Napříště

Napříště tady.

Všehochuť

Jsem ve stavu počínajícího zoufalství. 31. březen je proklatě blízko a ten malej černej zrádce, kterýho jsem nazývala broučkem, koupila mu obal, leštila ho a bránila před bláznivejma ajťákama začne stávkovat. Prostě si uděláte plán, máte největší snahu ho dodržet a najednou vám klekne počítač. Nemluvě o tom, že jsem bez něj jako bez ruky.

Když jste v pátek večer zoufalí, nechce vám najet počítač, kde máte práci za poslední tejden, kterou nemáte zálohovanou, termín odevzdání se blíží, a rozešlete zoufalé esemesky na několik stran, tak jedna reakce je fajn a ty ostatní chybí. V neděli ráno je na jakoukoliv reakci pozdě. Takže ačkoliv to takhle nikdy nedělám a ráno toho budu moýžná litovat, díky jmenovitě Adě a Kalirce za reakci a podporu a Claire za omluvu.

Těším se do Brna, až na sebe vezmu svoje nové slušivé dva kousky oblečení (bohužel nekompatibilní) a budu hezká. Po týdnu v teplákách, sněhulích a zimní bundě co mi slušela naposledy na základce, ale pořád se do ní vejdu, kdy jsem nepotřebovala bejt k světu protože jsem viděla dohromady 5 lidí (když počítám i sousedy, kterejm jsem mávala z dřevníku), to bude prima změna.

Závěrečná etapa mého studia mi leze na mozek. Vypěstovala jsem si mánii, kdy několikrát denně kontroluju, jestli mám správný počet předmětů ke státnicím, jestli jsem ve správnou chvíli klikla na správné místo a tak. Myslím, že poslední semestr je tak příšerný proto, aby to vyvážilo smutek z konce školní docházky.

Sháním práci. Kdybyste věděli o někom, kdo v Brně hledá například koncipienta, vzpomeňte si, jak mě máte rádi a jak jsem chytrá.

Ta týdenní izolace mi vlezla na mozek. Až na vás budu protivná, vzpomeňte si, že jsem strávila týden někde, kde si musíte naštípat dříví před tím, než se budete moct osprchovat a kde dva dny vyvážíte sníh ze dvora, aby vám tam v noci napadal ze střechy. To nic nemění na tom, že se mi tam líbilo a ještě týden bych tam byla. To by ovšem ta malá černá věc nesměla stávkovat.

Nevěřila bych, že to řeknu, ale už aby bylo jaro. Mám ráda zimu a nemám ráda léto (a jelikož se na sluníčku osypávám, nemůže se mi nikdo divit), ale letos to stačilo. Krom toho mě nebaví, jak se mi furt potěj brejle a běhat po Justičním paláci s kabátem v jedný a lejstrama v druhý ruce taky není moje oblébená činnost.

Přemýšlím, že se přestěhuju. Jako kousek vedle na blogspotu. Protože tenhle blog není můj natolik, abych k němu měla správcovský práva a Lairen nemá heslo nebo co. Neštve mě vzhled, ten stejně lepší neudělám, vrchol mýho umění je Trimeles, a to ještě nejen mýho, ale chtěla bych si přidávat a ubírat odkazy podle svýho, no. Tak až vymyslím název, tak se asi odsunu jinam. Nějakej nápad?:)

Spot o cheesburgeru aneb jak jsem trošku litovala, že nemám před maturitou, ale před státnicema

Moje kuriózní dny vlastně začaly už ve středu, kdy jsem málem (teda skoro úplně) vletěla pod auto. Jsem myslela, že mě vidí, a tudíž zastaví, a ne že ještě zrychlí!

