Jak jsem dneska sentimentální

Myslím, že kdo si to měl přečíst, si to už přečetl:)

Jak jsem začala brát vážně konec školy

Začalo to minulý pondělí. (Kruci, to už je to tak dlouho?) Přišel mi mail od toho milého pána, co mi má pomáhat v psaní diplomky. A v něm bylo napsáno, že mi sice nechce předepisovat žádný termíny, ale že by bylo dobré mít do Vánoc (těhle Vánoc). Takže prostě... chápete. Měla bych sedět a psát diplomku. Mno a nebojte, bude hůř. To, co mívám každý zkouškový, jakože hlava narvaná k prasknutí a věčnej pocit, že ať dělám co dělám, měla bych dělat něco jinýho (=učit se), se dostavilo letos nějak už v půlce semestru. Jinými slovy, neustále mi v hlavě šrotuje, co hoří, co počká, co se musí udělat dneska a kam musím dojít zítra a co musím udělat hned jak mi přijdou peníze na další měsíc (zatím je pořadí takovéto:
1. kartička do MZK
2. učebnice na Mezinárodní právo veřejné, 3 kusy
3. ÚZetko Zpravodajské služby; pořadím 2. a 3. si nejsem úplně jistá.).
Spoustu věcí musím stihnout do Vánoc, po Vánocích je zkouškový, po zkouškovým je termín odevzdání diplomky, a to už je konec března a 19. dubna začíná další zkouškový, to znamená obhajoby a taková maličkost, státnice. A to nemluvím o tom, že bych měla shánět praxi, práci, bydlení a vůbec, zařizovat si život v Brně, abych mohla skončit školu a bejt dospělá. Takže až se mnou budete mluvit, a budete mít pocit, že nevnímám uplně plně to, co mi říkáte, tak si zkuste vzpomenout, že moje hlava má velikost asi tak dýně, aby se do ní všechno vešlo.

Stěžuju si, že jsem dneska nenapsala ani čárku a že mám tendence mazat to málo, co jsem napsala včera. A že jsem celej den přebírala krabice, kde byly věci uklizený na výměnu oken a přestavbu bytu (která proběhla, ehm, před dvěma lety), protože jsem hledala svoje učebnice dějepisu (samozřejmě, měla jsem u toho strašně provinilej pocit). Ale mám je, existenční krize doufejme překonána. Horší to bude s bratrem, jelikož do těch nástavců jsem lezla původně kvůli mýmu plášti na chemický laborky, kterej teď on potřebuje taky. A ten jsem prostě nenašla.

A velká stížnost na to, že jsem dneska viděla 3 filmy. Jaktože zase dávali Básníky? To je jako dávaj každej rok touhle dobou?

Jenom pro představu (a utřídění pro Felisku):

• Co hoří (tenhle týden)

1. jít v pondělí do práce
2. jít v úterý, ve středu a ve čtvrtek do školy
3. vybrat si téma na kolokvium z kriminilogoe (na čtvrtek)
4. udělat příklady na životko (na čtvrtek)
5. projít si zákon o zpravodajských službách (na čtvrtek)
6. zařídit si kartičku do MZK

• Co doutná (do Vánoc)

1. diplomka (50 stránek)
2. esej na právo zpravodajských služeb
3. testy: soudní lékařství, vybrané problémy teorie práva, právo zpravodajských služeb
4. prezentace na teorku, téma právo a sport
5. kolokvium z kriminologie (diskuze na vybrané téma)
6. úkol na finanční právo
7. každých 14 dní příklady na životko

• Co teprve hořet bude
  

1. zkoušky: finanční právo, mezinárodní právo, právo životního prostředí
2. diplomka
3. praxe
4. vybrat si předměty na státnice
5. státnice
6. sehnat práci
7. bydlení


Ještěže dárky na Vánoce už mám většinou nakoupený.
A taky jíst, spát a vůbec žít bych někdy chtěla:)

Jak jsem začala lízt sama sobě na nervy

Znáte ten pocit, kdy pořád dokola řešíte to samý, víte, že to nevyřešíte, ani s tím nic rozumného neuděláte, ale stejně s tím nemůžete přestat? Tak takový pocit mám já. A neskutečně se v tom plácám a lezu si s tím na nervy a bojím se, že ostatní sdílí tento názor. Je to takovej proces na pozadí, kterej dycky vyplave v nějakým okamžiku, je jedno jak moc se bavím nebo nudím nebo tak.
A taky moc mluvím, a pak se bojím, že jsem byla trapná, a s tím si taky lezu na nervy.
Jak se mnou můžou vydržet ostatní, když já sama s tím mám problém?:D

Jinak, mám za sebou naprosto dokonalej víkend, miluju takový ty akce, kdy odejdete z domu v sobotu v devět ráno, a pak je najednou neděle odpoledne, a vy jste se ještě nevrátili. A nejlepší je, když je to naprosto nečekané a neplánované.

