Byla jsem u soudu. Ne, nikoho jsem nezabila, ani jsem nepřestala platit výživný na děti, který nemám, ani jsem nebudila pohoršení na veřejnosti a ani jsem nevyhrožovala nikomu násilím. (Teda o tom posledním až tak přesvědčená nejsem, ale zase jsem přesvědčená o tom, že vyhrožuju jenom inteligentním lidem, který to stejně neberou vážně.) Ale ten pán je moje životní láska, definitivně jsem se pro něj rozhodla. Musím zjistit, kde bude vykonávat těch 200 hodin veřejných prací, ke kterejm byl odsouzenej za to, že svojí bývalé a jejímu novému příteli vyhrožoval a pak je ohrožoval mačetou. Pán byl prostě vtipnej. Strašně smrděl, málem povalil ohrádku, skákal soudci do řeči a zmateně vypravoval co se to vlastně stalo. My jako veřejnost jsme málem brečely smíchy, a nepokrytě se smála i slečna zapisovatelka. Soudce a státní zástupkyně se drželi etikety a jenom jim cukaly koutky.
Jedna hláška za všechny:
Soudce: "50 je minimum"
Pán: "Tak 35, no"
Napsala bych vám jich víc, ale nejsem si jistá, jestli by to nebylo protizákonný:D
Taky jsme se spolubydlící zjistily, že se nemůžeme hádat. Já totiž nemám žádnej talíř a ona má jeden umělohmotnej. Nemáme po sobě prostě co házet. Teda ona chtěla, abych po ní případně mrskla Felixem, ale to je týrání plyšáků! Ještě bych byla ochotná po ní hodit třeba obchodním právem, no...ale ona říkala, že si radši počká, až si koupím novej talíř. Nebo že si půjdeme půjčit talíře od paní domácí. Cituji: "Stejně jich má moc."
Jinak, pokud mě máte rádi, je to od vás moc hezký, ale neoslovujte mě zlatíčko, děkuji. Připomíná mi to větu "no, zlatíčko, rád jsem tě poznal", kterou mi řekl jeden, co se potom už neozval. Teda ozval, ale když jsme mu řekla, že spát s ním hned nebudu, a když už něco, tak ne v jeho miniautíčku. Až potom se neozval teda.
Děda má příští týden oslavu sedmdesátin. (Ano, až vám za týdne touhle dobou budu psát zoufalý sms, tak mějte na paměti, že jsem v baráku plným příbuznejch co mě tak rok a půl neviděli a za tu dobu jsem určitě přibrala, pořád nedělám vrcholovej sport a pořád nemám vážnou známost, a odpovězte mi prosím. Jemně.) A na tu oslavu právě musím napéct sýrový pečivo. Kdysi jsem dělávala kytičky se stonkem, s hřebíčkem ve středu a umělecky posypané bylinkovou solí. Dalo to strašně práce a nikdo to neocenil. Takže jsem dneska porstě na tu placku vzala rádýlko a nakrájela jakýsi kosočtverečky...spíš protáhlý obdélníčky...spíš tyčinky se skosenejma stranama... nerada bych slyšela, že jsem radši měla jít ven.
A dávají Básníky! Miluju je! Taky bych chtěla, aby mi někdo psal básničky...
Jedna hláška za všechny:
Soudce: "50 je minimum"
Pán: "Tak 35, no"
Napsala bych vám jich víc, ale nejsem si jistá, jestli by to nebylo protizákonný:D
Taky jsme se spolubydlící zjistily, že se nemůžeme hádat. Já totiž nemám žádnej talíř a ona má jeden umělohmotnej. Nemáme po sobě prostě co házet. Teda ona chtěla, abych po ní případně mrskla Felixem, ale to je týrání plyšáků! Ještě bych byla ochotná po ní hodit třeba obchodním právem, no...ale ona říkala, že si radši počká, až si koupím novej talíř. Nebo že si půjdeme půjčit talíře od paní domácí. Cituji: "Stejně jich má moc."
Jinak, pokud mě máte rádi, je to od vás moc hezký, ale neoslovujte mě zlatíčko, děkuji. Připomíná mi to větu "no, zlatíčko, rád jsem tě poznal", kterou mi řekl jeden, co se potom už neozval. Teda ozval, ale když jsme mu řekla, že spát s ním hned nebudu, a když už něco, tak ne v jeho miniautíčku. Až potom se neozval teda.
Děda má příští týden oslavu sedmdesátin. (Ano, až vám za týdne touhle dobou budu psát zoufalý sms, tak mějte na paměti, že jsem v baráku plným příbuznejch co mě tak rok a půl neviděli a za tu dobu jsem určitě přibrala, pořád nedělám vrcholovej sport a pořád nemám vážnou známost, a odpovězte mi prosím. Jemně.) A na tu oslavu právě musím napéct sýrový pečivo. Kdysi jsem dělávala kytičky se stonkem, s hřebíčkem ve středu a umělecky posypané bylinkovou solí. Dalo to strašně práce a nikdo to neocenil. Takže jsem dneska porstě na tu placku vzala rádýlko a nakrájela jakýsi kosočtverečky...spíš protáhlý obdélníčky...spíš tyčinky se skosenejma stranama... nerada bych slyšela, že jsem radši měla jít ven.
A dávají Básníky! Miluju je! Taky bych chtěla, aby mi někdo psal básničky...
