko, proč si nevezmeš tamto? Překlad: Neber si tohle tričko, to nevypadá jako malej stan a mohlo by tě obepínat, vezmi si tamto, to nevypadá jak malej stan...to je malej stan.) By člověk neřekl, že jsem dospělá...
Ale jako na sraz se těším:) *In love* Doufám, že tam nebude moc lidí, který neznám, nemám moc chuť se seznamovat s padesátilejma strejcema:)

Včera byl malej soukromej mejdan v radě:) Díky holky, bylo to super:) Teda on to samozřejmě nebyl mejdan, byla to přednáška o problematice gumových medvídků a následovala diskuze nad existenčníma problémama studenstské rady... to jen tak, kdyby se někdo ptal:D

A už se nechci nic učit! Stěžuju si, že se musím učit!

Čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci a dvě lentilky

2008-06-18T19:05:00.001+02:00
Dvě věty, který nechci slyšet po vyhazovu ze zkoušky:

"To se nedá nic dělat, no..."
"To je život..."

Děkuju.

čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci a jedna lentilka

2008-05-14T17:10:00.003+02:00

Včera byl divnej den. Totálně divnej den. A dneska to pokračuje.

Včera to začalo tím, že jsem ráno jak trapka pobíhala po soudu a sanžila se vnutit do nějaký jednací síně, abych mohla udělat ten blbej zápis z hlavního líčení, co potřebuju, aby mi ten dědek dal zápočet z trestu. (Jako by nestačila účas a test jako v jinejch skupinách!) A jsem totálně nemožná, takže jsem se nikam nevnutila, což znamená, že tam zejtra jdu opruzovat zase...
Potom jsem dozvěděla, že mám další dva zápočty, což je teda naprosto super, a hned mi to zvedlo náladu, tak jsem si šla sednout k netu, že napíšu tamtomu, jestli by se nechtěl vidět...no...nechtěl. Rozešel se s přítelkyní, takže nemá náladu...a no prostě...na pytel.

A dneska jsem šla z poradny, měla jsem docela dobrou náladu, těšila jsem se na Alberta...a zchladil mě jeden dělník co tam na Anenský dělá na baráku...nepokrytě se mi podíval do výstřihu, a měl blbý kecy:( Já za to nemůžu, že je teplo a nosím tílka!

čtyři kulatý žvejkačky a čtyři gumový medvídci

2008-05-06T11:15:00.002+02:00
Tak mi přibyl další termín...
Úterý 20. 5. 11:55 - zápočet z MPS...
mě z toho klepne

Happy Birthday podruhé:)

2008-04-28T11:27:00.000+02:00
Jinak všechno nejlepší Lairence k narozeninám:)
Mám tě ráda broučku:-*

čtyři kulatý žvejkačky a tři gumový medvídci

2008-04-28T10:57:00.003+02:00

Taaak:) Chyběla jsem vám?:D
Jsem zjistila, že totálně nestíhám (jo, už zase proběhlo přihlašování na zkoušky). Jestli to takhle půjde dál, budu mít za chvíli program rozplánovaný na minuty jako nějaká celebrita. Až se zblázním, tak aspoň budete vědět z čeho:D

Středa 30. 4. - zápočtový test správní právo (přednášky, semináře, učebnice)
Úterý 6. 5. - 5. průběžný test z MPS (už mi chybějí dva, což je přesně maximální povolený počet..)
Pondělí 12. 5. - zápočtový test obchodní právo (cenné papíry...)
Úterý 20. 5. - 6. průběžný test z MPS
Středa 21. 5. - kolokvium Sociální dialog (nemám ponětí, jak tam budu deset minut něco povídat), zápočtový test z trestního práva, odevzdat dva zápisy ze soudního jednání (jo, znamená to, že musím jít k soudu dělat ze sebe exota)
Středa 28. 5. - opravná zkouška z procesního práva (660 stránek má ta učebnice)
Středa 18. 6. - zkouška z obchodního práva (jo, je to ten předmět, který má 4 učebnice po osmiset stránkách)
Úterý 1. 7. - zkouška MPS (bojim, bojim uplně nejvíc)
...
a pak každý pondělí chodím do práce a každou středu na praxi...

čtyři kulatý žvejkačky a dva gumový medvídci

2008-04-10T20:49:00.003+02:00
A Lairen fakt ještě žije, tuhle mi psala sms:)

A mám slíbenej výlet, příští tejden, juch!

A mám písemku z MPS, už jenom 3!

A neumím počítat do pěti, tak!

A máme koupený lístky do Paříže!

čtyři kulatý žvejkačky a jeden gumovej medvídek

2008-04-10T20:16:00.004+02:00

Ty jo, jedna cesta z práv do Billy na nákup (maj tam mňam sušenky) a pak šalinou na lékařskou (jo, jsem závislá, chň) a takovejch zážitků! To, že jsem si asi nahlas zpívala je ehm...celkem normální....ehm, mp3 v uších je zlo:D Ale pak u pokladny, jsem si říkala, že bych ty sluchátka mohla vyndat...a všimla jsem si tří týpků co kupovali pizzu a víno! Jsem jim chtěla říct, že to vypadá na super mejdan, a že se přidám (se svejma rejžovejma chlebama bych jim to tam vytrhla:D), ale pak jsem si všimla, jak mi upřeně všichni tři civěj na sluchátka zastrčený za výstřihem, a patrně mě mají za cvoka. Jako kam si je mám sakra dát, když je nechcu mít v uších a kolem krku nedržej? Ano, odmítám připustit, že mi tak nepokrytě zírali do výstřihu. (Ehm, a ty týpky v šalině zase určitě strašně zaujal ten motýl co mám na tričku.) Hergot to nemůžou aspoň předstírat, že koukaj jinam? Třeba že je zajímají moje krásný oči?:D
A jako megastížnost, ty týpci v Bille byli v kraťasech, no jako co to je? Já se tu vytrvale snažím popírat, že zase nastává teplo, jaro (fuj), potom léto (milionkrát fuj) a oni si choděj v kraťasech!