A nechápu, proč se mi pořád motají písmenka. Zas tolik jsem toho včera nevypila:)

Jak se svět začal zase točit

Jak nemám ráda přísloví, tak teď by se asi hodilo použít, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Zní to divně, protože je podzim no, ale krásnej podzim, všimli jste si? Každopádně, i přes to, že jedna vlaštovka jaro nedělá, a že za týden může být všechno jinak, mám pocit, že to bude zase dobré, že to co bylo, a pak nebylo a vypadalo, že nebude, zase je, nebo by aspoň mohlo být a mám z toho dneska hrozně dobrou náladu. A to navzdory tomu, že jsem měla zánět ledvin a ještě pořád nejsem v pořádku a z toho, že doktorka říkala, ať se připravím na dlouhodobý braní prášků a časté kontroly na urologii, usuzuji, že jen tak asi nebudu. Moje ledviny asi prostě potřebují nějak pomoct, nebo co. Nevadí mi ani, že jsem přijela domů, a tady jenom špinavý nádobí, který jsem umyla, a mokrý prádlo, který jsem pověsila, a pak maminka, která mi řekla, ať hned nesedím u počítače. Mimochodem, k doktorce přes lymfatickej systém musím, maminka říkala, že všichni (to znamená maminka, její kamarádka - odbornice přes feng-šuej, která nám na jaře přestavila byt, a její dcera - zdravotní sestřička) se shodli, že tam mám jít. Tak tam půjdu, aby byl v rodině klid. Dokonce mi moje akční maminka už vyběhala doporučení, kvůli kterýmu tohle všechno vlastně začalo. Když už jsem u toho, jak mi může doktorka, co mě v životě neviděla, napsat doporučení kamsi?
Mám ráda podzim. Kalirka říkala, že půjdem pouštět draka, tak musím dumat, jak se jde tam, co jsem byla toho draka pouštět před třema rokama:)

Svět se zase točí. A zítra budou švestkový knedlíky.

Jak jsem začala mít ráda prázdniny

Vždycky jsem byla takovýto dítě, co nemá rádo prázdniny. Už na začátku července jsem měla přečtený všechny nový učebnice (pokud to byl dějepis, tak už na konci června) a během prázdnin jsem si opakovala (ale Opakuj si o prázdninách mi koupili jenom jednou) a tak. Uznávám, že později už to bylo proto, že jsem byla ve škole do někoho strašně zamilovaná, a nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím. A ano, s rodičema a malým bráchou byla poměrně nuda.
Ale poslední tak asi dvoje prázdniny byly prostě jiný - byly fajn. Tak třeba tyhle jsem byla u Chann, ona pak byla u mě, byla jsem v Dánsku, v Českým Švýcarsku (no comment), v Český Třebový a prostě pořád někde, a ono to bylo fajn, víte?
Mimochodem, kdybyste mi před rokem řekli, že moje první oficiální návštěva, kterou si přivezu k nám domů (jo, dobře, na chalupu) a zároveň, že první člověk z Hog, kterýho poznaj (jinak než přes mluvítko u zvonku) bude zrovna Channah, poslala bych vás... na vyšetření. Jo, tenhle rok byl divnej:D A prázdniny byly fajn. Nevěděla jsem, že prázdniny nemusej bejt nuda a otrava a že člověk nemusí bejt nadšenej, že konečně začala škola a bude se něco dít.
A tuhle písničku teď poslouchám, kdyby to někoho zajímalo.



Má to háček. Samozřejmě, že to má háček. Tyhle prázdniny byly moje poslední.

Postřehy odjinud III aneb Velkommen til Danmark

V Dánsku je opravdu hodně větrných elektráren.

Rozebranej větrnej mlýn vypadá větší než složenej.

V Dánsku fouká vítr.

V Dánsku je spousta malých roztomilých domečků z cihel.

V Dánsku jsou taky slimáci.

Dánsko je placka.

Grinsted má ve znaku hrnec.

V Legolandu je moc lidí, málo laviček a dlouhý fronty.

V Dánsku mají perfektní dopravní značení.

Dánové jsou bloňďatí.

Dánky nosej legíny.

Dánové mají mánii stavět na kruhákách kopečky a na kopečkách nejrůznější vopičárny. Třeba hrnce.

V Dánsku je dýl světlo.

Na konec světa vede jen jedna cesta.

Na konci světa rostou růže.

V Grenenu prší.

Dánsky nosej holínky.

V Dánsku všechno vypadá jako z Lega.

Mrtvá medúza vypadá jako silikonová výplň do prsou.

Dánové jsou hračičky a rádi skládaj věci na sebe.

Katedrálav Roskilde je prostě velikánská.

Katedrála v Roskilde je plná mrtvol. Ale ty poslední dvě už musej ležet venku.

