Krizový den

Pískomil je na lyžáku a říká se, že třetí den je krizový... mno nevím jak moc měl středu krizovou on, ale já teda dost. Nejdřív to vypadalo nevinně, v úterý večer jsem vyvenčila Kalirku (v čajovně byla moc hezká obsluha, mimochodem, i když to samozřejmě nebyl ani sexy Francouz ani pan Urbánek), a pak jsem se stavila na netu, To jsem ještě netušila, že to mám na dvanáct hodin. Úterý se nenápadně přehouplo ve středu a já si říkala, že je nejvyšší čas jít domů. Mno vážně, fakt jsem to měla v plánu. Než jsem ale stihla opustit lékařskou, zjistila jse, že nemám klíče. Vzhledem k tomu, že jsem Péťu vzbudila svým časně ranním příchodem už v neděli, opravdu jsem si netroufla tahat ji z postele a nutit ji, aby mě pustila domů. Takže jsem si zase sedla a pustila si zbytek Soukromých pastí. Mimochodem, nezkoušejte koukat na víc jak tři v kuse, já jich viděla pět, a myslím, že mi z toho slušně hrabe:D No ale, vzhledem k tomu, že jsem spala prakticky celý úterý, tak jsem v pohodě přežila do devíti, kdy jsem usoudila, že spolubydla už prostě musí být vzhůru, a napsala jí nesmělou smsku, jestli by mě mohla pustit. Nemusím připomínat, že jí to přišlo strašně vtipný. Asi v deset jsem konečně vytuhla a probudila se ve dvě odpoledne, opuchlá a nevrlá, což bylo super, vzhledem k tomu, že mě čekalo divadlo. Nicméně jsem teda ulovila něco k jídlu a začala ze sebe dělat člověka. Když už jsme u toho, je to strašně nefér. Někdo prolítne křovím, a vypadá úžasně, a někdo se snaží jako blbec a vypadá taky jako blbec. Hádejte, do které kategorie patřím já:)
Ale jo, divadlo bylo fajn, nejlepší byly prostě slepice:D Nicméně jsem ráda, že jsem ty lístky měla zadarmo:)
Teď bych se měla učit pozemek, ale strašně se mi do toho nechce.
Hezký den přeju:)