A fakt nechápu, proč mě chtěj ty dvě zelený zabít!:D

A jsem na sebe hrdá, jeden balíček sušenek jsem tam vrátila a koupila si jenom jeden!

Happy Birthday:)

2008-04-02T18:22:00.004+02:00

Budete mě komentovat aaspoň když mám narozeniny a jsem nemocná? Smutně koukám!:)

Jinak, fakt se neděje nic závratnýho, jen jsem o rok starší...zase. Já vím, potkává nás to všechny...minimálně jednou ročně, ale proč já z toho nemůžu být vynechaná? Co je k slavení na tom, že je zase další rok v ... háji, a nic se nezměnilo? Aspoň že mánie dávat si narozeninový předsevzetí mě minula...

Taaakže ke svým ...cátým narozeninám sama sobě přeju více optimismu, silné vůle, lásky, hodně štěstí, zdraví a tak...a aby mi k příštím narozeninám už opravdu popřáli všichni, od kterých to budu čekat. (Vlastně, je teprve pů sedmé, to stihnou ještě dneska, takže šup!:D) A těm, co už mi popřáli a obdarovali mě (Bang! vede!) moc děkuju:-*

čtyři kulatý žvejkačky

2008-03-16T13:02:00.009+01:00

Chň, se mi totálně nechce nic dělat, a to mi chyběj 4 úkoly na Hog...teda 3 a právě mi mailem přišel seznam judikátů co mám nastudovat. Na úterý! Sice se hezky usmívá, ale maily by klidně mohl poasílat dřív...
No nic, jdu na úkoly, ať jdu včas spát, mám ráno od osmi...a pak budu vzdělávat mládež...

tři kulatý žvejkačky

2008-03-13T13:29:00.004+01:00

Evidentně to tu všichni sledujete...
Cítím potřebu se taky vyjádřit.
a) Nikdy jsem neřekla, nenaznačila a rozhodně si nemyslím, že za tohle může někdo konkrétní...že za to vůbec někdo může;

b) Nikdy jsem po nikom nechtěla, aby odněkud odcházel;

c) prostě nevím, jak mám reagovat na to, když mi někdo píše, jak ho obtěžuje pozornost někoho, koho mám ráda a kdo na mě kašle;

d) samozřejmě si potěšeně mnu ruce nad tím, jak to dopadlo, jsem z toho nadšená a nikdy jsem nic jinýho nechtěla.

Takže tak.
Děkuju za pozornost.

dvě kulatý žvejkačky

2008-03-11T18:03:00.001+01:00

Tady je originál toho rodokmenu, no...

jedna kulatá žvejkačka

2008-03-11T17:41:00.003+01:00

Jsem na sebe hrdá, byla jsem v Bille a koupila jsem si fakt jenom to, co jsem potřebovala...ok, bez těch koblih bych se možná obešla...bez toho croissantu taky...ale rozhodně jsem potřebovala ty žvejkačky, páč jako kulatý žvejkačky jsem měla naposledy v sobotu, a už jsem měla absťák...ale šampon, ubrousky a paírový kapesníčky byly naprostá nutnost, protože nic z toho už nemám, došlo. A tu čokoládu, co na ní mám už tejden chuť jsem si nekoupila! A ještě jsem si nekoupila Smolíkovi na dvd...ale to jsem teda byla ve velkém pokušení...kdyby to nebyl už jakože druhý díl, tak to koupím pískomilovi k narozkám:D
A taky sjem byla na přednášce! Ono, co jsem taky měla dělat, na privátě je plno...jsem tam neměla lízt, ale, páč si teĎ připadám, jako totální looser...jestli úspěěně dokončím tenhle semestr, tak to bude zázrak:( Chjo, to bude radosti, až mě vylejou ze školy... (sakra, kde jsou moje plamenný řeči, že když už mě vzali, tak se vyhodit nenechám?)
A Lairenka mi udělala radost, že semka zase napsala:-*...narozdíl od jiných...je víc in být nepochopená nebo nechápající? Já jsem to druhý, takže asi to první...

tak jo

2008-03-11T13:32:00.002+01:00
Jsem se rozhodla udělat Felisce radost... takže jsem chtěla dát vědět, že žiju a dokonce dost vesele a jsem hrozně nadšená páč půjdu s Pájenkou na zorbing.
Takže mám strašnou radost no a myslím, že mě jen tak nepřejde... děsně se těším :D Jinak jedu příští čtvrtek do Milovic k sestřence, budeme se toulat po práglu, toulat po Milovicích, balit bikery, fotit, koukat na Tomáška Vernera a tak všechno :D prázdniny jsou fakt super věc, teda aspoň mně to tak přijde... a to si ještě tenhle týden vydělám čtyři stovky jen za to, že budu osm minut tančit, dobrý, ne? Jsem nadšená :D

............(kdo si má ten počet pamatovat?)

