Znáte ten pocit, kdy pořád dokola řešíte to samý, víte, že to nevyřešíte, ani s tím nic rozumného neuděláte, ale stejně s tím nemůžete přestat? Tak takový pocit mám já. A neskutečně se v tom plácám a lezu si s tím na nervy a bojím se, že ostatní sdílí tento názor. Je to takovej proces na pozadí, kterej dycky vyplave v nějakým okamžiku, je jedno jak moc se bavím nebo nudím nebo tak.
A taky moc mluvím, a pak se bojím, že jsem byla trapná, a s tím si taky lezu na nervy.
Jak se mnou můžou vydržet ostatní, když já sama s tím mám problém?:D
Jinak, mám za sebou naprosto dokonalej víkend, miluju takový ty akce, kdy odejdete z domu v sobotu v devět ráno, a pak je najednou neděle odpoledne, a vy jste se ještě nevrátili. A nejlepší je, když je to naprosto nečekané a neplánované.
A nechápu, proč se mi pořád motají písmenka. Zas tolik jsem toho včera nevypila:)
A taky moc mluvím, a pak se bojím, že jsem byla trapná, a s tím si taky lezu na nervy.
Jak se mnou můžou vydržet ostatní, když já sama s tím mám problém?:D
Jinak, mám za sebou naprosto dokonalej víkend, miluju takový ty akce, kdy odejdete z domu v sobotu v devět ráno, a pak je najednou neděle odpoledne, a vy jste se ještě nevrátili. A nejlepší je, když je to naprosto nečekané a neplánované.
A nechápu, proč se mi pořád motají písmenka. Zas tolik jsem toho včera nevypila:)
