Nevydařené plány!

Chjo, tak mi to zase nevyšlo, no! Jsem se snažila dělat, že jsem mrtvá, ale když už tu Feliska řekla, že nejsem, tak to nemá cenu XD jsem fakt totálně xo a kapůt...! A když už se bavíme o těch snech, taky jsem měla jeden. Zdálo se mi o Titanicu až na drobný detail že já jsem byla Rose a biker (kdo neví, nechť si ten pojem nechá vysvětlit, ale upozorňuji, že to je na moc dlouhé povídání) byl Jack. Všechno bylo jako ve filmu (ach, jsem tak romantická duše), až na to, že Jack/biker se neutopil, ehm. Skočila jsem za ním totiž do vody a jelikož mě hřála láska a jako správná krasobruslařka mám sílu v nohou a neuvěřitelný odraz, neumrzla jsem a dokonce jsem se odrazila od blízké klády a vyskočila na jeden ze záchranných člunů (ehm, sny jsou fakt vadný), kde jsem samozřejmě shodila veškeré jeho přechodné obyvatelstvo do vody a pak jsme spolu odpluli do Skotska, založili metalovou skupinu a žili šťastně až do roku 2238 (posledních sto let jsme bohužel prožili na přístrojích držíce se za ruku, opět velmi romantické). Dokonce se mi zdálo i o našem pohřbu, viděla jsem svoji sestřenku, která nás dala dohromady, jak přijíždí s hadičkami v nose na kolečkovém křesle a pláče... nervydrásající zážitek... :) ehm :) mám zvláštní sny :) jinak se mám xo, žiju xo a umřu xo, už se vidim :D napojená na přístrojích, sama, bez bikera samozřejmě :D nemám moc veselý pohled na budoucnost :D