Chyběla jsem vám?

Čím dál víc mě udivují rozdíly v myšlení mém a v myšlení těch divnejch stvoření, co mají něco navíc a něco jim chybí, prostě toho divnýho plemena. Zvířátko balilo na lyžák. Podruhé během měsíce, člověk (ehm, ok, ženská) by čekal, že to bude brnkačka. Nebyla. Já teda tvrdím, že by to zvládl, a když ne teď, tak za rok... pokud by něco zapomněl, předpokládám, že by si to pamatoval. Mamina byla jiného názoru (jako ostatně poslední dobou vždycky) a rozhodla se, že zvířátku pomůže. Pomoc vypadala tak, že se postavila doprostřed pokoje, ukázala na nástavec, kde máme přeskáče, a zavelela "sundej si boty a dej je na dno krosny". Zvířátko sundalo pantofle a dalo je na dno krosny. (Teď se máte zasmát.) Takže to, co já jsem zvládala za půl hodiny i s hledáním věcí, zvířátku za asistence maminy trvalo třikrát tak dlouho a obě strany to stálo třikrát tolik úsilí.

Btw, co je divnýho na tom, když potkám spolužáka, kterýho jsem tak někdy od druháku, kdy jsme spolu byli pouštět draka na Palačáku, neviděla, a zeptám se ho, jestli ještě žije? Přijde mi to originálnější než "jak se máš". (Jinak, už jste slyšeli historku o tom, jak se mě tento spolužák na semináři z občanského práva zeptal, co dělám po semináři, a když jsem mu sdělila, že mám jenom dějiny soukromého práva, tak mě začal přemlouvat, ať s ním jdu pouštět draka? Neslyšeli? Tak už ji znáte, dobře vám tak.)

Až umřu a budu mít pohřeb, nepouštějte mi tam Yesterday, nebo budu brečet, děkuju.

K tomu nadpisu, abych předešla případným nedorozuměním, nechci slyšet nic takovýho jako "tys někde byla?", prostě jsem dlouho nic nenapsala, a teď chci slyšet ujištění, jak jste rádi, že můžete číst moji fungl novou slátaninu:P

A možná bych měla přestat poslouchat ty koledy.

Zajímá Vás jak se mám? Tak se mě někdy zeptejte, povykládám o sangrii.