Jak se svět začal zase točit

Jak nemám ráda přísloví, tak teď by se asi hodilo použít, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Zní to divně, protože je podzim no, ale krásnej podzim, všimli jste si? Každopádně, i přes to, že jedna vlaštovka jaro nedělá, a že za týden může být všechno jinak, mám pocit, že to bude zase dobré, že to co bylo, a pak nebylo a vypadalo, že nebude, zase je, nebo by aspoň mohlo být a mám z toho dneska hrozně dobrou náladu. A to navzdory tomu, že jsem měla zánět ledvin a ještě pořád nejsem v pořádku a z toho, že doktorka říkala, ať se připravím na dlouhodobý braní prášků a časté kontroly na urologii, usuzuji, že jen tak asi nebudu. Moje ledviny asi prostě potřebují nějak pomoct, nebo co. Nevadí mi ani, že jsem přijela domů, a tady jenom špinavý nádobí, který jsem umyla, a mokrý prádlo, který jsem pověsila, a pak maminka, která mi řekla, ať hned nesedím u počítače. Mimochodem, k doktorce přes lymfatickej systém musím, maminka říkala, že všichni (to znamená maminka, její kamarádka - odbornice přes feng-šuej, která nám na jaře přestavila byt, a její dcera - zdravotní sestřička) se shodli, že tam mám jít. Tak tam půjdu, aby byl v rodině klid. Dokonce mi moje akční maminka už vyběhala doporučení, kvůli kterýmu tohle všechno vlastně začalo. Když už jsem u toho, jak mi může doktorka, co mě v životě neviděla, napsat doporučení kamsi?
Mám ráda podzim. Kalirka říkala, že půjdem pouštět draka, tak musím dumat, jak se jde tam, co jsem byla toho draka pouštět před třema rokama:)

Svět se zase točí. A zítra budou švestkový knedlíky.