Pak se ozvala Channah, že by v pátek přijela, a tak jsem si řekla, že teda nepojedu domů ve čtvrtek po praxi, ale až v pátek někdy odpoledne. Tak jsem zavolala domů, kdy teda přijedu a nenápadně jsem jim sdělila, že vzhledem k tomu, že jsem zaplatila nájem a koupila si čtvrtletní šalinkartu mám na účtě 18 korun a v peněžence dvě stovky, z čehož stovku dám za vlak domů. Bylo mi sděleno, že to mám teda blbý, a že s tím nic dělat nehodlají, minimálně do pátka.

Ve čtvrtek jsem hledala praxi. Teda já už jí měla domluvenou, teď jsem se tam měla jít jenom ukázat a domluvit, kdy budu chodit. Je to malá advokátní kancelář v úplně nejhezčí části Brna, kde jsem zatím byla, v Masarykově čtvrti, takže v krásný asi tak prvorepublikový vile. Ukázalo se, že už jenom se dostat dovnitř je docela oříšek. Chápala jsem, že musím zazvonit, když na vrátkách byla koule zvenku, žjo, ale na co mám asi tak zvonit, když tam nebylo nic, co by vypadalo jako zvonek? No každopádně jsem něco zmáčkla, a dostala se za vrátka, kde jsem (podotýkám, že v Brně od střed skoro nepřetržitě sněží) obešla tu vilku třikrát, než jsem to vzdala a napsala kamarádce, která tam byla přede mnou, abych se zeptala, jak se dostanu do vily. Povídala, že se musím vrátit před vrátka, zazvonit znova a pak utíkat k hlavním dveřím, abych stihla bzučák. :D Když jsem se teda dostala dovnitř, jako úplně, připadala jsem si nejen kvůli tomu sněhu venku jako na horách. Tam měli krásný dřevěný schodiště! Naštěstí paní doktorka pochopila, že za ní asi netrefím a přišla si pro mě dolů sama. Pak už to bylo dobrý. Budu tam chodit dva dny v týdnu a budu mít vlastní kancelář a budu dělat, co bude potřeba.

(Tenhle rozsáhlý úvod byl nutný, aby bylo jasné, v jakém rozpoložení jsem byla, když jsem v pátek ráno čekala na přeplněným brněnským nádraží na Channah.)

Když jsme se teda v pátek ráno s Channah našly (což byl problém, protože u příjezdové tabule zacláněla jakási německy mluvící skupina, kde měli všichni skoro stejný boty), vyrazily jsme hledat FIT VUT, kde měli den otevřenejch dveří. Jeli jsme šalinou jedničkou směr Řečkovice a seděli jsme vepředu, kdyby to někoho zajímalo. Božetěchovu ulici jsme našly docela rychle (bylo to u Slovanského náměstí, takže tam byly samý takovýhle vtipný ulice, třeba ještě Metodějova a Kosmova) a FIT jsme poznaly podle velké cedule "Den otevřených dveří" na dveřích, které byly zavřené. Jen jsme vlezly dovnitř takové skleněné asi budovy, co byla počáraná barevnejma věcma, odchytla nás nějaká slečna a začala nám cpát materiály a pak nás poslala na exkurzi do laboratoře, kde mají úplně nevhodný schody na boty s podpatkama a spoustu divnejch přístrojů a kluka, co vypadal, že nás nebude chtít pustit ven. A asi jsme s Chann budily docela pozornost, protože nám bylo k smíchu úplně všechno.

Takže, proč jít studovat na FIT?

1) můžete plivat z vejšky na lidi

2) když jste holka, nikdy nebudete čekat frontu na záchodech

3) mají tam pány s vtipnejma vozítkama na odhrnování sněhu, co vás budou chtít svízt

4) jako holka tam budete středem pozornosti

5) je tam kavárna s kapučínem za 35,-, banánovou roládou za 28,- a hezkým číšníkem. Víte jak se jmenoval? Michal.

A proč tam nejít?

1) z toho plivání budete mít závrať

2) taky na vás někdo může plivnout

3) budete muset myslet na to, že když se jde do laboratoře, nesmíte mít podpatky

4) jako holka tam budete za exota.

