čtyři kulatý žvejkačky, čtyři gumový medvídci a čtyři lentilky

Tak tu sedím a čekám na zázrak... ještě pořád nesměle doufám, že mi tam někde třeba těch 18 bodíků vyhrabe... je mi fuk, že to bude za E, bez možnosti zlepšení... ale lepší E než F. Jenže to by musel chudák umět nemožný nebo já nevím... A obávám se, že zrovna tenhle zkoušející není agentura s heslem zázraky na počkání, nemožné do tří dnů... to asi žádnej.

Taky nesnáším balení, teda ono to není ani tak balení jako spíš stěhování zase pěkně domů k mamince, což je samo o sobě věc superveselá (i když je to jenom na dva měsíce... jo, za dva měsíce to budu zase všechno stěhovat zpátky...). Nestačím se divit, co jsem za ten rok zase nashromáždila krámů. Nacházím věci, co jsem rok neviděla a kupodivu mi nijak nechyběly... a jsem na sebe hrdá, odhodlala jsem se vyhodit svoji milovanou bílou koženkovou bundu, která se už ale rozpadala a navíc se patrně srazila, pže jsem se do ní nemohla vejít... a pak jsem taky vyhodila boty na naprosto příšerně vysokým podpatku, který jsem na sobě měla naposledy někdy v lednu, když mě v nich vyhazovali od zkoušky. Chjo, mám pocit, že mě od těch zkoušek vyhazují nějak moc často.

Jo, už mám hotovej rozvrh na podzimní semestr... no veselo no.
Však se podívejte:
Pokud se v tom nemůžete vyznat, tak si z toho nic nedělejte, chce to praxi:)
Tím asi pro dnešek končím...

PS: Nesnáším vedro!