Jsem ve stavu počínajícího zoufalství. 31. březen je proklatě blízko a ten malej černej zrádce, kterýho jsem nazývala broučkem, koupila mu obal, leštila ho a bránila před bláznivejma ajťákama začne stávkovat. Prostě si uděláte plán, máte největší snahu ho dodržet a najednou vám klekne počítač. Nemluvě o tom, že jsem bez něj jako bez ruky.
Když jste v pátek večer zoufalí, nechce vám najet počítač, kde máte práci za poslední tejden, kterou nemáte zálohovanou, termín odevzdání se blíží, a rozešlete zoufalé esemesky na několik stran, tak jedna reakce je fajn a ty ostatní chybí. V neděli ráno je na jakoukoliv reakci pozdě. Takže ačkoliv to takhle nikdy nedělám a ráno toho budu moýžná litovat, díky jmenovitě Adě a Kalirce za reakci a podporu a Claire za omluvu.
Těším se do Brna, až na sebe vezmu svoje nové slušivé dva kousky oblečení (bohužel nekompatibilní) a budu hezká. Po týdnu v teplákách, sněhulích a zimní bundě co mi slušela naposledy na základce, ale pořád se do ní vejdu, kdy jsem nepotřebovala bejt k světu protože jsem viděla dohromady 5 lidí (když počítám i sousedy, kterejm jsem mávala z dřevníku), to bude prima změna.
Závěrečná etapa mého studia mi leze na mozek. Vypěstovala jsem si mánii, kdy několikrát denně kontroluju, jestli mám správný počet předmětů ke státnicím, jestli jsem ve správnou chvíli klikla na správné místo a tak. Myslím, že poslední semestr je tak příšerný proto, aby to vyvážilo smutek z konce školní docházky.
Sháním práci. Kdybyste věděli o někom, kdo v Brně hledá například koncipienta, vzpomeňte si, jak mě máte rádi a jak jsem chytrá.
Ta týdenní izolace mi vlezla na mozek. Až na vás budu protivná, vzpomeňte si, že jsem strávila týden někde, kde si musíte naštípat dříví před tím, než se budete moct osprchovat a kde dva dny vyvážíte sníh ze dvora, aby vám tam v noci napadal ze střechy. To nic nemění na tom, že se mi tam líbilo a ještě týden bych tam byla. To by ovšem ta malá černá věc nesměla stávkovat.
Nevěřila bych, že to řeknu, ale už aby bylo jaro. Mám ráda zimu a nemám ráda léto (a jelikož se na sluníčku osypávám, nemůže se mi nikdo divit), ale letos to stačilo. Krom toho mě nebaví, jak se mi furt potěj brejle a běhat po Justičním paláci s kabátem v jedný a lejstrama v druhý ruce taky není moje oblébená činnost.
Přemýšlím, že se přestěhuju. Jako kousek vedle na blogspotu. Protože tenhle blog není můj natolik, abych k němu měla správcovský práva a Lairen nemá heslo nebo co. Neštve mě vzhled, ten stejně lepší neudělám, vrchol mýho umění je Trimeles, a to ještě nejen mýho, ale chtěla bych si přidávat a ubírat odkazy podle svýho, no. Tak až vymyslím název, tak se asi odsunu jinam. Nějakej nápad?:)
Když jste v pátek večer zoufalí, nechce vám najet počítač, kde máte práci za poslední tejden, kterou nemáte zálohovanou, termín odevzdání se blíží, a rozešlete zoufalé esemesky na několik stran, tak jedna reakce je fajn a ty ostatní chybí. V neděli ráno je na jakoukoliv reakci pozdě. Takže ačkoliv to takhle nikdy nedělám a ráno toho budu moýžná litovat, díky jmenovitě Adě a Kalirce za reakci a podporu a Claire za omluvu.
Těším se do Brna, až na sebe vezmu svoje nové slušivé dva kousky oblečení (bohužel nekompatibilní) a budu hezká. Po týdnu v teplákách, sněhulích a zimní bundě co mi slušela naposledy na základce, ale pořád se do ní vejdu, kdy jsem nepotřebovala bejt k světu protože jsem viděla dohromady 5 lidí (když počítám i sousedy, kterejm jsem mávala z dřevníku), to bude prima změna.
Závěrečná etapa mého studia mi leze na mozek. Vypěstovala jsem si mánii, kdy několikrát denně kontroluju, jestli mám správný počet předmětů ke státnicím, jestli jsem ve správnou chvíli klikla na správné místo a tak. Myslím, že poslední semestr je tak příšerný proto, aby to vyvážilo smutek z konce školní docházky.
Sháním práci. Kdybyste věděli o někom, kdo v Brně hledá například koncipienta, vzpomeňte si, jak mě máte rádi a jak jsem chytrá.
Ta týdenní izolace mi vlezla na mozek. Až na vás budu protivná, vzpomeňte si, že jsem strávila týden někde, kde si musíte naštípat dříví před tím, než se budete moct osprchovat a kde dva dny vyvážíte sníh ze dvora, aby vám tam v noci napadal ze střechy. To nic nemění na tom, že se mi tam líbilo a ještě týden bych tam byla. To by ovšem ta malá černá věc nesměla stávkovat.
Nevěřila bych, že to řeknu, ale už aby bylo jaro. Mám ráda zimu a nemám ráda léto (a jelikož se na sluníčku osypávám, nemůže se mi nikdo divit), ale letos to stačilo. Krom toho mě nebaví, jak se mi furt potěj brejle a běhat po Justičním paláci s kabátem v jedný a lejstrama v druhý ruce taky není moje oblébená činnost.
Přemýšlím, že se přestěhuju. Jako kousek vedle na blogspotu. Protože tenhle blog není můj natolik, abych k němu měla správcovský práva a Lairen nemá heslo nebo co. Neštve mě vzhled, ten stejně lepší neudělám, vrchol mýho umění je Trimeles, a to ještě nejen mýho, ale chtěla bych si přidávat a ubírat odkazy podle svýho, no. Tak až vymyslím název, tak se asi odsunu jinam. Nějakej nápad?:)