2008-03-08T16:00:00.006+01:00

Ach jo. Člověk chce jet do Paříže, akorát že sama prostě nepojedu...a ty kunhuty jsou divný. Prostě jako já chápu, že chcou vidět co nejvíc, když už tam budem, ale mi se nějak nechce stát frontu do Louvru, a tam se pak strkat s Japoncema ohánějícíma se elektronikou, a to jenom proto, že je to Louvre. Jenže jako, jet do Paíže na pět dní, a chtět vidět Versailles, Louvre, Montmartre, eiffelovku, prostě totálně všechno...to se jako nedá...Když už, tak tam jet na dýl, no...
A zase jsem já za vola, co je línej chodit po památkách..."Víš, my jsme tam nebyly, tak to chceme vidět.." Já tam sakra taky nebyla, ale po tom, co jsme v létě ve čtcřech dnech zvládli Vídeň, Budapešť a Bratislavu, tak fakt nemám na další maraton náladu. Jenže když nepojedu s nima, tak se do Paříže jen tak nepodívám...
Asi jsem nesnášenlivá, no...Hlavně si furt a všude připadám jak pátý kolo u vozu...jako včera...Klára s Ivetou si domlouvaly Smetanovu Litomyšl, nebo někdo zas řešil bakalářku a souborky...moje zkoušky z obchodu, MPS a procesu jsou nic, no. Vždyť co jsou práva proti psychologii a ekonomce!
A doma si taky připadám uplně super, fakt...já nevím, bydlím asi ve vlaku...páč na privátě je spolubydla, který ke štěstí stačí pitomej fakt, že svítí sluníčko. Jako co je na tom povznášejícího? Neee, já bydlím v počítačový učebně, vlastně. Jsem nejšťastnejší u počítače...buduju si svoji virtuální identitu a pěstuju imaginární vztahy s lidma, o kterejch nevím, jestli vůbec existujou, pěkně schovaná za monitorem...
A Pískomil je nemocnej, dokonce má horečku, a já ho tady celej den ošetřuju...omg, mám fobii z nemocnejch lidí! A musela jsem za něj umejt chodbu, jako...za to mi půjčí prachy, ale to ještě neví. (Jo, je to hrůza, půjčovat si od mladšího bráchy...)
A šutr je vůl, totální. Jako já fakt chápu, že má svoje potřeby, všichni je máme...ale takhle se kvůli tomu ztrapňovat?

.... (teď nevím, kolik jich má být?:D)

2008-03-07T14:33:00.004+01:00

Mám zážitek! Uplně mega moc velkej! Vyhrála jsem souboj nad Davidem! (Ehm, po té době, co soubojuju skoro jenom s ním (:D) si to fakt zasloužím, no ne?) Skoro jsem z toho nemohla usnout!:) Fakt:D

Jinak jsem totálně švorc, ale fakt jakože totálně:) Doufám, že v pondělí už tu výplatu dostanu, a taky, že mi doma dají najíst:D Ehm, ne že by mi menší hladovka nějak moc ublížila, no O:-).

A taky jsem předběhla Oříšku v bodování, o celý čtyři body:D

tsssss

2008-03-04T15:50:00.006+01:00
Nějakej červenej si myslel, že jsem příbuzná s hafo lidma, prakticky s každým, kdo šel kolem...tak jsem to trochu zcenzurovala...

....(...)

2008-02-27T13:08:00.003+01:00

Jo, taky jsem vám chtěla sdělit, že nemám ráda, že se blíží jaro, protože mi to připomíná jedno nespecifikovaný jaro loňskýho roku, kdy mi bylo strašně fajn a strašně jsem se bála léta. A měla jsem proč.

A tak nám na právech provedli něco se servrem, takže teď se sice dostanu k souborům uloženejch v CPS, což znamená, že odpadl další důvod proč s sebou nosit flashku, ale zase tam je takový to blbý IE, který nemá záložky...chň

... (do tří ještě počítat umím)

2008-02-26T19:04:00.004+01:00

Tohle je divný období, nemám ráda když v únoru svítí sluníčko a mi je vedro v kabátě. Bych ho teda nenosila, ale moje oblíbený koženkový sáčko už to má téměř za sebou a já prostě nemám jinou bundu. (A vůbec nemám co na sebe, a to mám dvě plný skříně hadrů.) Teda mám jednu objednanou, tak doufám že brzo dojde a že v ní budu vypadat jako člověk, aspoň v rámci možností.

Pak taky začala zase škola. Já vím, že jsem se na to těšila jak na spasení, ale teď mi to přijde prostě divný, chodit do školy. A taky je divný, že je další semestr a já nemám všechny zkoušky z toho minulýho. A ta přednáška dneska...ehm, prostě vůbec nevím, o čem byla. Ale těší mě, že nejsem sama.

A taky mi lezou uplně všichni na nervy. No, uplně všichni ne, s pár lidma jsem schopná se bavit, ale to je naprostý minimum. A většina těch, z kterejma jsem schopná se bavit se zas nebaví se mnou, takže je to fakt super. Samá pozitiva a sociální jistoty.

Jo, a myslela jsem si, že některý věci mi nic nedělaj, a není to pravda. Spolubydle hrabe, patrně z toho jejího novýho chlapa. A buď jsem paranoidní nebo se ke mě chová jak k malýmu děcku, který absolutně nic neví. A s některejma lidma se prostě nedokážu bavit, asi to souvisí s tím, že si myslím, že měli už dávno něco udělat a neudělali. A kdyby to udělali, bylo pro spoustu lidí všechno jednodušší. A nebo možná ne.

A šutr! Blbec jeden. Já vůbec nevím, jestli jsme pohádaný a nemluvíme spolu, tím pádem mu nemám psát, nebo jestli je všechno v rámci možností ok, a můžu mu klidně napsat, což mi ale stejně nezaručí, že si všimne, že existuju...a hlavně vůbec nevím, jestli pochopil, že jsem se s ním hádala...

A mám hlad, jdu vykrást Billu než mi zavřou.

