Krizový den - pokračování

Chtěla jsem dělat haura a chtěla jsem si Pardubickou kartu nabít ze svýho - jsem velká holka, a nepotřebuju víc peněz, než mi i tak naši dávají přece. Ne, nepřiznám, že jsem neustále švorc. Jenže jsem to nějak furt odkládala, až jsem na kartě měla asi 13 korun. Takže jsem se dneska vypravila do města, že si kartu dobiju (z peněz od maminy mimochodem). Zavolala jsem tatínkovi, ať na mě v práci počká, abych se zpátky svezla s ním a vyrazila. Nastoupila jsem normálně do autobusu, žjo, chci si disciplinovaně pípnout a ejhle, přiložím peněženku a nic. Hledám kartu, a nic. Pak jsem si vzpomněla, že mám druhej kabát. (Jinak, kdyby vás zajímalo, tak mám kabáty dva, přičemž ten první jsem si musela koupit, protože ten první už nebyl podle maminy nositelnej. Tak jsem si koupila kabát, a pak si jednou vzala ten starej, a mamina se strašně podivila, proč ho vlastně nenosím, když mi tak sluší... to jen tak na okraj.) Pardubická karta samozřejmě byla v druhým kabátě. Takže jsem zase vystoupila, a šupajdila domů. Na druhý pokus už jsem do města dorazila, kartu si nabila, zaťukala tatínkovi na okno, ať mě ráčí pustit dovnitř (všímáte si, že tohle dělám poměrně často?), a jeli jsme zas domů. Přes Obi teda, kde jsme okukovali palubky (takový dřeva na strop do ložnice prej), já se pak nechala vysadit u Kauflandu, kde jsem měla koupit ovoce a zeleninu. Byla jsem zděšena z toho, že tam mají už Velikonoce, v lednu, chápete? Jestli se mi tak, jako poslední dobou, bude dařit i nadále, tak se zítra v tom bazénu utopím.

Ale furt jsem na tom líp než tatínek. Ten v úterý odešel do práce bez klíčů, bez mobilu a bez oběda. Když šel na "náhradní oběd", nechal tam druhej mobil. Pak zapomněl, že je v práci autem a odešel spokojeně domů pěšky.

Krizový den

Pískomil je na lyžáku a říká se, že třetí den je krizový... mno nevím jak moc měl středu krizovou on, ale já teda dost. Nejdřív to vypadalo nevinně, v úterý večer jsem vyvenčila Kalirku (v čajovně byla moc hezká obsluha, mimochodem, i když to samozřejmě nebyl ani sexy Francouz ani pan Urbánek), a pak jsem se stavila na netu, To jsem ještě netušila, že to mám na dvanáct hodin. Úterý se nenápadně přehouplo ve středu a já si říkala, že je nejvyšší čas jít domů. Mno vážně, fakt jsem to měla v plánu. Než jsem ale stihla opustit lékařskou, zjistila jse, že nemám klíče. Vzhledem k tomu, že jsem Péťu vzbudila svým časně ranním příchodem už v neděli, opravdu jsem si netroufla tahat ji z postele a nutit ji, aby mě pustila domů. Takže jsem si zase sedla a pustila si zbytek Soukromých pastí. Mimochodem, nezkoušejte koukat na víc jak tři v kuse, já jich viděla pět, a myslím, že mi z toho slušně hrabe:D No ale, vzhledem k tomu, že jsem spala prakticky celý úterý, tak jsem v pohodě přežila do devíti, kdy jsem usoudila, že spolubydla už prostě musí být vzhůru, a napsala jí nesmělou smsku, jestli by mě mohla pustit. Nemusím připomínat, že jí to přišlo strašně vtipný. Asi v deset jsem konečně vytuhla a probudila se ve dvě odpoledne, opuchlá a nevrlá, což bylo super, vzhledem k tomu, že mě čekalo divadlo. Nicméně jsem teda ulovila něco k jídlu a začala ze sebe dělat člověka. Když už jsme u toho, je to strašně nefér. Někdo prolítne křovím, a vypadá úžasně, a někdo se snaží jako blbec a vypadá taky jako blbec. Hádejte, do které kategorie patřím já:)
Ale jo, divadlo bylo fajn, nejlepší byly prostě slepice:D Nicméně jsem ráda, že jsem ty lístky měla zadarmo:)
Teď bych se měla učit pozemek, ale strašně se mi do toho nechce.
Hezký den přeju:)

3 v 1

Tenhle spot plánuju už strašně dlouho. Dokonce jsem si 10. ledna napsala koncept, fakt:D Nevěřila bych, že to umím:)

Tákže, proč tři v jednom?
Protože mám v plánu napsat vám takový shrnutí loňskýho roku, pak vám sdělit svoje novoroční předsevzetí (letos jsou celý tři!) a taky napsat první lednovej spot:)
Máte radost?:D

1. Rok 2008
Vlastně by se dal shrnout několika slovy.
Výlety, intriky, zmatky, únava, léto, učení, komunikace, zklamaná očekávání, praxe, kino, Újezd, beton, seznam. Ne nebudu to vysvětlovat:P (Ano, Masáně, to máš za to, že sis loni stěžovala, že je to moc krátký:P)
Chtěla jsem si ještě udělat soukromý vyhodnocení nejlepšího a nejhoršího dne roku 2008, ale u každé kategorie je jich trochu víc.
Nejlepší - dva dny, kdy jsem udělala šílený zkoušky, Obchodní právo a Mezinárodní právo soukromé, no a co, že napodruhý. A pak asi všechny srazy. I ty soukromý. A párty ve Studentský radě!
Nejhorší - hm, když mě poprvé vyhodili od zkoušky, z procesního práva. A pak ty další tři, který si s dovolením nechám pro sebe:)
Děkuju všem, který mě v průběhu roku nechali, abych je otravovala na krbu a štvala je špatnou náladou. Jmenovat nebudu, Vy víte proč:)


2. Slibovaná tři předsevzetí
Nenechat se vyhodit ze školy.
Nezahltit privát věcma.
Nic od nikoho nečekat.

3. Spot
Všimla jsem si doma, že máme špinavou vanu a taky není vycíděná konvice na čaj. Což je ale vlastně dobře, protože to znamená, že už dlouho jsem nebyla tak naštvaná, abych drhla všechno, co mi přijde pod ruku. A taky to znamená, že u nás doma nějak nikdo nemá čas uklízet. Tak jsem utekla do Brna. Ne že by tam větší pořádek, to ani náhodou, i s málem věcí se dá udělat velkej bordel. A navíc, pořádek je pro blbce, že.
Musím se přiznat, že jsem se celej víkend naprosto flákala:) A bavilo mě to. A samozřejmě mě taky bavilo šmírovat toho strašně charizmatickýho a sexy Francouze, se kterým se neustále na lékařský potkávám. I když samozřejmě není tak úžasnej jako pan Urbánek, tak ho prostě chci domů na hraní. Ale do Litvy se se mnou stěhovat nebude. To má vyhrazené pan Urbánek. Ale musím zjistit, jestli si umí zavázat kravatu. Protože jinak bych si ho vzít prostě nemohla.
Zabývali jste se někdy pravdivostí přísloví?
Já nedávno jo, a to "podle sebe soudím tebe". Asi na něm něco opravdu bude. Zjistila jsem, že já prostě od lidí čekám, že budou chovat tak, jak bych se chovala já. A oni to nějak nedělají, a já jsem z toho pak zklamaná... A prostě, už se těším na svůj maják:)
A poslouchám Rednex:)