Včera byl po dlouhé době den, kdy se něco dělo. (Když teda nepočítám těch pět dní v Paříži, což mi momentálně přijde strašně vzdálené...)
Byla jsem donucena vstávat už před sedmou, a na osmou už sedět v posluchárně a čekat na zadání testu. Ne že bych teda měla nějak tvrdý spaní a už od šesti ráno si nečetla knížku o pařížským povstání... kapitálový trhy jsem se radši měla učit! No, přišla jsem včas, narozdíl od zadávající docentky, a začala sjem hledat známé tváře... tak nějak marně. Měla jsem si uvědomit, že moji známí prostě na opravné termíny koncem zkouškového období nechoděj. Moji známí (teda známé) mají zkoušky hotové už desátého června.
Test mi přišel podezřele lehkej, připadala jsem si jak největší magor, když jsem během třetiny vymezeného času zaškrtala odpovědi, rozhlédla jsem se po posluchárně, a všichni ještě civěli do papírů a zuřivě listovali v zákonech. (Mno, jako ještě větší magor jsem si připadala, když jsem si vytáhla svůj olístečkovaný a opoznámkovaný obchodní zákoník, a tu další horu předpisů, co jsem s sebou táhla a všichni tam měli ta skoro nová a neopotřebovaná ÚZetka... a koukali na mě fakt divně). Narozdíl od červnovýho termínu jsem fakt věděla, co dělám, proč zaškrtávám ano nebo ne, a dokonce jsem si to stíhala i ověřovat v předpisech. Nakonec jsem ztratila jenom 11 bodů z povelných 16, což znamená, že jsem dosáhla té výsady jít se nechat vyzkoušet i ústně:) (Ale nadšená jsem z toho teda nebyla, přecijenom radši lítám od testu než od ústní...)
Když jsem čekala na výsledky, šla jsem se vyděsit do knihovny, chtěla jsem si půjčit učebnice na další semestr, kdo to má furt kupovat žjo. Zjistila jsem, že ústavní systémy jsem schopná přečíst tak za týden, ty jsou sympaticky tenké. Ale mezinárodní právo obchodní a finanční právo jsou teda zoufale tlustý, každá tak 800 stránek. No bude to zajímavé. A pak, výpujčního pultu, jsem se málem urazila. Paní co to tam má na starosti si ověřovala, jestli dál studuju, bydlím na stejným místě a tak, to bylo v pořádku, ale kamarádky, co šla za mnou (no ano, nakonec jsem tam známou tvář objevila), se krom toho všeho zeptala ještě, jestli se jmenuje pořád stejně. To jako já nevypadám jako adeptka na změnu příjmení nebo co?
A pak jsem nekonečných dvacet minut čekala na to, až konečně na ty děsný bílý dveře v rohu chodby vyvěsej seznam, kdo jde ke komu na ústní. Děsila jsem se momentu, že u toho mýho jména tam bude viset nějaký obávaný... neviselo. Viselo tam jméno, ve který jsem si vůbec neodvažovala doufat. A tak jsem se začala děsit, že vyletím od tohohle naprosto milýho, příjemnýho, hrůzu a děs nevyvolávajícího pána, navíc, jak jsem tam tak seděli před jeho kanclem a všichni ze sebe chrlili vědomosti a ptali se mě na věci, o kterejch jakože matně tuším, že existujou... tak jsem prohlásila, že klidně pujdu první. Poprvé v životě! Nikdy nikam jsem dobrovolně nechodila první, až teď... a asi se vyplatilo, vytáhla jsem si super otázky (až na ty zatracený kapitálový trhy) a prostě mám zkoušku z obchodu za sebou! A teď už to nechci vidět pěkně dlouho... Ale jako, měla jsem namále, o kapitálovej trzích nevím fakt vůbec nic... a pak jsem byla už tak dopletená, že jsem nenašla v zákoně smluvní pokutu... prostě ani ťuk... jenom jsem tím tak listovala a říkala jsem si, že mě ještě nakonec vyrazí... no nevyrazil, díky za to!
Cestou ze školy jsem se stavila v papírnictví, koupila si nůžky (prostě neměli jiný, než maličký dětský) a tak mám teď vlasy o něco kratší, než jsem měla včera ráno... ale paní domácí říkala, že to mám lepší:)
Taky jsem byla venku s Kalirkou, strááášně dlouho jsem ji neviděla a stráááášně se mi po ní stejskalo:) A tak mi ani nevadilo, že jsem z Petrova od vodních schodů odcházela a kapalo mi ze šosu... mno, maličko mě tam ta příšera červená, zmražená vykoupala no:)
A pak už byl večer a šla jsem spát...