.. (fakt mě to baví:D)

2008-01-23T23:35:00.002+01:00

Mám zážitek s hřebenama!
Si normálně takhle večer sedím u počítače, v bytě totální mrtvo (všechny jsem zahnala spát) a najednou prostě rána jak když se něco vysype a šlo to z koupelny. Bych se uplně vyděsila, kdybych nevěděla, že máme v koupelně hřebeny na takový tý drátěný poličce na přísavky a ty přísavky prostě čas od času povolej. (Ovšem co je zajímavý je to, že dycky povoluje jenom ta levá. Ta pravá tam drží od tý doby, co jsem tu poličku přidělávala.) Tak jsem zvedla, a šla to spravit. Sednu si k počítači a zase, křach! Takhle asi třikrát, takže to vypadalo tak, že jsem pendlovala mezi počítačem a koupelnou asi půl hodiny...no, hřebenům to zatrhla mamina, která vylezla z ložnice a fakt divně na mě mžourala, proč jako rázuju po bytě, vynadala mi, ať nedupu, že pod náma bydlej lidi (a já si dycky myslela, že je tam soused) a poličku přidělala (s takovým tím pohledem, že je to uplně jednoduchý).
Margí říkala, že je to znamení, tak jsem si myslela, že si mám ostříhat vlasy, ale jak jsem o tom začala ve VS mluvit, tak se na mě sesypali zelený, a zatrhli mi to. (Jenže oni to nemusej umývat! Že prej denně, říkala mamina...jo, v neděli mi zase promlouvala do duše...)
Aaaa, mám zkoušku z duševka:) Sice D, což je jako teda 2-, takže nic moc, ale je to zelená:) a zelený políčko lepší než červený políčko:)
Jo, kauza kalhoty dopadla zatím tak, ža mamina vytáhla svoje kostkovaný...(což byl impulz toho nedělního promlouaní do duše)...no...prostě...nosím kalhoty svojí mamky...to jsem dopadla...
A sníh pořád nikde! I když, když jsem šla včera z CPS, tak sněžilo!

. (ano, jsem originální, čím dál tím víc:D)

2008-01-17T13:27:00.002+01:00

Vyhazov od zkoušky:( První. A docela zbytečnej, prostě mě chytla na podrobnosti, kterou jsem měla vědět a nevěděla. (Ale budu si ji pamatovat nafurt, už.) A teď jako nevím, jako doma oznámit, že sice vyhazov ze zkoušky, ale první víkend v únoru Pragáč...
A na dnešek se mi nic nezdálo. Akorát jsem se probudila ve tři ráno se strašnou chutí na loveckej salám, ale přesvědčila jsem se, že přece nebudu jíst ve tři ráno lovečák, a chtěla jsem spát dál, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem ten salám nechala na okně, a že by možná chtělo dát ho do ledničky, tak jsem vstala, šla k oknu, a pak jsem si uvědomila, že nejsem v Brně ale doma:D Tak jsem si šla zas lehnout. A ráno zvonil pískomilovi budík (vstává neskutečně brzo a ten budík má uplně odpornej zvuk) a já jsem si říkala, že bych mohla třeba vstát s ním, jenže než jsem se k tomu stačila odhodlat, tak jsem zas usnula, a probudila se chvilku před devátou...a ani jsem si nemohla užít svoje oblíbený bloumání po bytě s hrnkem čaje, protože jsem musela jít pro petrklíče! (Měli je v Obi v akci...netušila jsem, jak najdu v Obi petrklíče...a ehm, matně jsem tušila, jak najdu Obi...)
No, a taky sháním kalhoty...jsem byla v obchodě nějakým, a tam měli sice super spodní prádlo a super tílko na léto (růžový, ehm) a halvně moje dream kozačky...ale zimní kalhoty jsou asi nějak nedostatkový zboží či co...a ještě mi prodavačka řekla, že stejně žádná zima není...jsem byla z toho nakupování tak zničená, už, že jsem jí ani nevynadala, jako, kdybych chtěla v létě chodit v oteplovákách, tak jí do toho nic není, ne?
Sáňky s váma!
(Chň, není sníh:( )

Nevydařené plány!

2008-01-16T19:44:00.000+01:00
Chjo, tak mi to zase nevyšlo, no! Jsem se snažila dělat, že jsem mrtvá, ale když už tu Feliska řekla, že nejsem, tak to nemá cenu XD jsem fakt totálně xo a kapůt...! A když už se bavíme o těch snech, taky jsem měla jeden. Zdálo se mi o Titanicu až na drobný detail že já jsem byla Rose a biker (kdo neví, nechť si ten pojem nechá vysvětlit, ale upozorňuji, že to je na moc dlouhé povídání) byl Jack. Všechno bylo jako ve filmu (ach, jsem tak romantická duše), až na to, že Jack/biker se neutopil, ehm. Skočila jsem za ním totiž do vody a jelikož mě hřála láska a jako správná krasobruslařka mám sílu v nohou a neuvěřitelný odraz, neumrzla jsem a dokonce jsem se odrazila od blízké klády a vyskočila na jeden ze záchranných člunů (ehm, sny jsou fakt vadný), kde jsem samozřejmě shodila veškeré jeho přechodné obyvatelstvo do vody a pak jsme spolu odpluli do Skotska, založili metalovou skupinu a žili šťastně až do roku 2238 (posledních sto let jsme bohužel prožili na přístrojích držíce se za ruku, opět velmi romantické). Dokonce se mi zdálo i o našem pohřbu, viděla jsem svoji sestřenku, která nás dala dohromady, jak přijíždí s hadičkami v nose na kolečkovém křesle a pláče... nervydrásající zážitek... :) ehm :) mám zvláštní sny :) jinak se mám xo, žiju xo a umřu xo, už se vidim :D napojená na přístrojích, sama, bez bikera samozřejmě :D nemám moc veselý pohled na budoucnost :D