Každopádně, hlavní poznatek dne: Informatici jsou tak líný, že když udělaj den otevřených dveří, než by vás provedli po fakultě, natočej radši video.

A ano, bylo mi líto, že nejsem o pět let mladší a nemám před sebou celou vysokou školu.

Pak jsme odtamtud vypadly a šli na to kafe, mňam! A pak do Vaňkovky, kde měla Channah nějakej program, a než program přišel, tam jsme si daly cheesburgery, který byly z celýho dne nejdůležitější, mňam mňam!

A pak jsem jela domů, což mi dalo asi nejvíc zabrat:D A v půl osmý psala Chann, že taky ještě nedojela... tak doufám, že teď už je doma.

A protože říkala, že má ráda takový psycho fotky, tak jsem jí jednu udělala:)

A jinak se samozřejmě strašně učím na pondělní zkoušku žjo. Vypadá to asi tak:

1) Udělám si plán

2) Snažím se dodržet plán, ale nejde to

3) Zahodím první učebnici, protože se nedá číst

4) Zahodím druhou učebnici, protože má mrňavý písmenka

5) Vzdám to, a jdu hledat vypracovaný otázky

PS: Taky mi našérujte obsahy svých kabelek/kapes/tašek, ať má Channah radost:)

Jak jsem se taky rozhodla bilancovat

Celé odpoledne a celý večer píšu diplomku. Samozřejmě. Takže jsem četla spoustu blogů, kde se bilancuje a shrnuje uplynulý rok, až jsem se k tomu rozhodla taky.

Takže:

Leden

Klasika, zkouškový, nervy a tak, dvě úspěšný zkoušky, Liška Bystrouška, nový šaty, jednou bazén dokonce, jo je to divný, ale byla jsem v bazénu, já. Už tam asi ale nepůjdu, celej zbytek dne jsem se klepala zimou. Den s bazénem byl vůbec divnej den, víte, protože jsem se dozvěděla něco, co jsem se asi dozvědět nechtěla. Ale bylo hůř. Hlavně leden divně začal, když jsem se probudila v posteli nějakého Makrelčina sourozence, bylo mi blbě a věděla jsem, že za dvě hodiny budu muset sedět u novoročního oběda a jíst.

Únor

Na to, že je únor krátkej měsíc se toho stalo docela dost. Udělala jsem další dvě zkoušky (den pozemkového práva byl další velice divný den, pokračování dne s bazénem), byla jsem v Praze u Elízy, byla za mnou Makrelka, se kterou jsme byly ve fajn cukrárno-pekárně a která mi neskutečne zvedla náladu po krizi dne pozemkového práva, a pak se na konci ukázalo, že jsem měla od začátku pravdu, nicméně jsem z toho byla tak hotová, až jsem se vypravila na výlet. Den výletu byl taky divnej den, protože došlo k tomu trapasu, díky kterýmu to byl poslední výlet asi, jelikož to ten chudák nemá zapotřebí. A den po výletě byla Manon <3.>

Březen

V březnu se asi nestalo nic zásadního, protože si ho nějak nevybavuju... maximálně jsem se začala bavit s někým, s kým jsem se bavit nikdy neměla začít, a bylo to divný. Taky jsem byla v Praze v čajce se šilhavou obsluhou a pořídila jsem si kapustňáka, což samozřejmě ovlivnilo celej můj další život. A chodila jsem samozřejmě do školy a do práce. A 11. března na další středeční odpolední sraz v Brně.