Ne každý, kdo vypadá jako troll vám nerozumí.

Když vám někdo koupí zmrzlinu, bude chtít, abyste se s ním rozdělili.

Dánský katedrály nejsou vevnitř tak tmavý jako naše.

Na Kronborgu je hodně berušek.

V kostele sv. Albana mají český výklad.

V Kodani je ráno mrtvo a odpoledne blázinec.

Na ostrově Falster je v osm hodin ráno jak po vymření.

V Dánsku nic nevyroste do výšky. Ani stromy ani Dánové.

Stráže v Amalienborgu jsou mrňavý.

Dánové jsou pohodáři.

V Peenemünde je hodně vos.

Ano, dovolená v Dánsku byla velice poučná:)
Fotky najdete na příslušném místu na facebooku, pro ty, kdo by se chtěli podívat.
Kdyby někdo chtěl jet do Dánska na dovolenou, tak rozhodně doporučuju, je tam krásně, žádný vedro, žádný kopce, milí lidi, jenom s sebou nesmíte mít pošahanou rodinu:D

PS: vysvětlivky:
Grinsted - malý městečko poblíž Legolandu (pro naprostý neznabohy - Lego je dánskej výrobek:D)
Grenen - nejsevernější mys Dánska, setkávají se tam Baltský a Severní moře, a vypadá to tam jak konec světa
Roskilde - město poblíž Kodaně, církevní centrum Dánska, v katedrále je pohřebiště dánských králů a jejich rodin - poslední král Frederik IX. a jeho manželka Ingrid leží venku, pže se dovnitř už asi nevešli
Kronborg - Hamletův hrad, původně strážní hrad vjezdu do průlivu Oeresund, je asi 4 km od Švédského Helsinborgu
kostel sv. Albana - anglický kostel v parku Winstona Churchilla v Kodani

Jak jsem jela na převýchovu a přivezla si novou závislost

Nikdy bych nevěřila, že mi dvou a půl hodinová cesta s milionem přestupů uteče tak rychle. (Začalo se mi chtít spát klasicky v Třebový, ale naštěstí jsem si uvědomila, že z Třebový do Zábru je to fakt kousek a neusnula jsem.) V Zábru jsem si ani nestihla koupit medvídky, a už jsem musela nastoupit do autobusu, z kterýho jsem vystoupila v Bludově (Channah říkala, prostě jenom půjdu s davem, ale zrada! Ten dav se rozdvojil, takže jsem musela dávat pozor, kdo se ptá, jakej vlak jede do Šumperka, abych neskončila v Jeseníku, kde mají nejmladší Okresní soud, mimochodem.) a pokračovala vlakem do Šumperka, kde čekala Chann se slunečnicí a pizzou, obojím pro mě. (Ano, všichni si z ní vemte příklad!) Pokračovaly jsme autobusem do Malína (Ano, to střídání vlaků a autobusů je trapně pravidelné.), kde mě nutila hádat, v kterým baráku strávím příští tři dny... no, neuhodla jsem. Když mi teda prozradila, ke které brance to jdem, říkala, že zavře psa, abych mohla v klidu projít. Já, velká milovnice psů, jsem jí přesvědčila, že to není nutný. Měla jsem bejt ticho, ušetřila bych si pokus o znásilnění:D Ale zase bych neviděla, jak se pes vrhá po mojí slunečnici (člověk by čekal, že ho bude spíš zajímat ta krabice s pizzou, ehm.).
Pak jsme byly na poště (a před náma stál kluk s nápisem Bezdrátový internet na tričku!) a na jídle (moc dobrý maso a točená kofola <3) a pak jsme seděly a drbaly, a jedly, a spaly, a koukaly na seriály (ano, moje nová závislost se jmenuje Gossip Girl) a na Amelii z Montmartru (konečně jsem ten film viděla!) a tak:)
Teda ještě jsme samozřejmě byly na večeři s Amélií (ne tou z Montmartru), která nám nabízela galeon, když si sednem na koně uprostřed rybníka (btw, co to vlastně je, ta americká limonáda?:D) a na obědě u babičky (a cestou jsme dostaly zmrzku zadarmo a viděly jsme úžasný sochy) a občas si zpestřily den dalšími pokusy o znásilnění, ale to že jsem málem sežraná a znásilněná Johnym Walkerem vás stejně nezajmá:D Ale vlastně jsme se zkamarádili, jenom mu občas hráblo a pak děsně roztomile dupal předníma packama. A dělal, eh, zajímavý pohyby:D
A dneska, než jsem odjížděla, jsme uvařily tohle:
Závidíte? Máte co, bylo to moc dobrý!

A pak vystoupíte v Pardubicích z vlaku, a jdete domů, a tam nikdo není, a vám se strašně nechce druhej den vstávat... ale to už je jiná záležitost:)

PS: Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale mám tě ráda;)