15. ledna (já jsem tak originální:D)

2008-01-15T15:32:00.001+01:00

Jo, měla bych se učit...nebo třeba uklízet...nebo...hm...jít plavat...ale Anníska řekla ťukat, tak ťukám:)
Zdál se mi uplně bláznivej sen:) Byla jsem na horách (který jsem kdysi milovala, ale poslední dva roky se mi tam nějak nechce...co to se mnou je?) a jezdila na snowboardu (už tohle je docela šílený, nikdy jsem na prkně nestála a nějak to neplánuju, nechám si svý dvě prkýnka, stačí že jsem přešla na vykrojený:D) a furt jsem padala (což je tak jedinej normální moment v tom snu). Pak jsem potkala mladšího (a hezčího) bráchu spolužáka z gymplu (jo, tohle je taky celkem normální, běžně potkávám lidi, co jsem dva roky neviděla) a on mě normálně pozdravil a přidal se ke mně...jako přistoupil na vlek...ehm:D A tak jsme jezdili spolu a on byl milej jak už to on umí a tak:) (Tady končí normálnější část snu.) Pak se tam objevil šutr a přidal se k nám ještě on, šli jsme do hospody na oběd (vypadalo to tam jak v Dávnejch časech a já si dala vývar:D) a šutr začal kamaráda poučovat, aby se ke mě nechoval tak jak se chová, páč jinak si budu myslet, že to myslí jinak než to myslí...(netuším jak to vím, asi jsem je slyšela:D)...a pak jsem se probudila:D (Furt to ještě není všechno:D) Pak jsem zase usnula, totiž, a zase jsem byla na horách (sama a na lyžích, a to prosím bez hůlek, to jsou detaily, co:D) a jela jsem na vleku a ohrožovali mě tam vlci! (To mám z toho, že hraju s díťátkama pochybný konverazční hry.) Jako, jsem se fakt bála! (Myslím že nakonec jsem si s ním poradila, patrně v tom nějakou roli hrála urvaná tyč od vleku, a zastavenej vlek či co:D).

Mno jo, kdybych se místo spánku učila, tohle by se mi nezdálo...ale jako, dlouho už jsem neměla tak šílený sny:)
A ten proces zítra...ehm...jo, když mě vyrazí, půjdu v posledním týdnu zkouškového, mám tam týden rezervu:)

A ne, Lairen fakt není mrtvá...a jestli jo, tak já v tom fakt prsty nemám:D

11. ledna (další origoš název:D )

2008-01-11T14:34:00.002+01:00

Asi už mě nepřekvapí ani když nám přistane UFO na veliký zahradě, kterou nemáme:D
Prostě...je mi divně, takhle zbordelená jsem nebyla snad ani v pubertě...měla bych se učit, nedokážu se k tomu donutit, to zas bude vyhazov...tentokrát ne proto, že o jeden bod, ale proto, že ani záškyt nějakejch vědomostí...prostě, proces...omg, to nedám:) a do toho, šutry...a kameny.. (:P)...
Pak taky nevím, jestli mám jet na Pragáč, z tamtoho jsem lámala, aby mi řekl nějakou rozumnou radu, ale copak to jde? (Jo, já vím, je to tamten, jak mi může něco rozhodnýho říct, když si neví rady sám se sebou?)
Jo, a nesnáším svýho bratra, on je prostě puberťák, co s ním cvičej hormony, omg, asi ho brzo kuchnu ve spánku!

Silvestr:)

2007-12-31T17:48:00.002+01:00

Tohle je divnej den. Kdo určil, že zrovna tohle bude poslední den v roce a že se to bude slavit, jako nějaká extra sláva? Akorát to svádí k takovýmu blbýmu bilancování...a mě se letos fakt nic nepovedlo...jo, všechny zkoušky mám (až na to kolokvium z MPS teďka v prosinci...), poznala jsem spoustu novejch lidí a tak...je to bláznivý všechno, poslední dobou:)

Ehm...leden...to byly zkoušky...a po ústavku jsem byla poprvé u Eff, a druhej den jsme se tam učili dějepis, ještě s Midarem:)
Únor...zase zkoušky...při managementu jsme se viděly s Malsí, jsem ji pujčovala svoje poznámky z evropskýho práva...vypočítavě:)
Březen...můj první sraz, v Újezdě...a pak už to jelo jak na tobogánu:)
Duben...Velikonoce, Špalíček, Scala...to byl strašně rychlej měsíc:)
Květen...zase zápočty a zkoušky...a chaloupka do toho:)
Červen...sraz s tatínkem, Březová, super koupání;) a Chorvatsko, chň, nerada moře a teplo.
Červenec...jsme měli rozbitou pračku, to byla otrava, jsem prala u dědy...ještě jsem dělala poslední zkoušku z občana...za C:) a jednou jsem si s Cerri super zadepčily v knp:) a dva srazy v Brně:)
Srpen...Města na Dunaji, to byla super dovolená:) únavná, ale bomba:) (jsem zjistila, že mám se svejma rodičema odlišnej vkus, co se týče dovolených...oni vrněli blahem v Chorvatsku...), návrat už byl maličko horší no...ehm...
Září...předělávali jsme byt, konečně začala škola a začla jsem učit:) hektickej měsíc:) a sraz v Přerově:)
Říjen...ten děsně utekl, najednou tu byl a pak zase byl pryč...a srazík v Vsetíně:)
Listopad...písemka z obchodu...a měla jsem svátek:)
Prosinec...dva srazy, Napoleonský slavnosti a Hon na škrkny, jeden lepší než druhej:) ale jinak...divnej měsíc:)

To byla taková moje rekapitulace:)
A jestli to tu někdo čte, tak mu přeju šťastnej a veselej novej rok:)
A sobě taky:)
A šutry šutry pořád:(

ehm:)

2007-12-31T17:48:00.000+01:00

!!!!!