Duben

Měla jsem narozeniny a dostala jsem medvídka a opici a med a hrneček a motýlka a náušnice a já vůbec nevím, co jsem dostala od našich. Jo, vlastně žlutý tulipány od tatínka! A asi něco na sebe od maminy. A byl Pragocon. A jinak se asi nic moc nedělo. Teda jako Pragocon samozřejmě byla událost nad události, z který jsem žila až do konce měsíce, a nejen proto, že mě bolely záda, jak jsem ležela na silnici <3.>

Květen

Hned na začátku sraz v HK, a zase ty chodníky a silnice a použitý nohy a Ada u mě doma, tentokrát přes noc, a Bubáci z Pampelic a Krchovský. Od tý doby nesmím v noci kecat na skypu a hledám si přítele jménem Jiří, abych ho měla na narozeniny. Přestala jsem chodit do školy, protože skončil semestr a pořád jsem chodila do práce. A myslím, že jsem ani jednou nebyla v Praze, ale byla jsem v Ostravě, kde se ukázalo, že Claire umí krásně křičet "ne, kapustňáka ne!". A na chalupě se začal rýsovat můj pokoj.

Červen

Zkouškový v plným proudu a překvapivě už 24. června hotovo. Tak jsem se nakvartýrovala k Eff a poprvé v životě jsem se strašně opila. Naneštěstí si pamatuju všechno, co jsem blábolila a vykřikovala. A nikdy nepijte před stěhováním privátu domů, bude vám ještě hůř. A určitě jsem byla v Praze, protože jsme byli na castingu superstar, kde jsme s Adou zfalšovaly její rodný číslo, abychom se tam dostaly, protože tam někde byla Channah. A taky jsem si ten den pořídila klubko hadů, na stejným místě jako kapustňáka, ale ty jsem už stačila poztrácet. A byl ten soukromej sraz, kdy jsem měla doma Claire a Channah a na sobě žlutý šaty. A začala jsem chodit na praxi a přestala jsem chodit do práce.

Červenec

Začala druhá půlka roku, ta lepší, a začala tím, že jsem byla na 4 dny u Channah, kde mě málem znásilnil její pes, ale jinak tam bylo super (a taky jsem si tam vysvětlila pár věcí s někým, kdo tam vůbec nebyl), jak moc super už tu popisovat nebudu, opakovala bych se. A se Zvířátkem jsme byli na HP6 a potkali jsme Adu s Diskorem (prostě jdete po Pardubicích a potkáte Pražandu s Ukrajincem) a Diskor pak večer zvonil u nás a způsobil našim šok. Pořád jsem chodila na praxi a když jsem přestala, odjeli jsme do Dánska, což se s odstupem půl roku jeví jako dovolená, která může konkurovat i Paříži. To znamená super. A taky jsme se v HK sešly s Claire a s Makrelou.

Srpen

Nové Hrady, Újezd u Brna, Nové Hrady, Česká Třebová, Nové Hrady, Praha, Brno, Děčín mezitím občas Pardubice.

Jsem byla v srpnu velkej cestovatel koukám.

Dlouhých pět dní na chalupě, pak do Újezda na letňák, nepřijela Ada, protože měla mononukleozu, ježek cupitá a má malinkatý roztomilý nožičky, když spíte venku u zdi, tak na vás nefouká, když spíte na houpačce a překulíte, probudíte se ve vzduchu těsně před tím, než dopadnete na zem a újezdem první vlak projíždí v půl pátý ráno.

Pak zase chalupa, sraz v Třebový a taková divná ženská v televizi a pak Channah na víkend v mým pokoji:) Pak za Adou do Prahy a dokonalej den v Brně a konečně kino<3

A pak odjezd do Českýho Švýcarska.

Září

Začalo Českým Švýcarskem a dlouhejma telefonátama odtamtud a zoufalejma esemeskama. Víc se asi netřeba vyjadřovat. Přesunula jsem se zpátky do Brna a v jeden den se viděla se dvěma lidma, co se nechtěli potkat a pak ještě s Kalirkou a s ní jsem měla svoji první vodnici a nepamatuju si příchuť. A začala jsem zase chodit do školy. A měla jsem dokonalý kafe, protože si Silvinka pořídila novej presovač. A byla oslava narozenin v Jihlavě, kam jsem jela se zánětem ledvin a antibiotikama, protože začala moje honba za vyšetřením lymfatických žláz, bez kterýho by mi maminka nedala pokoj. Tam jsem zatím nebyla, ale skoro jsem se nastěhovala na urologii. A vařila jsem kuře na medu a na kari.

