Ach jo. Člověk chce jet do Paříže, akorát že sama prostě nepojedu...a ty kunhuty jsou divný. Prostě jako já chápu, že chcou vidět co nejvíc, když už tam budem, ale mi se nějak nechce stát frontu do Louvru, a tam se pak strkat s Japoncema ohánějícíma se elektronikou, a to jenom proto, že je to Louvre. Jenže jako, jet do Paíže na pět dní, a chtět vidět Versailles, Louvre, Montmartre, eiffelovku, prostě totálně všechno...to se jako nedá...Když už, tak tam jet na dýl, no...
A zase jsem já za vola, co je línej chodit po památkách..."Víš, my jsme tam nebyly, tak to chceme vidět.." Já tam sakra taky nebyla, ale po tom, co jsme v létě ve čtcřech dnech zvládli Vídeň, Budapešť a Bratislavu, tak fakt nemám na další maraton náladu. Jenže když nepojedu s nima, tak se do Paříže jen tak nepodívám...
Asi jsem nesnášenlivá, no...Hlavně si furt a všude připadám jak pátý kolo u vozu...jako včera...Klára s Ivetou si domlouvaly Smetanovu Litomyšl, nebo někdo zas řešil bakalářku a souborky...moje zkoušky z obchodu, MPS a procesu jsou nic, no. Vždyť co jsou práva proti psychologii a ekonomce!
A doma si taky připadám uplně super, fakt...já nevím, bydlím asi ve vlaku...páč na privátě je spolubydla, který ke štěstí stačí pitomej fakt, že svítí sluníčko. Jako co je na tom povznášejícího? Neee, já bydlím v počítačový učebně, vlastně. Jsem nejšťastnejší u počítače...buduju si svoji virtuální identitu a pěstuju imaginární vztahy s lidma, o kterejch nevím, jestli vůbec existujou, pěkně schovaná za monitorem...
A Pískomil je nemocnej, dokonce má horečku, a já ho tady celej den ošetřuju...omg, mám fobii z nemocnejch lidí! A musela jsem za něj umejt chodbu, jako...za to mi půjčí prachy, ale to ještě neví. (Jo, je to hrůza, půjčovat si od mladšího bráchy...)
A šutr je vůl, totální. Jako já fakt chápu, že má svoje potřeby, všichni je máme...ale takhle se kvůli tomu ztrapňovat?
A zase jsem já za vola, co je línej chodit po památkách..."Víš, my jsme tam nebyly, tak to chceme vidět.." Já tam sakra taky nebyla, ale po tom, co jsme v létě ve čtcřech dnech zvládli Vídeň, Budapešť a Bratislavu, tak fakt nemám na další maraton náladu. Jenže když nepojedu s nima, tak se do Paříže jen tak nepodívám...
Asi jsem nesnášenlivá, no...Hlavně si furt a všude připadám jak pátý kolo u vozu...jako včera...Klára s Ivetou si domlouvaly Smetanovu Litomyšl, nebo někdo zas řešil bakalářku a souborky...moje zkoušky z obchodu, MPS a procesu jsou nic, no. Vždyť co jsou práva proti psychologii a ekonomce!
A doma si taky připadám uplně super, fakt...já nevím, bydlím asi ve vlaku...páč na privátě je spolubydla, který ke štěstí stačí pitomej fakt, že svítí sluníčko. Jako co je na tom povznášejícího? Neee, já bydlím v počítačový učebně, vlastně. Jsem nejšťastnejší u počítače...buduju si svoji virtuální identitu a pěstuju imaginární vztahy s lidma, o kterejch nevím, jestli vůbec existujou, pěkně schovaná za monitorem...
A Pískomil je nemocnej, dokonce má horečku, a já ho tady celej den ošetřuju...omg, mám fobii z nemocnejch lidí! A musela jsem za něj umejt chodbu, jako...za to mi půjčí prachy, ale to ještě neví. (Jo, je to hrůza, půjčovat si od mladšího bráchy...)
A šutr je vůl, totální. Jako já fakt chápu, že má svoje potřeby, všichni je máme...ale takhle se kvůli tomu ztrapňovat?