2007-12-20T12:25:00.001+01:00

Vždycky jsem si říkala, že jednou mě od nějaký zkoušky nebo zápočtu vyhodit musej, že přece nemůžu mít furt takový nehorázný štěstí...a teď to přišlo, a co mě na tom nejvíc štve? Že mi chyběl jeden jedinej bod k tomu, abych to dala a nemusela se stresovat tím, že budu muset v lednu na opravnej termín. Opravnej termín! Já! Já se za sebe tak strašně stydím:( Jo, měla jsem se učit a neměla jsem tu po nocích řešit něco, co se stejně vyřešit nedá (nebo aspoň ne tak, aby to nebolelo spoustu lidí), jsem prostě pitomá. Ale jinak jsem strašně vděčná tomu blbci, co zapříčinil to, že pro poslední zkušební termíny se ztížily testy, jestli se někdy dozvím, kdo to byl, tak ho zadupu do země.

Šutry šutry (pořád, no)!

!!!! (tohle je ještě víc origoš než to předtím:P)

2007-12-17T20:33:00.002+01:00

Jsem zjistila, že tyhle bláboly tady čte hafo lidí (teda ne zas tak moc, koho by to taky zajímalo, žjo), tak kde sakra jste? Já chci komenty!:D

Jinak, Vánoce mi lezou na mozek (a nejsem sama, dneska mi nebrečelo jediný díťátko, apatickej chlapec reagoval a dva experti byli hodný) a docela se těším dom:) Akorát teda doufám, že k zápočtu z obchodu se do tý doby přidá ještě kolokvium z MPS...jo, měla bych se učit:)

A pořád...šutry šutry...

!!!

2007-12-10T01:10:00.002+01:00

Znáte ten pocit, když vám spadne ze srdce takovej obrovskej šutr a vy najednou můžete volně dýchat a poslouchat písničky, který jste dlouho nemohli slyšet? Tak přesně tohle mě potkalo:) Ale nebojím se toho, on se zase najde nějakej šutr, kterej mě bude strašit...tak trochu se obávám, že už se našel...no...ale já nechci...ale nevím, jak tomu zabránit...no nic, blbý Vánoce.

(Chápete o čem mluvím a proč o tom mluvím? Ne? To jsem ráda:) )

!!

2007-12-04T22:03:00.001+01:00

Jo, jsem mizerná učitelka:) Adélka mi odmítla jít na hodinu a Drápal spadl ze židle...ale to se časem poddá, doufám:)

Jo, chtěla jsem už dávno spát, a nebo se učit MPS na ten zejtřejší test, a místo toho se tu vykecávám, ale když já se mám po dlouhý době tak skvěle (mno jo, je to díky tomu víkendovýmu srazu), že se o to prostě musím s každým podělit:) (Ale nebojte, ono mě to brzo přejde:)

A normálně se těším domů! (Ne nejsem nemocná, ani opilá, ten víkendovej svařák už vyprchal:) Ale jak jsem je dlouho neviděla, tak mi nelezou na nervy, ale oni začnou, to se nebojím.)

Jo, a taky vůbec nežárlím na Lairen, že jí všichni komentujete a mě si ani nevšimnete...

!

2007-12-02T21:14:00.000+01:00
Tak jo, jo, jo XD jelikož na mě někteřé milovaní... ehm... tlačili XD, rozhodla jsem se něco napsat... jsem totálně jinde a totálně vháji jestli to někoho zajímá.. :) a už vůbec nevim, co dělat, protože každý tvrdí, že se s ním nebavím, přitom já mám pocit, že on se nebaví se mnou... a tak...
a pak škola mno :) škola je ta největší vražda života co může existovat a asi brzy vyvinu stroj na cestování časem, přesunu se do minulosti, a zabiju Marii Terezii ještě v kolébce... a její matku taky, aby nemohla splodit jiné podobně zvrhlé dítě... vrrr XD
Jinak se těšim, že budu v Pardubicích, ale stejně pořád nevěřím tomu, že by to někdy mohlo vyjít :( a vůbec, všechno je na nic... :) už nemám co říct... radši končím... XDD

:)

2007-11-24T21:47:00.001+01:00

Tohle jsem dostala k svátku:) Všimněte si medvídka:)

Středa:P (ne, svejch super originálních názvů se nevzdám)

2007-11-22T08:40:00.001+01:00

Jo, měla bych psát insolvenční návrh:)

Jako, zjistila jsem, že svět je prostě divnej...a to dokonce ještě divnější než jsem myslela...zapomeňte na moje tvrzení, že život je telenovela, je to ještě šílenější:D

Jinak, je to hrůza, včera jsem se hlásila na zkoušky, což je neklamná známka toho, že se blíží konec výuky a začátek zkouškovýho...chjo...letos to bude obzvláště drsný...jo, říkám to každej semestr:) ale když ono je to fakt čím dál těžší...

A ne, opravdu jsem Lairen nezabila, abych ovládla její blog:)

a zase neděle:P

2007-11-19T00:24:00.001+01:00

Jo, já vím, asi dvacet pět minut je pondělí:)

Chjo, já na sebe každýmu všechno hned prásknu...prostě ukecaná, no...