Říjen

Asi nic moc, vyléčili mi zánět, maminka vyběhala doporučení, kvůli kterýmu jsem musela k tomu nejprotivnějšímu doktorovi a začala jsem psát diplomku. Pokračovaly úterní setkání s Kalirkou u vodnice a jednu noc jsem spala u Lynn na kolejích. A byla jsem švorc. Pořád jsem chodila do školy a už zase jsem chodila do práce. Taťka se říznul do prstu na cirkulce.

Listopad

Konečně výplata, nakupovala jsem dárky, pokoušela se o diplomku a seminárky a měla hlavu plnou starostí se školou a tak, a měla jsem svátek a dostala jsem broučka a sama jsem šla do toho obchodu pořídit si na něj obal. A skoro jsem se nastěhovala do MZK, kde jsem dělala výpisky z knížek, který mi nechtěli půjčit domů. A občas jsem obědvala v parku. A s Albertem jsme byli reklamovat jeho router, aby nemusel lovit net pod stolem. A jednou jsem jela Pendolinem. A maminka mi zase uklidila skříň.

Prosinec

Prosinec strašně utekl, samý seminárky, testy, prezentace, kolokvia, ale všechno jsem zvládla, dokonce jsem byla i na konzultaci k diplomce a mám toho asi tak půlku. A pak byly Vánoce, který strašně rychle utekly a na který jsem se těšila. A měla jsem polívku, ve který plavalo chapadlo z chobotnice! A napadl sníh a zjistila jsem, že zasněžený Lužánky jsou strašně krásný a miluju svoji novou štrasovou kouli na krk a svoje sněžítko od Kalirky, se kterou jsme stáhly láhev vaječňáku a pak rušily noční klid paní domácí a svýho kofoláčka od Claire, kterýho jsem málem ztratila v kolejích, ale Justýna mi pro něj sáhnul a já jsem si ho pověsila na tyč na závěs ve svým pokoji na chaloupce, kde jsme strávili super Vánoce, který můžou konkurovat těm předloňskejm, kdy jsem ležela v horečkách (jakože byly taky tak super). A zjistila jsem, že i v pohádkách uhání princezna prince a proto jsem si přestala dělat těžkou hlavu a odeslala jednu žádost o přátelství na fb. Já vím, je to jenom fb.

Tak a na závěr si sama sobě popřeji, ať je ten novej rok aspoň takovej, jako byl ten minulej. Teda spíš jako jeho druhá půlka, tam bylo míň divnejch dní.

