Slyšela jsem spoustu hodně blbejch vysvětlení, proč na mě kdo zapomněl, ale "psal jsem to narychlo a tys nebyla online" patří k těm nejblbějším. Proč si lidi píšou seznamy kamarádů a oblíbenců a já nevím čeho všeho ještě, když vždycky hrozí, že na někoho zapomenou, a ten pak bude smutnej?
Asi bych si měla prostě zvyknout, že se mnou nikdo nevydrží ani jako kamarád, protože jsem prostě nesnesitelná a i kdyby třeba ne, tak se vždycky objeví někdo (něco), kdo (co) je v tu chvíli důležitější. Racionálně tohle všechno chápu, to ale neznamená, že nebrečím večer do polštáře. Až vás někde v Brně, nejspíš v blízkosti internetu, porazí rozcuchaný strašidlo s nepřítomným "do blba" upřeným pohledem a hromadou zákonů v náručí, tak jsem to já, a právě dumám nad tím, co jsem zase zkazila a koho jsem zase od sebe odehnala. Když jsem si vynucovala pozornost naposledy, bylo to snad aspoň jakžtakž pochopitelný, i když ten kluk to nepochopil a údajně se mnou už nikdy nepromluví, ale teď v tom ten skrytej význam nevidím ani já. Nedivila bych se, kdyby se mnou už taky nikdy nepromluvil. Vlastně se divím, že se se mnou vůbec ještě baví...jestli se ještě baví...
A tu trepku velkou mám v pokoji. Člověk není 14 dní doma a to zvířátko mi pěstuje na okně v senným nálevu prvoky. A prej to zatím nesmrdí, cituji: "to je škoda!" A taky mi bylo oznámeno, že zvířátko dělá ve škole ekologickej projekt do angličtiny, a já budu pomáhat. Cituji: "My to vymyslíme, ty to přeložíš." Dělba práce u nás doma.
Asi bych si měla prostě zvyknout, že se mnou nikdo nevydrží ani jako kamarád, protože jsem prostě nesnesitelná a i kdyby třeba ne, tak se vždycky objeví někdo (něco), kdo (co) je v tu chvíli důležitější. Racionálně tohle všechno chápu, to ale neznamená, že nebrečím večer do polštáře. Až vás někde v Brně, nejspíš v blízkosti internetu, porazí rozcuchaný strašidlo s nepřítomným "do blba" upřeným pohledem a hromadou zákonů v náručí, tak jsem to já, a právě dumám nad tím, co jsem zase zkazila a koho jsem zase od sebe odehnala. Když jsem si vynucovala pozornost naposledy, bylo to snad aspoň jakžtakž pochopitelný, i když ten kluk to nepochopil a údajně se mnou už nikdy nepromluví, ale teď v tom ten skrytej význam nevidím ani já. Nedivila bych se, kdyby se mnou už taky nikdy nepromluvil. Vlastně se divím, že se se mnou vůbec ještě baví...jestli se ještě baví...
A tu trepku velkou mám v pokoji. Člověk není 14 dní doma a to zvířátko mi pěstuje na okně v senným nálevu prvoky. A prej to zatím nesmrdí, cituji: "to je škoda!" A taky mi bylo oznámeno, že zvířátko dělá ve škole ekologickej projekt do angličtiny, a já budu pomáhat. Cituji: "My to vymyslíme, ty to přeložíš." Dělba práce u nás doma.