Nedělní večery jsou prostě divný, člověku se nic nechce, ale musí něco dělat, páč od druhýho dne musí zase fungovat...nikdy jsem neděla ráda neměla... teda ne že bych zbytky víkendu tak hrozně milovala, no, ale neděli nemám ráda ještě víc než sobotu...i když, jak se to vezme...pokud jsme na chalupě, tak je neděle o fous lepší, ale zase v sobotu si člověk může říkat "až zítra", v neděli to jde dost blbě. Já si teda "až zítra" říkám neustále, ale já jsem exot, mě si nevšímejte.

To to letí... (kdyby to někoho zajímalo, tak je neděle, 11. 11. 2007)

2007-11-11T22:40:00.001+01:00

Pískomil má svátek, dneska, a fakt přijel na bílým koni, jenom škoda, že ta chumelenice nenechala trvalejší následky...jo, já vím, že sníh ve městě je záležitost poněkud nepraktická, ale mě se to prostě líbí. (A taky mám od Adri slíbený, že pujdem sáňkovat, holt někdo musí trapčit neustále).
Jinak je mi fakt skvěle, a kdybych měla pevnou půdu pod nohama bylo to ještě lepší. Nějak mám pocit, že se ztrácím v časoprostoru (popravdě, neškodilo by, kdybych dejme tomu zpolovičněla, jako stala se poloviční...ehm..stanu se menší a ještě menší, až budu nejmenší na světě...básník touží státi se trpaslíkem, ehm, to nic, z toho se třeba vyspím), například každej večer sedám k počítači s tím, že napíšu jeden mail...a ještě se mi to jaksi nepovedlo. I když, nevím, jestli je to dobrej nápad. Aby to nepůsobilo, jako že se vnucuju, neumím prohrávat a snažím se zvrátit něčí rozhodnutí...tak ne že bych nechtěla, ale zázraky nejsou zrovna můj obor...nikdy nebyly...

Hmm... hodně dní :D

2007-11-01T20:56:00.000+01:00
Stalo se tolik věcí, že to asi ani nenapíšu, jen prostě můžu říct, že život je jedna horská dráha a nikdy nevím, jestli jsem nahoře, nebo dole... většinou někde uprostřed... na pomezní hranici, občas se převáhnu nahoru... ale většinou dolů... a teď jsem někde mezi tím, na území nikoho, tam, kde je všechno neutrální... neutrální život, lidé kolem mě prožívají úplně všechno, ale já nežiju, nejsem nic, jen jim naslouchám a hned to zase zapomínám, všechno jde kolem mě. Ale jsem takhle spokojená... nic neřeším, jen to, jak opravit čtyřku z matiky...
Už nevím, co bych řekla, nějak poslední dobou vůbec nekomunikuju...

Pondělí a úterý

2007-10-30T12:41:00.001+01:00

Lairen na to kaaašle!:P Mě do toho navezla, a teď tu exhibuju akorát já, to je ale bordel...

A nejde mi spustit Mozilla, asi jsem jí něco udělala....

Jinak, mám se fajn, nic převratného se neděje...jo, zatáhla jsem dneska školu...nějak se mi nepodařilo vstát, prostě...jak po mě taky někdo může chtít, abych vstávala na osmou, že...no, tak třeba někdy jindy...a odpadla mi francouzština, tak jsem si dneska udělala takové volno O:-)...mno, kdybych si bejvala nezapomněla doma ten proces, tak bych se mohla i pustit do toho odvolání, co mám na čtvrtek...ale proces spokojeně leží na stole na privátě...takže až zítra...

Jo, a píchla jsem se nožem při porcování tureckýho medu od Kalirky...

Víkend:P

2007-10-28T20:49:00.001+01:00

Víkend byl fajn, mám ráda víkendy, když nejedu domů:) A mám ráda tureckej med, ale musím k němu mít kladívko, kdo to má kousat:) (A moc mě chutnala Kalirčina bábovka, taky jsem ji snědla nejvíc ehm:D)Jo, no, musím se přiznat...málem jsem ten sraz zasklila, páč jsem zaspala, ještě že mě Silvinka vzbudila a pak pro mě dojela:) A dneska mám fakt dobrou náladu, všechny depky statečně odháním baseballkou (jejš, já nevím přesně jak se to píše O:-) no, taková ta velká pálka:D):)

a no jo, já vím, měla bych se ozvat těm našim....

(Kde je zase to modrý ehm...neřeknu to slovo na p:P bych zas musela žehlit...)

Pátek:) (to už je to týden?)

2007-10-26T16:55:00.002+02:00

Zase dřív než třeštidlo:P

Včera ten film byl naprosto dokonalej, fakt jsem moc ráda, že jsem se nechala ukecat a šla tam:) Hudba byla naprosto úžasná, chci soundtrack, akorát jsem čekala takovej ten klasickej happyend, a ten se nekonal, no:) Ale jinak romantika byla krásná:)

A dnešek byl taky super:) Srazík nejdřív sice vypadal poněkud rozpadle, ale nakonec se nás sešlo celkem osm. A bylo veselo:) Zas jsme dělali ostudu:D A zítra jedu do Vsetína za Kalirkou, a možná nás pojede víc, než mělo:)

A jsem na sebe fakt hrdá, dneska jsem si uklidila svůj bordel, vynesla odpadky, úplně sama jsem trefila na most k Vaňkovce a ještě jsem si koupila žárovku! A taky jsem komunikovala, jako kdybych byla uplně normální:D

Čtvrtek + Středa

2007-10-25T16:33:00.000+02:00
XD no, aby nebyly nějaké stížnosti tak píšu dva dny dohromady XD
Není těžké zemřít pro přítele, ale najít takového, aby to umírání stálo za to
No, tak.. když takového najdu, tak je všechno tak složitý, že se ho snad budu muset vzdát... nebo žít takový.. dejme tomu dvojí život, na dvou stranách přičemž ony proti sobě neválčí, jen se spolu nebaví... a to je horší, než kdyby válčili... nevadí, jestli to nechápete, je to tak složitý, že to nechápu skoro ani já :)

