Mám hrozně moc práce, takže jsem se rozhodla, že napíšu novej spot.
Všichni mi vždycky říkali: "počkej až budeš na vejšce, to si teprve užiješ flámů a nedostatku spánku!" Na vejšce načínám čtvrtý rok, a zatím jsem pocítila tak nějak akorát ten nedostatek spánku. (I když ano, uznávám že loni na jaře jsem se naflámovala do aleluja...ty hovory s tamtím na krbu do tří do rána...) Momentálně můj bohatý studentský a vůbec společenský život vypadá následovně: v neděli v odpoledních až podvečerních hodinách se doplazím do Brna, a přes Billu nebo Tesco nebo něco podobného se dokodrcám na privát, kde se ze sebe snažím udělat člověka, případně dohnat to, co jsem o víkendu nestihla, takže přípravy do práce, úkoly na hog a tak. Jdu brzo spát.
V pondělí ráno vstanu v půl osmý, a jdu do školy, kde přetrpím příšerně nudné správní právo procesní, abych si vyposlechla docela fajn evropské právo a docela fajn trestní právo. Ve škole jsem do tří. O půl čtvrté a 6 minut mi jede vlak, který bezpodmínečně musím stihnout, abych mohla od půl páté učit. Odučím si své dva kurzy a dvoje individuálky, je devět hodin. Jelikož se mi nechce sprintovat na vlak, tak se pokouším dělat přípravy až do 21.50, abych v 22.08 mohla odjet zpět do Brna. Jsem ráda, když se na privát dostanu před jedenáctou. Jdu rychle spát.
V úterý ráno vstanu v sedm, a se strašlivejma nadávkama se doplazím do školy buď na pozemkové právo, nebo na evropské právo. (Druhé jmenované mám radši, tomu vyučujícímu s hezkým úsměvem odpustím i to, že se usmívá od osmi ráno ve druhém patře.) Odkroutím si svůj příšerný úterní rozvrh, někdy se zadaří a mám už v 11 volno, což se ale povede už jenom jednou, a to příští týden, jindy mám do 18.15 nebo do 15.00. Když jsme schopni se domluvit, jdu ven s červeným. Každopádně jdu ale brzo spát.
Ve středu vstanu v sedm, a už s menšíma nadávkama jdu do školy, buď na správu proces, nebo na trest. Od půl desáté mám volno, takže se snažím o plnění úkolů na další týden. Když nejdu večer s holkama na kafe, jdu brzo spát.
Ve čtvrtek ráno vstanu v sedm, a jdu na přednášky. Na přednáškách sedím do tří a divím se, co tam dělám. Jednou za 14 dní nemusím vstávat v sedm, ale stačí až v půl deváté, pže není správko, ale jenom finance, PMO a pozemky. Ve tři se buď vyřítím ze školy a řítím se směr hlavní nádraží, abych co nejdříve oblažila rodinku svou přítomností, nebo se pokouším o dohánění restů. Jdu brzo spát.
V pátek jsem buď už doma, a tak spím, nebo jsem v Brně, nikam nejedu a tak taky spím. Rozhodně ale spím. Včera jsem ale byla v práci, po práci jsem sprintovala na vlak, a dopravovala se domů. Přijedu domů v domnění, že tam bude akorát spící mamina... a ono houby. Spící byl Pískomil a mamina byla v naprosto bdělém stavu, takže jsem šla spát až v půl jedný.
Pískomil má zlomenou ruku. Chtěl bejt hodnej a dávat na sebe pozor, tak se byli s Vrbou o hodině volna učit. (Btw. co je to za debilní nápad, tyhle hodiny volna? A jaktože nesmějí být ve škole?) A jak se tak učili, zapomněli na čas, takže dobíhali na dějepis...ano, spadl při dobíhání dějepisu. Teď je strašně nemocnej a podkládá si ruku polštářem.
A ano, venku je krásně, ale mně to nějak ke štěstí nestačí. Nevím proč by moje nálada měla záviset na tom, jaký je venku počasí. A nesnáším svoji spolubydlící, když vstává, venku prší a ona nadává, jak je hnusně, a že to bude hnusnej den... a když svítí sluníčko, tak zase má radost, a otvírá okna a žaluzie a všechno... copak počasí ovlivňuje, jakej budeme mít den? Klidně můžu mít dobrou náladu, když prší, proč bych nemohla?
