Pískomil má svátek, dneska, a fakt přijel na bílým koni, jenom škoda, že ta chumelenice nenechala trvalejší následky...jo, já vím, že sníh ve městě je záležitost poněkud nepraktická, ale mě se to prostě líbí. (A taky mám od Adri slíbený, že pujdem sáňkovat, holt někdo musí trapčit neustále).
Jinak je mi fakt skvěle, a kdybych měla pevnou půdu pod nohama bylo to ještě lepší. Nějak mám pocit, že se ztrácím v časoprostoru (popravdě, neškodilo by, kdybych dejme tomu zpolovičněla, jako stala se poloviční...ehm..stanu se menší a ještě menší, až budu nejmenší na světě...básník touží státi se trpaslíkem, ehm, to nic, z toho se třeba vyspím), například každej večer sedám k počítači s tím, že napíšu jeden mail...a ještě se mi to jaksi nepovedlo. I když, nevím, jestli je to dobrej nápad. Aby to nepůsobilo, jako že se vnucuju, neumím prohrávat a snažím se zvrátit něčí rozhodnutí...tak ne že bych nechtěla, ale zázraky nejsou zrovna můj obor...nikdy nebyly...
Jinak je mi fakt skvěle, a kdybych měla pevnou půdu pod nohama bylo to ještě lepší. Nějak mám pocit, že se ztrácím v časoprostoru (popravdě, neškodilo by, kdybych dejme tomu zpolovičněla, jako stala se poloviční...ehm..stanu se menší a ještě menší, až budu nejmenší na světě...básník touží státi se trpaslíkem, ehm, to nic, z toho se třeba vyspím), například každej večer sedám k počítači s tím, že napíšu jeden mail...a ještě se mi to jaksi nepovedlo. I když, nevím, jestli je to dobrej nápad. Aby to nepůsobilo, jako že se vnucuju, neumím prohrávat a snažím se zvrátit něčí rozhodnutí...tak ne že bych nechtěla, ale zázraky nejsou zrovna můj obor...nikdy nebyly...