Čtvrtek:)

2007-10-25T15:08:00.000+02:00
Já jdu večer do kinaaa:D Sice asi budu příští tejden o hladu, ale kultura musí bejt:) Na ten film jsme viděly upoutávku s kámoškou, když jsme byly na Medvídkovi, a fakt na něj chci jít:) Tak ještě přežít jednu přednášku a hurá do Špalíčku:) (No a co!) Jen doufám, že se mi ten film bude líbit:)

Btw, Lairen to fláká:P (to není pomluva, to je fakt)

Středa:)

2007-10-24T16:54:00.001+02:00

Zradáááá! Na Hog se mi postavičky zobrazujou v černým oblečení! Ale jenom některý a jenom někdy...co se to sakra děje? Vidíte ten obrázek? tak takhle se mi to zobrazuje:D (Já vím, že to vypadá strašně sexy...ale já nechtěla aby to tak bylo a chci, aby to bylo tak jak to má být.)

Jinak, samozřejmě nemám rozsudek...a to torzo co mám, musím přepracovat:D
Ale referát na proces mám!

Btw. všimli jste si někdy, jaký jsou v Brně krásný domy? To v Pardubicích nemáme...

V pondělí...

2007-10-23T22:24:00.001+02:00

V pondělí se nedělo naprosto nic zajímavého, prostě realita všedního dne - málem mě přejela šalina, zjistila jsem, že jsem mizerná učitelka, a tak, no...nic novýho pod sluncem:)

Úterý!

2007-10-23T16:23:00.000+02:00
Jaksi záhadně jsme vynechaly pondělí XD nevadí :) teď tu máme úterý, pětku z matiky, ale písemku z chemie snad vydařeně za sebou :) já to někomu musím říct! XD
Zvláštní, jak je komunikace odlišná na ICQ a naživo :) docela mě zaráží, jak velký mezi tím je rozdíl... možná ho působím já sama, možná se ostatní neumí vyjadrřovat naživo tak, jako na ICQ... každopádně je mezi tím velká propast... z vlastní zkušenosti vim, že ten, na kom mi fakt záleží, je člověk, se kterým se dokážu bavit naživo líp, než na ICQ... doufám, že tohle se mi podaří u dalších lid... možná nevíte, jak to myslím.. XD
Žblept!
Papa :-*

Úterý:)

2007-10-23T16:18:00.002+02:00

Lairen sice říkala něco o tom, že na střídačku...ale ona určitě nemá čas, takže zase já:)
Za chvíli mám seminář, fakt se moc těším, až zase nebudu vůbec vědět, o čem se mluví, a budu mít jen nejasné tušení, že bych to rozhodně vědět měla:) A pak se musím rychlostí blesku přemístit na pajdák, kde zas nebudu vědět, co se nám pokouší sdělit ta Francouzka...no prostě bezva den:) Ale skvěle jsem se vyspala a konečně jsem dočetla knížku od Horáčka, co jsem začala číst v pátek:) Mu jako normálně závidím, že mohl bejt u těch všech změn, co tu před 18 lety probíhaly...revoluci tím myslím:) Samozřejmě to muselo bejt strašně těžký...ale úžasný taky...

Neděle:)

2007-10-21T21:20:00.001+02:00

Já miluju naši chaloupku, fakt moc, hlavně na podzim, když je taková klendra! Jsem zmrzlá jak tentononc, ale jsem na sebe hrdá, dělala jsem třísky a mám všechny prsty:) A zítra zase jedu do Brna a tentokrát na 14 dní:) A čeká mě žůžo víkend s kámošema a tak...
Pochvalte mě někdo za to, jak mám dneska dobrou náladu:)

A je to tu!

2007-10-20T00:35:00.000+02:00
Vítám Felisku! Teď vám tu budeme obě dvě kecat nesmysly XD

ehm:)

2007-10-20T00:30:00.001+02:00

Jsem unavená a naštvaná na všechny chlapy světa (jak taky jinak u mě), ale mám spravenej zub a až si zvykne na to, že je spravenej, tak přestane bolet (holt je mužskýho rodu, tak mu to poněkud trvá) a já zas budu v pohodě. (Jo, na něco to svýst musím). Prostě proč chlap nemůže chtít tu, s kterou by mu bylo fajn, ale chce nějakou jinou, která ho nechce, protože chce zase někoho jinýho...začarovanej kruh a všichni se v něm motáme...život je telenovela...až to jednou sepíšu, tak mi to stejně nikdo nebude věřit...

!

2007-10-20T00:06:00.000+02:00
Ehm... zase ziju dalsi zivot... s lidma ktery vazne moc miluju... vsechny :) mozna to nekdo bere jako prehnanej vyrok, ale ja to tak citim :) a tak jsem se rozhodla zalozit si tenhle blog! Nevim, proc, nevim, co se budu psat, ale vim, ze bude existovat a budou tu asi existovat i veskery moje vylevy, radosti, strasti, vsechno :)
Zacneme hned tou prvni radosti! O:)
Jo, cloveka potesi kdyz si jeho jmeno nekdo napise na ruku :) to uz proste neco znamena :) ale kdyz si ho tam napise runami a spolu se svym stastnym cislem, aby ten clovek byl porad s nim... prijde mi to jako mnohem vic... :) a mam ho za to strasne rada :)
Tak, to byla moje prvni radost dnesniho dne... mozna to pisu trochu nepochopitelne, ale me bavi kodovat XD a jmena nebo fakta nejsou ted dulezita :) mam zvlastni naladu XD a depku... nemam penize na darky na Vanoce!