Bridge over troubled water

Na tuhle písničku poslední dobou často myslím. A pak ještě na tuhle. Možná je to tím, že mám chuť pálit mosty, psát dopisy na rozloučenou a mizet. Ale vím, že to nikdy neudělám, protože vím, že bych toho v další minutě litovala.
Vůbec si teď připadám nějak divně, taková zacyklená, ztracená a celkově rozbitá, potřebovala bych opravit. To je tak, když vám zmizí ze života někdo, kdo tam byl, co si pamatujete a pak prostě zmizí, bez jedinýho slova rozloučení, vysvětlení, zmizí. Tři roky o něm neslyšíte a pak se zničehonic začnete bát, že vám zase vtrhne do života a rozbije ho na kousky. Ne že by byl nějakej důvod, proč bych se měla bát, ale minule to taky bylo po třech letech... no říkám, zacyklená a zamotaná, neuměl byste mě někdo rozmotat?
Taky jsem si vybrala dokonalej byt, kterej si půjdu prohlídnout a pak si podle něj nechám postavit maják na pobřeží v Litvě. Teda pod zemí. Krtci totiž nemají majáky, a tak určitě nějakej budou potřebovat. Pod zemí mi bude fajn. Takže až mě někdy v budoucnu budete shánět, rozkopejte litevský pobřeží. Pokud teda neumřu a nezapomenu vám to dát vědět:D (Kdybyste mě na tom pobřeží nenašli živou a stejně mě postrádali, tak asi shánějte Pískomila, Claire na něj má číslo, ten by měl vědět, co se mnou je:D)

Čekám komenty, jak bych vám chyběla:D