Jak jsme zase jednou chtěly péct málo druhů cukroví

Každý rok je to v podstatě stejné. Mamina rozhodne, že letos to s cukrovím nebudeme přehánět, což je rozhodnutí chvályhodné, neboť ať je cukorví jakékoliv množství, ať vypadá a chutná jakkoliv, vždycky se během svátků sní a na Nový rok na sebe koukáme, jaktože už nic není. Takže proč se s tím dělat. Včera večer jsme se shodly, že asi šest druhů. Perníčky a linecký už máme, to mamka zvládla někdy předminulej víkend, takže přidáme už jenom klasiku - vanilkový rohlíčky, medvědí pracky a myslivecký knoflíky. To bylo pět druhů. Jenže musíme udělat ještě mrkový, to by nám děda neodpustil a mandlový lupínky, to by nám neodpustil tatínek, a když už budem dělat mrkvový, uděláme kvasnicový, který je dobrý a vypadá hezky a pak taky kokosový, který je dobrý k čaji. Stíháte počítat? Už jsme na devíti druzích. Pak sedneme ke kuchařské knize, ehm tedy k tomu salátu, co nám z ní po letech používání zbyl a začneme hledat recepty. A při tom najdeme další recepty, na které jsme zapomněly... konkrétně marokánky, které jsou velké, takže zaberou hodně místa na talíři. A pak samozřejmě nepečený cukroví, který se bude dělat těsně před Vánocema, protože bez rolády by to nešlo. Pokud počítám správně, je to 11 druhů, což je skoro dvakrát tolik, než jsme původně chtěly a určitě to není konečný číslo. Jenže to je těžký, když každej má svoje oblíbený cukroví, bez kterýho by si Vánoce neužil. Já bych třeba nemusela mít linecký, mrkvový a kvasnicový a ani ty knoflíky a vlastně vůbec nic, když by byly perníčky a vanilkový rohlíčky a kdyby se mi podařilo ukecat maminu, že zase zkusíme zázvorky. Jenže knoflíky vyžaduje brácha, mandlový lupínky tatínek a mrkový nepochopitelně děda. (Mimochodem, to je opravdu příšerný cukroví, víte?) Mamina má zas ráda kvasnicový a kokosový a linecký je prostě tradice:D Po roládě se můžeme utlouct všichni a perníčky dáváme na stromeček a tak to nabývá a nabývá, až nebudeme celej víkend dělat nic jinýho, než píct. Já teda jako každej rok prohlašuju, že jenom udělám těsta a pak budu pracovat na věcech do školy, ale sama nějak nevěřím, že to tak opravdu dopadne:D
Jaký je Vaše oblíbený cukroví?:)

PS: Jsem na sebe hrdá, mám deset stránek diplomky, což je asi tak pětina:)

Jak se ze mě stala podezřelá osoba

Mám teď poměrně hodně učení. Projevuje se to tak, že počet učebnic na mém nočním stolku začíná dorovnávat počet beletrie (takže se docela bojím, že to na mě jednou spadne), že se kolem mojí postele válí desky s poznámkami (dokážu dělat cokoliv místo učení, tak jsem si roztřídila poznámky od začátku semestru) a v neposlední řadě tím, že jsem míň ve škole a víc doma (oceňuju výhody svýho broučka, nemusím tisknout kila materiálů, stačí pár kliknutí). No a jak jsem víc doma, tak jsem víc ve styku s paní domácí (hlavně jí pořád potřebuju opakovat, že ten víkend, co jsou škrkny tu zůstávám, a postupně k tomu přidám, že tu bude spát Kalirka). Dneska jsem se zase tvářila, že se učím (projevovalo se to zíráním do zelené učebnice Mezinárodního práva veřejného) a najednou na mě ťukala paní domácí. Jsem si říkala, že asi něco potřebuje, tak jsem ochotně vyskočila z postele (je druhýho prosince a já nemám zaplacenej nájem, a jen tak mít nebudu, tak se snažím) a jdu jí otevřít. A ona, jestli ještě svítila, když jsem včera přišla domů. Zašrotovalo mi v hlavě, kdy jsem včera dorazila a říkám jí, že asi teda jo, protože jsem přišla brzo. A ona, že koukala na televizi a že měla pocit, jako by se tu někde střílelo a tak že se mě jde zeptat co o tom vím. Vypadám jako někdo, kdo z nudy střílí do zdi? (Mimochodem ne, opravdu o tom nic nevím, sice dokážu dělat místo učení cokoliv, ale střílet do zdi bych nemohla, pistoli nevlastním.) Paní domácí to teda uzavřela s tím, že to bylo asi v televizi. (Kdyby se mě zeptala v neděli, tak bych se nedivila, to jsem dělala popcorn v mikrovlnce, ale včera jsem spala... ehm teda, samozřejmě jsem se pilně učila.)

Víte, že budou Vánoce?:D Taaakže všichni povinně!:D

Jak jsem dneska sentimentální

Myslím, že kdo si to měl přečíst, si to už přečetl:)