A dneska do žádnýho kina nejdu a štvě mě to, a štvě mě, že mě to štve...
Byla jsem donucena vstávat už před sedmou, a na osmou už sedět v posluchárně a čekat na zadání testu. Ne že bych teda měla nějak tvrdý spaní a už od šesti ráno si nečetla knížku o pařížským povstání... kapitálový trhy jsem se radši měla učit! No, přišla jsem včas, narozdíl od zadávající docentky, a začala sjem hledat známé tváře... tak nějak marně. Měla jsem si uvědomit, že moji známí prostě na opravné termíny koncem zkouškového období nechoděj. Moji známí (teda známé) mají zkoušky hotové už desátého června.
Test mi přišel podezřele lehkej, připadala jsem si jak největší magor, když jsem během třetiny vymezeného času zaškrtala odpovědi, rozhlédla jsem se po posluchárně, a všichni ještě civěli do papírů a zuřivě listovali v zákonech. (Mno, jako ještě větší magor jsem si připadala, když jsem si vytáhla svůj olístečkovaný a opoznámkovaný obchodní zákoník, a tu další horu předpisů, co jsem s sebou táhla a všichni tam měli ta skoro nová a neopotřebovaná ÚZetka... a koukali na mě fakt divně). Narozdíl od červnovýho termínu jsem fakt věděla, co dělám, proč zaškrtávám ano nebo ne, a dokonce jsem si to stíhala i ověřovat v předpisech. Nakonec jsem ztratila jenom 11 bodů z povelných 16, což znamená, že jsem dosáhla té výsady jít se nechat vyzkoušet i ústně:) (Ale nadšená jsem z toho teda nebyla, přecijenom radši lítám od testu než od ústní...)
Když jsem čekala na výsledky, šla jsem se vyděsit do knihovny, chtěla jsem si půjčit učebnice na další semestr, kdo to má furt kupovat žjo. Zjistila jsem, že ústavní systémy jsem schopná přečíst tak za týden, ty jsou sympaticky tenké. Ale mezinárodní právo obchodní a finanční právo jsou teda zoufale tlustý, každá tak 800 stránek. No bude to zajímavé. A pak, výpujčního pultu, jsem se málem urazila. Paní co to tam má na starosti si ověřovala, jestli dál studuju, bydlím na stejným místě a tak, to bylo v pořádku, ale kamarádky, co šla za mnou (no ano, nakonec jsem tam známou tvář objevila), se krom toho všeho zeptala ještě, jestli se jmenuje pořád stejně. To jako já nevypadám jako adeptka na změnu příjmení nebo co?
A pak jsem nekonečných dvacet minut čekala na to, až konečně na ty děsný bílý dveře v rohu chodby vyvěsej seznam, kdo jde ke komu na ústní. Děsila jsem se momentu, že u toho mýho jména tam bude viset nějaký obávaný... neviselo. Viselo tam jméno, ve který jsem si vůbec neodvažovala doufat. A tak jsem se začala děsit, že vyletím od tohohle naprosto milýho, příjemnýho, hrůzu a děs nevyvolávajícího pána, navíc, jak jsem tam tak seděli před jeho kanclem a všichni ze sebe chrlili vědomosti a ptali se mě na věci, o kterejch jakože matně tuším, že existujou... tak jsem prohlásila, že klidně pujdu první. Poprvé v životě! Nikdy nikam jsem dobrovolně nechodila první, až teď... a asi se vyplatilo, vytáhla jsem si super otázky (až na ty zatracený kapitálový trhy) a prostě mám zkoušku z obchodu za sebou! A teď už to nechci vidět pěkně dlouho... Ale jako, měla jsem namále, o kapitálovej trzích nevím fakt vůbec nic... a pak jsem byla už tak dopletená, že jsem nenašla v zákoně smluvní pokutu... prostě ani ťuk... jenom jsem tím tak listovala a říkala jsem si, že mě ještě nakonec vyrazí... no nevyrazil, díky za to!
Cestou ze školy jsem se stavila v papírnictví, koupila si nůžky (prostě neměli jiný, než maličký dětský) a tak mám teď vlasy o něco kratší, než jsem měla včera ráno... ale paní domácí říkala, že to mám lepší:)
Taky jsem byla venku s Kalirkou, strááášně dlouho jsem ji neviděla a stráááášně se mi po ní stejskalo:) A tak mi ani nevadilo, že jsem z Petrova od vodních schodů odcházela a kapalo mi ze šosu... mno, maličko mě tam ta příšera červená, zmražená vykoupala no:)
A pak už byl večer a šla jsem spát...
A dneska do žádnýho kina nejdu a štvě mě to, a štvě mě, že mě to štve...
