Moje kuriózní dny vlastně začaly už ve středu, kdy jsem málem (teda skoro úplně) vletěla pod auto. Jsem myslela, že mě vidí, a tudíž zastaví, a ne že ještě zrychlí!
Pak se ozvala Channah, že by v pátek přijela, a tak jsem si řekla, že teda nepojedu domů ve čtvrtek po praxi, ale až v pátek někdy odpoledne. Tak jsem zavolala domů, kdy teda přijedu a nenápadně jsem jim sdělila, že vzhledem k tomu, že jsem zaplatila nájem a koupila si čtvrtletní šalinkartu mám na účtě 18 korun a v peněžence dvě stovky, z čehož stovku dám za vlak domů. Bylo mi sděleno, že to mám teda blbý, a že s tím nic dělat nehodlají, minimálně do pátka.
Ve čtvrtek jsem hledala praxi. Teda já už jí měla domluvenou, teď jsem se tam měla jít jenom ukázat a domluvit, kdy budu chodit. Je to malá advokátní kancelář v úplně nejhezčí části Brna, kde jsem zatím byla, v Masarykově čtvrti, takže v krásný asi tak prvorepublikový vile. Ukázalo se, že už jenom se dostat dovnitř je docela oříšek. Chápala jsem, že musím zazvonit, když na vrátkách byla koule zvenku, žjo, ale na co mám asi tak zvonit, když tam nebylo nic, co by vypadalo jako zvonek? No každopádně jsem něco zmáčkla, a dostala se za vrátka, kde jsem (podotýkám, že v Brně od střed skoro nepřetržitě sněží) obešla tu vilku třikrát, než jsem to vzdala a napsala kamarádce, která tam byla přede mnou, abych se zeptala, jak se dostanu do vily. Povídala, že se musím vrátit před vrátka, zazvonit znova a pak utíkat k hlavním dveřím, abych stihla bzučák. :D Když jsem se teda dostala dovnitř, jako úplně, připadala jsem si nejen kvůli tomu sněhu venku jako na horách. Tam měli krásný dřevěný schodiště! Naštěstí paní doktorka pochopila, že za ní asi netrefím a přišla si pro mě dolů sama. Pak už to bylo dobrý. Budu tam chodit dva dny v týdnu a budu mít vlastní kancelář a budu dělat, co bude potřeba.
(Tenhle rozsáhlý úvod byl nutný, aby bylo jasné, v jakém rozpoložení jsem byla, když jsem v pátek ráno čekala na přeplněným brněnským nádraží na Channah.)
Když jsme se teda v pátek ráno s Channah našly (což byl problém, protože u příjezdové tabule zacláněla jakási německy mluvící skupina, kde měli všichni skoro stejný boty), vyrazily jsme hledat FIT VUT, kde měli den otevřenejch dveří. Jeli jsme šalinou jedničkou směr Řečkovice a seděli jsme vepředu, kdyby to někoho zajímalo. Božetěchovu ulici jsme našly docela rychle (bylo to u Slovanského náměstí, takže tam byly samý takovýhle vtipný ulice, třeba ještě Metodějova a Kosmova) a FIT jsme poznaly podle velké cedule "Den otevřených dveří" na dveřích, které byly zavřené. Jen jsme vlezly dovnitř takové skleněné asi budovy, co byla počáraná barevnejma věcma, odchytla nás nějaká slečna a začala nám cpát materiály a pak nás poslala na exkurzi do laboratoře, kde mají úplně nevhodný schody na boty s podpatkama a spoustu divnejch přístrojů a kluka, co vypadal, že nás nebude chtít pustit ven. A asi jsme s Chann budily docela pozornost, protože nám bylo k smíchu úplně všechno.
Takže, proč jít studovat na FIT?
1) můžete plivat z vejšky na lidi
2) když jste holka, nikdy nebudete čekat frontu na záchodech
3) mají tam pány s vtipnejma vozítkama na odhrnování sněhu, co vás budou chtít svízt
4) jako holka tam budete středem pozornosti
5) je tam kavárna s kapučínem za 35,-, banánovou roládou za 28,- a hezkým číšníkem. Víte jak se jmenoval? Michal.
A proč tam nejít?
1) z toho plivání budete mít závrať
2) taky na vás někdo může plivnout
3) budete muset myslet na to, že když se jde do laboratoře, nesmíte mít podpatky
4) jako holka tam budete za exota.
Každopádně, hlavní poznatek dne: Informatici jsou tak líný, že když udělaj den otevřených dveří, než by vás provedli po fakultě, natočej radši video.
A ano, bylo mi líto, že nejsem o pět let mladší a nemám před sebou celou vysokou školu.
Pak jsme odtamtud vypadly a šli na to kafe, mňam! A pak do Vaňkovky, kde měla Channah nějakej program, a než program přišel, tam jsme si daly cheesburgery, který byly z celýho dne nejdůležitější, mňam mňam!
A pak jsem jela domů, což mi dalo asi nejvíc zabrat:D A v půl osmý psala Chann, že taky ještě nedojela... tak doufám, že teď už je doma.
A protože říkala, že má ráda takový psycho fotky, tak jsem jí jednu udělala:)
A jinak se samozřejmě strašně učím na pondělní zkoušku žjo. Vypadá to asi tak:
1) Udělám si plán
2) Snažím se dodržet plán, ale nejde to
3) Zahodím první učebnici, protože se nedá číst
4) Zahodím druhou učebnici, protože má mrňavý písmenka
5) Vzdám to, a jdu hledat vypracovaný otázky
PS: Taky mi našérujte obsahy svých kabelek/kapes/tašek, ať má Channah radost:)
