3/28/2009

Na nostalgické vlně

Včera cestou z práce jsem si úplně vzpomněla na tuhle písničku. Uhlíře se Svěrákem jsem jako malá strašně žrala, nutila jsem rodiče, aby mi nahrávali každou Hodinu zpěvu, tehdy ještě na kazety na magneťák, protože video jsme neměli, a nejsem si jistá, jestli tehdy vůbec bylo:D A tímhle mě strašně provokovali:) Naši se mnou vůbec dělali nejrůznější vopičárny, to víte, jedináček:). S Pískomilem už se tolik cirátů nenadělalo:) Taky jsem strašně žrala Gumídky a tohleto:). Na Sport Billyho jsme si dokonce hrály s jednou holčičkou ve školce. Já byla ta blondýna, co jí dycky zachrání, odmítala jsem bejt kluk. Dokonce jsem měla období, kdy jsem všechny plyšáky s klučičíma jménama přejmenovávala na holčičí, takže z Pepy byla rázem Klárka a tak. Já jsem byla prostě divný dítě, ačkoliv to nebylo vidět teda, protože maminka si zakládala na tom, že mi česala dva culíčky a oblíkala mě do okanýrkovanejch a omašličkovanejch zástěrek (Akorát jsem teda měla plný kapsy kamenů). Prostě taková roztomilá holčička, co si vymejšlí fantasmagorie. Pamatuju si, jak jsem chodila s dědou na houby a vykládala mu o Houbový královně, nebo o něčem, na co jsem si zrovna hrála. Nutno podotknout, že jsem si na to hrála vždycky sama, ostatní děti mě vždycky spíš rušily, protože kdo jim to měl pořád vysvětlovat, žjo. Možná se nelze divit babičce, že když po šesti letech přišlo normální akční dítě v podobě bratránka, kterej byl pravej opak, chvíli neposeděl, zatímco mě dycky našli tam, co mě nechali, šla jsem automaticky na druhou kolej. Musím se přiznat, že jsem to babičce neodpustila do smrti. Její.

Řekla jsem si, že je strašná škoda, jak se vůbec neposílají dopisy, takže to poslední asi dva týdny napravuju. Kdo ještě nedostal dopis od Felisky a horoucně po něm touží? Jenom teda nečekejte žádný opěvování vlastní osoby, takový věci už nepíšu.

Jsem hrdá na svoje zvířátko, protože natočilo se spolužákama tohle video, a ví, co je to kapustňák. Taky dostalo poznámku za účst v křídové bitce. Teď experimentuje s granulovaným čajem a citronem, ptá se po prsatý ženský na titulní stránce a dělá mi svačinu (se slovy "že seš to ty...tak mi nic jinýho nezbejvá"). Doufám, že to čertstvě uklizená kuchyň přežije ve zdraví. A prej mi večer zazpívá ukolébavku!

Na Apríla jdu venčit Kalirku. Nejdeme trapně slavit vlastní narozeniny, ale Apríla. To je stylový. Kdo znáte Kalirku, víte, že by byl hřích s ní na Apríla nikam nejít.

A nakonec se cyklicky vracím na začátek. Poslechněte si písničku, a važte si lidí kolem sebe, dokud tam jsou, protože pak by se vám mohlo stát, že se rozhlídnete, a oni budou pryč.

:)