Všichni mi vždycky říkali: "počkej až budeš na vejšce, to si teprve užiješ flámů a nedostatku spánku!" Na vejšce načínám čtvrtý rok, a zatím jsem pocítila tak nějak akorát ten nedostatek spánku. (I když ano, uznávám že loni na jaře jsem se naflámovala do aleluja...ty hovory s tamtím na krbu do tří do rána...) Momentálně můj bohatý studentský a vůbec společenský život vypadá následovně: v neděli v odpoledních až podvečerních hodinách se doplazím do Brna, a přes Billu nebo Tesco nebo něco podobného se dokodrcám na privát, kde se ze sebe snažím udělat člověka, případně dohnat to, co jsem o víkendu nestihla, takže přípravy do práce, úkoly na hog a tak. Jdu brzo spát.
V pondělí ráno vstanu v půl osmý, a jdu do školy, kde přetrpím příšerně nudné správní právo procesní, abych si vyposlechla docela fajn evropské právo a docela fajn trestní právo. Ve škole jsem do tří. O půl čtvrté a 6 minut mi jede vlak, který bezpodmínečně musím stihnout, abych mohla od půl páté učit. Odučím si své dva kurzy a dvoje individuálky, je devět hodin. Jelikož se mi nechce sprintovat na vlak, tak se pokouším dělat přípravy až do 21.50, abych v 22.08 mohla odjet zpět do Brna. Jsem ráda, když se na privát dostanu před jedenáctou. Jdu rychle spát.
V úterý ráno vstanu v sedm, a se strašlivejma nadávkama se doplazím do školy buď na pozemkové právo, nebo na evropské právo. (Druhé jmenované mám radši, tomu vyučujícímu s hezkým úsměvem odpustím i to, že se usmívá od osmi ráno ve druhém patře.) Odkroutím si svůj příšerný úterní rozvrh, někdy se zadaří a mám už v 11 volno, což se ale povede už jenom jednou, a to příští týden, jindy mám do 18.15 nebo do 15.00. Když jsme schopni se domluvit, jdu ven s červeným. Každopádně jdu ale brzo spát.
Ve středu vstanu v sedm, a už s menšíma nadávkama jdu do školy, buď na správu proces, nebo na trest. Od půl desáté mám volno, takže se snažím o plnění úkolů na další týden. Když nejdu večer s holkama na kafe, jdu brzo spát.
Ve čtvrtek ráno vstanu v sedm, a jdu na přednášky. Na přednáškách sedím do tří a divím se, co tam dělám. Jednou za 14 dní nemusím vstávat v sedm, ale stačí až v půl deváté, pže není správko, ale jenom finance, PMO a pozemky. Ve tři se buď vyřítím ze školy a řítím se směr hlavní nádraží, abych co nejdříve oblažila rodinku svou přítomností, nebo se pokouším o dohánění restů. Jdu brzo spát.
V pátek jsem buď už doma, a tak spím, nebo jsem v Brně, nikam nejedu a tak taky spím. Rozhodně ale spím. Včera jsem ale byla v práci, po práci jsem sprintovala na vlak, a dopravovala se domů. Přijedu domů v domnění, že tam bude akorát spící mamina... a ono houby. Spící byl Pískomil a mamina byla v naprosto bdělém stavu, takže jsem šla spát až v půl jedný.
Pískomil má zlomenou ruku. Chtěl bejt hodnej a dávat na sebe pozor, tak se byli s Vrbou o hodině volna učit. (Btw. co je to za debilní nápad, tyhle hodiny volna? A jaktože nesmějí být ve škole?) A jak se tak učili, zapomněli na čas, takže dobíhali na dějepis...ano, spadl při dobíhání dějepisu. Teď je strašně nemocnej a podkládá si ruku polštářem.
A ano, venku je krásně, ale mně to nějak ke štěstí nestačí. Nevím proč by moje nálada měla záviset na tom, jaký je venku počasí. A nesnáším svoji spolubydlící, když vstává, venku prší a ona nadává, jak je hnusně, a že to bude hnusnej den... a když svítí sluníčko, tak zase má radost, a otvírá okna a žaluzie a všechno... copak počasí ovlivňuje, jakej budeme mít den? Klidně můžu mít dobrou náladu, když prší, proč bych nemohla?
